ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3899.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3899/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. arch. V. P. , zastoupeného Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem Litoměřice, Mírové náměstí 157/30, proti žalované Masters Reality s. r. o. se sídlem Praha 2, Vyšehradská 1349/2, zastoupené Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem Praha 1, Dušní 906/8, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 14/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2011, č. j. 54 Co 59/2011-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 7.656,- Kč k rukám Mgr. Petra Krechlera, advokáta se sídlem Praha 1, Dušní 906/8.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 27. dubna 2011, č. j. 54 Co 59/2011-59, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 1. září 2010, č. j. 13 C 14/2010-37, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o zaplacení 100.000,- Kč spolu s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalobce sice v dovolání vytýká nesprávné právní posouzení věci, činí tak ovšem výlučně prostřednictvím výhrad ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud (a před ním i soud prvního stupně) při právním posouzení věci vycházel. Jeho argumentace je založena na vlastní skutkové verzi, odlišné od skutkového závěru, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Námitky zpochybňující skutková zjištění, že žalovaná ho vyzvala k uzavření kupní smlouvy, jejíž obsah je vymezen v dohodě o složení blokovacího depozita, že z odpovědi na výzvu k uzavření kupní smlouvy vyplývá jeho vůle kupní smlouvu neuzavřít a že žalovaná mu nezamlčela skutečný stav převáděných pozemků, vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Argumentuje-li žalobce v této souvislosti nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud uvěřil jeho tvrzení, musel by nutně dospět k odlišnému právnímu závěru, a to, že žalované právo na smluvní pokutu nevzniklo, popř. že smlouva o smlouvě budoucí kupní je neplatným právním úkonem ve smyslu §49a obč. zák.
Námitkami, že dohoda o blokovacím depozitu odporuje zákonným „požadavkům“ na spotřebitelské smlouvy ve smyslu §56 odst. 1 obč. zák. a že „obě smlouvy navíc inkorporují kupní cenu, která je v rozporu s dobrou vírou dovolatele, tak i objektivně v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.)“, uplatňuje žalobce dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Dovolací soud však připomíná, že je při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu vázán obsahovým vylíčením dovolacích důvodů (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); to znamená, že nemůže (až na zákonem vymezené případy) otevírat k dovolacímu přezkumu otázky, jež dovolatel nezpochybnil, a logicky vzato se ani nemůže zabývat právní argumentací, kterou dovolatel v dovolání neuplatnil. Vzhledem k tomu, že žalobce nijak blíže nekonkretizoval, v čemž spatřuje důvodnost aplikace §56 odst. 1 obč. zák. a §3 odst. 1 obč. zák. v posuzovaném případě, a pouze ocitoval skutkovou podstatu §56 odst. 1 obč. zák., neumožnil dovolacímu soudu, aby věc přezkoumal z tohoto pohledu.
Správnost právního posouzení věci odvolacím soudem nemohl žalobce zpochybnit ani výhradou, že je nepřípustně sankcionován zaplacením smluvní pokuty za to, že od smlouvy o smlouvě budoucí kupní odstoupil. Přehlíží totiž, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že nárok žalované na smluvní pokutu vznikl v důsledku porušení závazku žalobce uzavřít kupní smlouvu (nikoliv v důsledku odstoupení od smlouvy o budoucí smlouvě kupní).
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 6.080,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.276,- Kč odpovídající dani z řidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu