ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2969.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2969/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. Ž. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Švábem, advokátem se sídlem v Děčíně 1, Masarykovo náměstí 2/2, proti žalovaným 1) R. H. , 2) K. H. , a 3) Mgr. J. Ž. , zastoupeným JUDr. Antonínem Holubem, advokátem se sídlem v Rumburku, Královská 17, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 20 C 148/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 8. října 2009, č. j. 35 Co 24/2009-160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. května 2008, č. j. 20 C 148/2003-140, jímž Okresní soud v Děčíně zamítl žalobu o určení, že ve výroku blíže specifikované nemovitosti v k. ú. V., zapsané na LV č. 3384 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Rumburk, jsou ve společném jmění žalobce a třetí žalované (bývalých manželů), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); přestože jeho předchozí rozsudek ze dne 10. května 2005, č. j. 20 C 148/2003-80, byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 35 Co 998/2005-95, zrušen, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze 14. května 2008, č. j. 20 C 148/2003-140, shodně jako v původním rozsudku (tj. žalobu zamítl).
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Správnost právního posouzení věci zpochybňuje dovolatel námitkou, že soudy obou stupňů pochybily, jestliže nekvalifikovaly v řízení zjištěné chování prvé žalované a zejména druhé žalované vůči němu jako hrubé porušení dobrých mravů.
Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace §630 obč. zák. podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně. Namátkou lze zmínit např. jeho rozsudky ve věcech sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 28. listopadu 2000, a sp. zn. 33 Odo 538/2003 ze dne 25. října 2004, které se vyjadřují obecně k aplikovatelnosti §630 obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty §630 obč. zák.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že výklad pojmu hrubého porušení dobrých mravů je v každé posuzované věci zcela jedinečný a závislý na individuálních okolnostech daného případu, a tak závěr o hrubém porušení dobrých mravů v konkrétní věci nelze zobecnit. Řešení dovolatelem předestřené právní otázky tak postrádá hlavní atribut zásadního významu po právní stránce ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a to jeho judikatorní přesah (má význam právě a jen pro projednávanou věc).
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovaným, které by podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měly právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež bylo sepsáno advokátem, nelze za účelné ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. považovat, jelikož toto vyjádření neobsahuje žádnou právní polemiku s přípustností dovolání a pro rozhodnutí dovolacího soudu bylo tudíž bez významu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. října 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu