ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2589.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2589/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně KUNST, spol. s r.o. se sídlem v Hranicích, Palackého 1906, zastoupené JUDr. Pavlem Tumou, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Rybníčku 16, proti žalovanému městu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav , se sídlem městského úřadu v Brandýse nad Labem, Masarykovo náměstí 1, zastoupenému JUDr. Jindrou Pavlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 24, o zaplacení 18,588.138,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 118/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2009, č. j. 4 Cmo 110/2008-271, ve znění opravného usnesení ze dne 13. května 2009, č. j. 4 Cmo 110/2008-304, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jindry Pavlíkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Revoluční 24.
Odůvodnění:
Dovolání proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. prosince 2007, č. j. 48 Cm 118/98-246, jímž byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému městu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav o zaplacení částky 18,588.138,- Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II. bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť přestože předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. září 1999, č. j. 48 Cm 118/98-48, byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č. j. 4 Cmo 56/2005-87, vůči tomuto žalovanému – v rozsahu částky 18,588.138,- Kč s příslušenstvím - zrušen a věc byla soudu prvního stupně (v tomto rozsahu) vrácena k dalšímu řízení, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. prosince 2007, č. j. 48 Cm 118/98-246, shodně jako v původním rozsudku.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dovolání, jehož podstatnou část tvoří rekapitulace dosavadního řízení před soudy obou stupňů, dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. prosazuje názor, že dovolání je přípustné, neboť oba soudy při právním posouzení věci pominuly, že tato smlouva (rozuměj dohoda ze dne 21. 8. 1997) upravuje nově pouze vztahy mezi žalovaným 2) (tj. městem Brandýs nad Labem-Stará Boleslav) na straně jedné a žalobcem na straně druhé a představuje tedy právní důvod jen pro plnění žalovaného 2) žalobci. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) naproti tomu neexistoval žádný právní důvod stanovící povinnost žalobce plnit za žalovaného 1) (původně prvé žalované BENEFIT, spol. s r. o.) žalovanému 2). Tím došlo k získání majetkového prospěchu žalovaným 2), neboť byl zbaven povinnosti rozpracovanou část technologie ČOV (čističky odpadních vod) řádně převzít a zaplatit jejímu zhotoviteli (žalobci) (…) Poskytnutí dlužné částky bance žalobcem na plnění dluhu žalovaného představovalo bezesporu obohacení v podobě snížení pasiv žalovaného s tím, že takto získaný majetkový prospěch spolu s absencí odpovídajícího právního titulu vedl k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením §451 a násl. o. z., čímž zároveň vznikla žalovanému podle §456 o. z. povinnost takto nabyté obohacení vydat tomu, na jehož úkor jej získal (žalobci), přičemž žalobce se může na žalovaném domoci zaplacení předmětné částky právě a pouze ve smyslu §451 a násl. o. z.
Jestliže obsahem žaloby ze dne 5. 3. 1998 bylo tvrzení, že město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (původně druhý žalovaný) dohodou ze dne 21. 8. 1997 převzalo dluh společnosti BENEFIT, spol. s r. o. (původně prvé žalované) ve výši 18,750.000,- Kč, a je tak povinno zaplatit žalobkyni spornou částku (pro případ, že by soud dovodil, že žalované město není dlužníkem, měla být povinnost k plnění uložena společnosti BENEFIT, spol. s r. o.), avšak nyní žalobkyně v dovolání přichází s tvrzením, že žalované město se na její účet blíže popsaným způsobem (bezdůvodně) obohatilo, nelze než konstatovat, že žalobkyně v dovolacím řízení mění rozhodující skutková tvrzení a teprve jejich prostřednictvím zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem. K těmto novým tvrzením (viz §241a odst. 4 o. s. ř.) nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť při rozhodování o dovolání nemůže přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohla žalobkyně uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Dovolatelka navíc pomíjí (a ani dovoláním nezpochybňuje) určující závěr, že dohoda ze dne 21. 8. 1997 je pro nedostatek projednání příslušným orgánem města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav neplatná.
Jelikož žalobkyně (mimo shora vymezené otázky) nepředložila dovolacímu přezkumu žádnou právní otázku, jejíž řešení by z rozhodnutí odvolacího soudu činilo rozhodnutí zásadního právního významu z pohledu §237 odst. 3 o. s. ř., a protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. má žalované město právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna advokáta za jím sepsané vyjádření k dovolání [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bod 6., §10 odst. 3, §14 odst. 1 a 3, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 10.000,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20% DPH ve výši 2.060,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu