ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3582.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3582/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně I. H. , zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Liberec, Na Rybníčku 387/6, proti žalovanému P. S. , zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec, České mládeže 135, o určení neplatnosti výpovědi, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 25 C 93/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. března 2008, č. j. 29 Co 310/2007-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.360,- Kč k rukám JUDr. Rudolfa Vaňka, advokáta se sídlem Liberec, Na Rybníčku 387/6.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. března 2008, č. j. 29 Co 310/2007-28, jímž byl potvrzen ve věci samé rozsudek ze dne 17. srpna 2006, č. j. 25 C 93/2003-18, kterým Okresní soud v Liberci určil, že výpověď dohody, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 11. 4. 2002, daná žalovaným žalobkyni dopisem ze dne 28. 5. 2003, je neplatná, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009), a dovolací soud je neshledal přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Odvolací soud poté, co přisvědčil soudu prvního stupně, že na požadovaném určení má žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř., založil své rozhodnutí, jímž potvrdil žalobě vyhovující rozsudek soudu prvního stupně, na dvou na sobě nezávislých právních závěrech Především se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že závazek z dohody účastníků ze dne 11. 4. 2002 nebyl takového charakteru, aby jej bylo možno účinně vypovědět podle §582 obč. zák. Nad rámec právního posouzení věci soudem prvního stupně dovodil, že pro možnost dání výpovědi nebyla splněna další podmínka vyplývající z §582 obč. zák., a sice že dohoda byla sjednána na dobu neurčitou. Samotný závazek žalovaného vyplývající z dohody vyplatit žalobkyni jednu polovinu částek obdržených z vyplacených divident a z prodeje obchodního podílu společnosti Jizerské pekárny spol. s r. o. je vázán na dobu, po kterou žalovaný bude vlastníkem obchodního podílu v uvedené společnosti; z toho vyplývá, že se jedná o smlouvu uzavřenou na dobu určitou.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.).
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že dohodu ze dne 11. 4. 2002 není možno vypovědět podle §582 obč. zák., protože byla uzavřena na dobu určitou. Závěr, že závazek vyplývající z dohody účastníků nebyl takového charakteru, aby jej bylo možno účinně vypovědět podle §582 obč. zák., nebyl - jak vyplývá z obsahu dovolání - zpochybněn a nelze jej tudíž ani podrobit přezkumu v dovolacím řízení.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na existenci více důvodů, z nichž i jenom jeden vede k vyhovění žalobě, není dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006).
Jelikož žalovaný v dovolání zpochybnil pouze jeden z právních závěrů, na nichž je dovoláním revidované rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže jeho přezkum nikterak ovlivnit výsledek sporu a dovolání nelze shledat přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolací soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.500,- Kč (§2 odst. 1, §5 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 560,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 19. května 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu