ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3086.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3086/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PhDr. P. P., zastoupené JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 16/737, proti žalovanému F. Z. , zastoupenému JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou se sídlem Praha 10, K Sokolovně 37/2, o zaplacení částky 153.454,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod. sp. zn. 18 C 336/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2010, č. j. 35 Co 1/2010-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.650,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Marvana, advokáta se sídlem Praha 1, Jungmannova 16/737.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku ze dne 23. února 2010, č. j. 35 Co 1/2010-104, kterým Městský soud v Praze potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. března 2009, č. j. 18 C 336/2007-75, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 153.454,- do tří dnů od právní moci rozsudku, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“ (v pořadí prvním rozsudkem ze dne 10. prosince 2007, č. j. 18 C 336/2007-25, který odvolací soud zrušil usnesením ze dne 3. září 2008, č. j. 35 Co 393/2008-43, nerozhodl soud prvního stupně jinak než rozsudkem ze dne 30. března 2009, č. j. 18 C 336/2007-75), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Žalovaný sice v dovolání vyjadřuje názor, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního závěru, že mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, neboť neprokázal, že porušení smluvní povinnosti nezavinil, činí tak ale na základě námitek obsahově vystihujících dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Jeho argumentace je totiž založena na kritice správnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dovodil, že zavinil porušení smluvní povinnosti obstarat do 30. 4. 2005 výstavbu inženýrských sítí a komunikací a zajistit kolaudační řízení stavby do fáze právní moci kolaudačního rozhodnutí, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou. Pro závěr, že žalovaný porušení smluvní povinnosti ze smlouvy uzavřené dne 4. 5. 2004 zavinil (ve formě vědomé nedbalosti), považoval odvolací soud za významné skutečnosti, které byly důvodem toho, že věc neobstaral ve sjednaném termínu (žádosti o stavební povolení na komunikace a na změnu územního rozhodnutí žalovaný předložil neúplné a doplnil je s časovou prodlevou, žádost o stavební povolení vodovodu a kanalizace předložil 7. 10. 2004 a žádost o stavební povolení plynovodu až 28. 1. 2005, změna týkající se čerpací stanice byla projednána na jeho návrh a stavební firmu, která měla dílo provést, vybral sám). Na jejich základě pak usoudil, že žalovaný sice nemohl ovlivnit převzetí vybudované komunikace městskou částí Praha-Libuš, lze však po něm - vzhledem k jeho odbornosti - požadovat řádnou přípravu stavby včetně zhodnocení správné kapacity kanalizačního systému. Žalovaný oproti skutkovým závěrům odvolacího soudu prosazuje svou skutkovou verzi, že při uzavírání smlouvy včetně sjednávání termínu obstarání věci vycházel z důvěry v platné územní rozhodnutí z roku 2002, že důvodem nesplnění závazku včas byly dodatečné požadavky na nové územní rozhodnutí pro vady v umístění a v kapacitě splaškové kanalizace, jež nemohl předvídat, komplikace se stavebním povolením na výstavbu komunikací vyvolané městskou částí Praha-Libuš a nepříznivé klimatické podmínky od konce roku 2005 do dubna 2006. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalovaný usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž odvolací soud dospěl. Přehlíží přitom, že skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zpochybnit a pro dovolací soud je závazný. Proto i kritika právního posouzení věci odvolacím soudem co do aplikace §545 odst. 3 obč. zák., kterou žalovaný založil na svých skutkových námitkách, resp. na kritice správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu, je pro účely dovolacího přezkumu bezvýznamná.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů dovolání žalovaného odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 8.350,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 13. prosince 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu