ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3541.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3541/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka 1951/19, identifikační číslo 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalovanému M. T. , zastoupenému Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 55/6, o zaplacení 149.200,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 105/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2011, č. j. 16 Co 75/2011-280, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze dne 24. září 2010, č. j. 22 C 105/2006-229, ve znění opravného usnesení ze dne 13. prosince 2010, č. j. 22 C 105/2006-239, tak, že stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 38.250,- Kč spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím. Žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 112.400,- Kč s příslušenstvím, zamítl a rozhodl o nákladech řízení (jeho předchozí rozhodnutí ze dne 14. března 2008, č. j. 22 C 105/2006-117, kterým nerozhodl jinak než v pořadí druhém rozhodnutí, bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2009, č. j. 16 Co 434/2008-152).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2011, č. j. 16 Co 75/2011-280, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v části, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1.450,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, a v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 112.400,- Kč se specifikovaným příslušenstvím; ve zbylé části je změnil tak, že žalobu co do 36.800,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Vymezuje-li občanský soudní řád – při splnění zákonných podmínek – jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky.
Dovolání proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu co do 36.800,- Kč s příslušenstvím zamítl, není podle §237 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (čl. II. bod 1. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně v části, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení 112.400,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovoláním zpochybněná právní otázka dočasného odstranění vozidla v režimu ustanovení §19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009, v typově obdobném případě uzavřel, že je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením §19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu státní silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo. Neučiní-li tak, nejenže zasahuje do vlastnických práv majitele vozidla, ale zbytečně vytváří náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti, které nemohou být přičítány k tíži majitele (provozovatele) vozidla. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 612/2011). Od vysloveného závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu