ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4522.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4522/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce T. N., zastoupeného Mgr. Michalem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 15, proti žalované K. P. , zastoupené JUDr. Zborovem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Na Vinici 882/31, o zaplacení 95.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 5 C 288/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2009, č. j. 28 Co 577/2008-135, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.973,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zborova Dvořáka, advokáta se sídlem v Praze 10, Na Vinici 882/31.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. června 2008, č. j. 5 C 288/2004-100, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 15. ledna 2009, č. j. 5 C 288/2004-120, mimo jiné zamítl žalobu co do částky 95.000,- Kč s 20 % úrokem z prodlení od 27. 10. 1998 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. června 2009, č. j. 28 Co 577/2008-135, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně 20% úroku z prodlení z částky 95.000,- Kč za dobu od 27. 10. 1998 do 14. 9. 1999 a ohledně 9 % úroku z prodlení z téže částky za dobu od 15. 9. 1999 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, jinak jej ve zbývajícím odvoláním napadeném rozsahu ve výroku II. potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku krajského soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Již v rozsudku ze dne 29. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 73/2000, Nejvyšší soud uzavřel, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl dovolací soud, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci. Z pohledu této judikatury, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v tomto případě, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání námitky, že žalovaná převzala částku 95.000,- Kč, přičemž titulem byla smlouva o půjčce uzavřená mezi účastníky řízení a nikoliv smluvní vztah žalobce s R. P. a že uznání dluhu ze dne 22. 6. 2001 v sobě zahrnuje i tuto částku. Podstatou těchto dovolacích námitek je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.). Pokud je argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatele správného) skutkového závěru, že uznání dluhu ze dne 22. 6. 2001 se vztahuje i na částku 95.000,- Kč, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, tj. že právo na vrácení této částky není promlčeno.
Žalobce sice v dovolání výslovně uvádí, že napadá „výroky rozsudku II., III., IV. a V.“ rozsudku odvolacího soudu, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) v něm žádné konkrétní námitky proti výrokům II., IV. a V. neuplatnil. Sluší se podotknout, že i kdyby dovolání směřovalo proti výrokům IV. a V. (tj. proti výrokům o náhradě nákladů řízení), nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 7177,90 Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 1.495,60 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 31. srpna 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu