ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4641.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4641/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. V. Š. , zastoupeného JUDr. Jaromírem Heto, advokátem se sídlem Zlín, Vodní 1972, proti žalovanému Ing. P. K. s místem podnikání Tupesy 427, identifikační číslo 13701011, zastoupenému JUDr. Ludmilou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem Boršice 428, o vydání věcí a o zaplacení 200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 14 C 108/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. dubna 2009, č. j. 60 Co 451/2008-184, ve spojení s opravným usnesením ze dne 22. září 2009, č. j. 60 Co 45/2008-268, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se v konečném znění žaloby po žalovaném domáhal vydání renovovaného osobního automobilu zn. TATRA 603, rok výroby 1961 ve stavu, v jakém se nachází ke dni podání žaloby, vydání nepoužitého dílu karoserie č. 04052-01, přední a zadní nápravy, převodovky a řízení. Dále po žalovaném požadoval zaplacení 200.000,- Kč. Uváděl, že žalovaný měl podle smlouvy o dílo provést opravu (renovaci) jeho automobilu za dohodnutou cenu 360.000,- Kč tak, aby odpovídal standardu výrobce a roku výroby. Vozidlo nebylo ve sjednané lhůtě opraveno a žalovaný ho neprávem zadržuje. Protože se smluvní strany dohodly na srážce z ceny díla pro případ nedodržení termínu provedení opravy, požaduje žalobce současně vrácení 200.000,- Kč ze zálohy, kterou žalovanému již uhradil. Částka 200.000,- Kč odpovídá 3 % ceny opravy za každý započatý týden prodlení za období od 1. 5. 2003 do 19. 10. 2004.
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 2. července 2008, č. j. 14 C 108/2004-123, opraveném usnesením ze dne 24. července 2009, č. j. 14 C 108/2004-223, uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku „vrátit žalobci osobní automobil TATRA 603, rok výroby 1961, předaný žalovanému k opravě dne 22. 11. 2002, po opravě provedené v rozsahu podle smlouvy o dílo č. 221102 ze dne 13. 12. 2002 ve znění doplňku č. 1 ze dne 16. 4. 2003“ a vrátit žalobci 200.000,- Kč“. V části, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný vrátil nepoužité díly, tj. karoserii k automobilu zn. TATRA 603 výrobní číslo 04052-01 a přední a zadní nápravu, převodovku a řízení, žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, kdy Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 27. 9. 2007, č. j. 60 Co 391/2006-80, jeho předchozí rozsudek ze dne 10. 5. 2006, č. j. 14 C 108/2004-60, zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení se závazným právním názorem.
Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 13. 12. 2002 smlouvu, jíž se žalovaný zavázal opravit žalobcův osobní automobil zn. TATRA 603 tak, aby technický i vizuální vzhled vozidla odpovídal standartu výrobce a roku výroby, přičemž neměla být prováděna generální oprava motoru, ani dodávány nové pneumatiky. Podle ústního ujednání měl žalovaný renovaci provést tak, že vymění původní karoserii za vlastní, již zrenovovanou; jen tak bylo reálné renovaci dokončit v požadovaném termínu. Za provedení díla se žalobce zavázal žalovanému zaplatit 400.000,- Kč; zálohu 200.000,- Kč zaplatil při podpisu smlouvy a zbývající část ceny měl uhradit při předání vozidla po dokončení díla. Dodatkem ke smlouvě ze dne 16. 4. 2003 byla cena snížena na 360.000,- Kč a rozsah předmětu byl omezen. Termín dokončení díla byl účastníky dohodnut do 30. 4. 2003; pro případ jeho nedodržení se smluvní strany dohodly na „srážce ze smluvní ceny ve výši 3 % za každý započatý týden“. Žalobce se zavázal dodat žalovanému víko otvoru pro přístup ke světlometům a kompletní motor před generální opravou; tyto součásti mu k výzvě dodal do 16. 3. 2003. Žalovaný renovaci automobilu podle smlouvy nedokončil, žádná ze smluvních stran od smlouvy neodstoupila. Dopisy z 28. 5. 2004, 2. 7. 2004, 28. 7. 2004 a 6. 9. 2004 žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k dokončení opravy automobilu. Žalovaný po něm požadoval doplatek sjednané ceny ve výši 160.000,- Kč a práce provedené na motoru vyčíslil částkou 10.190,- Kč. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně posoudil právní vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o opravě věci podle §652 odst. 1 obč. zák. Dospěl k závěru, že je povinností žalovaného jako zhotovitele opravenou věc žalobci vrátit. Skutečnost, že žalobce nedoplatil zbytek dohodnuté ceny, neopravňuje žalovaného k zadržení opravené věci. Požadavek žalobce na vydání původní karoserie, která byla z jeho vozidla při opravě žalovaným odstraněna a v souladu s ústním ujednáním účastníků nahrazena jinou karosérií, neshledal opodstatněným; při porovnání sjednané ceny opravy a hodnoty karosérie, kterou žalovaný dodal a do opraveného automobilu zapracoval, uvěřil žalovanému, že se účastníci dohodli na směně karosérií. Stejně tak dospěl k závěru, že žalovaný není povinen žalobci vracet přední a zadní nápravy, převodovky a řízení, jejichž výměna byla provedena v souladu s článkem II. smlouvy o dílo. Požadavek na zaplacení 200.000,- Kč naopak shledal opodstatněným. Snížení sjednané ceny díla o 200.000,- Kč odpovídá smluvnímu ujednání o snížení ceny při prodlení; žalobcem požadovaná částka představuje srážku za prodlení v délce necelých devatenácti týdnů, přičemž prodlení ve skutečnosti trvalo podstatně déle.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 9. dubna 2009, č. j. 60 Co 451/2008-184, ve znění opravného usnesení ze dne 22. září 2009, č. j. 60 Co 451/2008-268, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části vyhovujícího výroku, jíž byl žalovaný zavázán vrátit žalobci předmětný osobní automobil; ve zbývající části vyhovujícího výroku, jíž byl žalovaný zavázán „vrátit“ žalobci částku 200.000,- Kč, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Výrok rozsudku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vrácení karosérie výrobní číslo 04052-01, změnil tak, že uložil žalovanému povinnost tuto karosérii žalobci vrátit. V části, jíž byla zamítnuta žaloba na „vrácení nepoužitých dílů – přední a zadní nápravy, převodovky a řízení“, a v nákladovém výroku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud zopakoval dokazování výslechem účastníků, svědka L. T. i listinnými důkazy a od skutkových zjištění, z nichž vyšel soud prvního stupně se v podstatě (s výjimkou zjištění ohledně existence ústní dohody o směně karosérií) neodchýlil. Ztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli, odpovídá typu smlouvy o opravě věci, a protože byla uzavřena mezi podnikatelem (žalovaným) a nepodnikatelem (žalobcem), řídí se příslušnými ustanovením občanského zákoníku. Nepřisvědčil námitce, že předmět smlouvy není ve smlouvě specifikován dostatečně určitým způsobem. Protože si účastníci sjednali (viz článek VII. smlouvy) výhradu písemné formy případných změn smlouvy, nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že účastníci se platně dohodli, že si karoserie svých historických vozidel vymění, resp. že na renovaci žalobcova vozu žalovaný použije vlastní karoserii a náhradou si ponechá karoserii z opravovaného vozidla. Tvrzení účastníků v tomto směru zůstala protichůdná a svědek L. T. nebyl osobně takovému ujednání přítomen (měl pouze zprostředkované informace). Bylo proto namístě vyjít z obsahu písemné smlouvy, z níž se údaj o sjednané směně karoserií nepodává. Karoserie je v právním smyslu součástí věci (automobilu). Po demontáži (oddělení od zbytku vozidla) se sice stala věcí samostatnou, avšak bez dalšího nedošlo ke změně jejího vlastnictví. Protože ji žalovaný při opravě nevyužil, je povinen ji žalobci vrátit. Co se týče obligačního nároku na vrácení automobilu, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný nemá právo vozidlo zadržovat. Sjednaný termín provedení díla již uplynul a sám žalovaný připustil, že dílo již bylo dokončeno. Žalovanému nevzniklo zadržovací právo k zajištění pohledávky na úhradu ceny provedeného díla, neboť dosud nedisponuje splatnou pohledávkou vůči žalovanému; splatnost ceny je v daném případě podle zákona i smlouvy spojena s okamžikem předání dokončeného díla. Žalovaný navíc neučinil jednostranný projev vůle vůči žalobci automobil zadržet, který je podmínkou vzniku zadržovacího práva (§175 obč. zák.). Protože cena díla není dosud splatná, nelze ani vyhovět požadavku žalobce na vrácení části zaplacené zálohy (200.000,- Kč). Teprve po splatnosti ceny díla bude možné v rámci celkového smluvního ujednání účastníků posoudit, jaké plnění má být žalovanému jako zhotoviteli poskytnuto, a jak se na ceně díla projeví ujednání o jejím snížení v důsledku prodlení s provedením díla. V části, jíž bylo rozhodnuto o nároku na vrácení nepoužitých dílů (konkrétně přední a zadní nápravy, převodovky a řízení), které žalobce žalovanému dodal, shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným. Konstatoval, že ohledně tohoto nároku nebylo prováděno dokazování a z odůvodnění rozsudku nevyplývá, z jakých skutkových zjištění soud prvního stupně v tomto směru vycházel, ani proč shledal tento nárok důvodným.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ukládající žalovanému povinnost vydat žalobci automobil TATRA 603 a proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že je povinen vrátit žalobci karoserii č. 04052-01, podal žalovaný dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že při rozhodování nevzal v úvahu, že předmět díla nebyl ve smlouvě řádně specifikován a zpochybňuje rovněž závěr, že neprokázal, že byla sjednána směna karoserií, resp. že uvěřil žalobci, že o výměně původní karosérie za jeho karosérii se dozvěděl teprve v okamžiku, kdy byla nastříkána. Opakovaně uvádí, že se s žalobcem dohodl, že si karoserii z opravovaného vozidla, po výměně za jinou, ponechá, což bylo zohledněno v ceně díla spočívajícího v celkové renovaci automobilu (včetně motoru), která by jinak dosáhla částky minimálně 600.000,- Kč bez DPH a bez ceny chybějících a nerenovovatelných dílů a vyžádala si minimálně rok práce. Kdyby se s žalobcem nedohodl na směně karoserií a poskytl mu karoserii ze svého historického automobilu, který vlastní od roku 1999, zlikvidoval by tento svůj automobil. Odvolací soud odůvodnil jeho povinnost vydat žalobci původní karoserii z renovovaného vozu tím, že i po oddělení zůstala ve vlastnictví žalobce, neobjasnil však „na základě jakého právního posouzení došlo ke změně vlastnictví karoserie žalovaného na žalobce při výhradě písemné formy dodatků k uzavřené smlouvě“ . V důsledku rozhodnutí odvolacího soudu se žalobce na jeho úkor bezdůvodné obohatil o věc výrazné hodnoty (karoserii vozu TATRA 603) a bylo porušeno jeho vlastnické právo k této věci. V této souvislosti připomíná, že mu byla uložena povinnost vrátit automobil po opravě provedené v rozsahu podle smlouvy „tj. se spornou karoserií, kterou chtěl žalobce renovovat (...), nikoli však s karoserií, kterou mu dodal, když nedošlo ke změně smlouvy písemnou formou a ke změně vlastnictví“ . Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) za splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ (měnící výrok o povinnosti vydat karoserii) a písm. b/ (výrok, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti vydat automobil, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil) o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zmíněné vady žalovaný v dovolání nenamítá a z obsahu spisu se nepodávají.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, žalovaný zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu týkající se předmětu smlouvy o opravě (renovaci) automobilu, tedy zjištění, co bylo předmětem plnění žalovaného, resp. zda bylo součástí dohody účastníků ujednání, že v rámci renovace dojde ke směně karoserií. Oproti odvolacímu soudu prosazuje žalovaný názor, že ve smlouvě nebyl dostatečně specifikován předmět díla, což vedlo k tomu, že zatímco se s žalobcem dohodli na záměně karoserií, žalobce takovou dohodu popírá.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 1, pod označením C 8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V posuzované věci vycházel odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – ze zjištění, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že se účastníci dohodli v tom smyslu, že provedení díla bude spočívat mimo jiné v osazení automobilu již zrenovovanou karoserií, kterou vlastnil žalovaný, a že ten si na oplátku ponechá původní karoserii z automobilu, který měl renovovat. Závěr o existenci takové dohody učinil soud prvního stupně na podkladě výpovědi žalovaného, která byla podpořena výpovědí svědka L. T., jenž zprostředkoval kontakt mezi účastníky; vzal přitom v úvahu sjednanou cenu renovace a hodnoty karoserií. Z opakované výpovědi svědka L. T. vytěžil odvolací soud zjištění, že nebyl osobně uzavření dohody o směně karosérií přítomen a vědomost o ní získal jen zprostředkovaně od žalovaného. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků netvrdil, že by písemná smlouva o dílo z 13. 12. 2002 byla zrušena, resp. nahrazena jinou (ústní), při protichůdnosti tvrzení účastníků, k čemu směřovala jejich vůle při uzavření této písemné smlouvy, vycházel odvolací soud správně z jejího textu, z něhož se ujednání o směně karosérií (resp. o tom, že oplátkou za „použití“ dodané /tj. vlastní/ karosérie si žalovaný smí ponechat původní karosérii z renovovaného vozidla), nepodává. V této smlouvě je předmět popsán jako „provedení GO – renovace vozidla TATRA 603 r.v. 1961, č. kar. 04052 – 01, tak, aby vozidlo odpovídalo standardu výrobce a roku výroby (technická a vizuální autentičnost), přičemž zhotovitel použije náhradních dílů jak vlastních, tak i dodaných objednatelem“. Vůle smluvních stran směnit si v rámci provedení díla karosérie svých historických vozidel, není přitom v písemné smlouvě nikterak vyjádřena; lze přitom přisvědčit odvolacímu soudu, že předmět díla je ve smlouvě slovně vyjádřen dostatečně určitě i srozumitelně. Tvrzení žalovaného, že směna karosérií byla sjednána po uzavření písemné smlouvy ústně, je sice podpořeno výpovědí svědka T., je však - jak již správně konstatoval odvolací soud - pro právní posouzení věci nevýznamné. Případná ústní dohoda účastníků (jejíž existenci navíc žalobce popírá) nemohla modifikovat jejich práva a povinnosti založené písemnou smlouvou o dílo, neboť to vylučuje jak zákon (§40 odst. 2 obč. zák.), tak i dohoda účastníků (článek VII. předmětné smlouvy ve spojení s §40 odst. 1 obč. zák.). Závěru odvolacího soudu, že žalovaný v řízení neprokázal vůli účastníků směnit si v rámci provádění díla karosérie historických vozidel, nelze nic vytknout, neboť má oporu v provedeném listinném důkazu (písemné smlouvě o dílo z 13. 12. 2002).
V dovolání nově předloženými důkazy se dovolací soud nemohl zabývat, neboť provádět dokazování ve věci samé je dovolacímu soudu zákonem zapovězeno (nové důkazy ohledně skutkového základu věci v dovolacím řízení nelze uplatnit - §243a odst. 2 věta první o. s. ř.). Jen na okraj se sluší poznamenat, že důkazy, které v dovolání žalovaný nabízí (fotodokumentace automobilu TATRA 603, fotokopie technického průkazu automobilu TATRA 603, který je ve vlastnictví žalovaného, a dopis společnosti ECORRA spol. s r. o. ze dne 3. 6. 2009 obsahující odhad ceny a doby renovace automobilu TATRA 603) nejsou způsobilé na závěru, že existence dohody o směně karosérií nebyla v řízení prokázána, cokoli změnit.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil žalovaný správnost závěru, že mu vznikla povinnost vydat nejen zrenovovaný automobil, ale i původní karoserii. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že pokud žalobce nepřestal být vlastníkem původní karoserie ani po jejím oddělení od zbytku vozidla, nepřestal ani on být vlastníkem karoserie, kterou do renovovaného automobilu zabudoval namísto karoserie původní. Jestliže by mu bylo uloženo vydat žalobci zrenovovaný automobil i z něho demontovanou původní karoserii, žalobce by se na jeho úkor bezdůvodně obohatil.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §120 odst. 1 obč. zák. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Podle §126 odst. 1 obč. zák. vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.
Podle §451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).
V posuzované věci vycházel odvolací soud ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 13. 12. 2002 smlouvu o dílo, jíž se žalovaný zavázal zrenovovat žalobcův historický automobil TATRA 603. Žalovaný provedl renovaci automobilu mimo jiné tak, že vymontoval původní karoserii a nahradil ji karoserií z vlastního automobilu stejného typu a stáří, kterou již dříve zrenovoval. Neprokázal, že se účastníci dohodli, že v rámci renovace dojde ke směně karoserií, resp. že bylo ujednáno, že je oprávněn ponechat si původní karoserii z renovovaného vozidla náhradou za tu, kterou do renovovaného automobilu zabudoval. Jestliže se – jak bylo výše vyloženo – žalovanému nepodařilo zpochybnit správnost těchto zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, musí nutně obstát i jeho právní závěry, že po dokončení díla vznikla žalovanému povinnost vydat žalobci jak zrenovovaný automobil, tak i původní karoserii tohoto vozidla. Skutečnost, že žalobce je vlastníkem automobilu zn. TATRA 603, který žalovaný na základě smlouvy z 13. 12. 2002 renovoval, nebyla v řízení zpochybněna.
Součástí věci je vše, co k věci jako hlavní podle její povahy fyzicky i zároveň funkčně náleží (vzájemná sounáležitost mezi věcí považovanou za hlavní a součástí) a nemůže být od ní odděleno, aniž by se tím hlavní věc znehodnotila (kladen je přitom důraz na znehodnocení věci hlavní, nikoliv její oddělené části). Součást hlavní věci není samostatnou věcí v právním smyslu, a tedy ani způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů. Hlavní věc i její součást tak tvoří jedinou věc neboli celek, který je v důsledku toho i podroben jednotnému právnímu režimu. V důsledku toho se právní úkony a jimi založená práva a vzniklé povinnosti, jejichž předmětem je určitá hlavní věc, vztahují i na všechny její součásti. Součást věci tak přechází na nabyvatele hlavní věci bez dalšího, tj. i když není výslovně uvedena a identifikována ve smlouvě o převodu hlavní věci. Vědomí nabyvatele hlavní věci o tom, zda spolu s ní nabývá i její součást, není právně rozhodné. Z toho důvodu nelze uložit povinnost vydat věc, která se zabudováním (zapracováním) stala (sou)částí jiné věci. Po oddělení (separaci) od hlavní věci se součást stává samostatnou věcí, a samostatným předmětem občanskoprávního vztahu. Způsoby oddělení zákon nestanoví, vždy však musí jít o faktické oddělení od hlavní věci.
Karoserie je (sou)částí automobilu (věci hlavní). Žalobce jako vlastník automobilu je zároveň vlastníkem i součástí této hlavní věci. Na jeho vlastnickém právu nemění nic skutečnost, že součást věci byla od hlavní věci oddělena a stala se samostatnou věcí v právním smyslu. Nebyla-li prokázána žádná právní skutečnost, která by byla způsobilá vyvolat změnu vlastnického vztahu žalobce k původní karoserii automobilu, je nadále jejím vlastníkem. Jako vlastník má žalobce ve smyslu ustanovení §123 obč. zák. právo své věci, tj. automobil i od něho oddělenou karoserii, držet a užívat je, má právo s těmito věcmi nakládat a svědčí mu podle §126 odst. 1 obč. zák. rovněž právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Závěr odvolacího soudu, že žalovanému nesvědčí tzv. zadržovací právo k uvedeným věcem, nebyl v dovolání zpochybněn.
Nelze přisvědčit žalovanému, že odvolací soud pochybil, jestliže mu uložil povinnost vydat žalobci automobil včetně karoserie, kterou do automobilu zabudoval, a nerespektoval tak jeho vlastnické právo. Jak bylo výše vyloženo, zabudováním věci do jiné věci se tato stane její součástí a tvoří spolu jedinou věc neboli celek, který je v důsledku toho i podroben jednotnému právnímu režimu. Žalovaný jako zhotovitel místo opravy a úpravy původní karoserie automobilu, který měl zrenovovat, zvolil časově úspornější variantu splnění předmětu díla, kdy původní karoserii z automobilu sejmul a nahradil ji jinou, již dříve zrenovovanou karoserií. Ve smlouvě o dílo bylo mimo jiné sjednáno, že „zhotovitel použije náhradních dílů jak vlastních, tak i dodaných objednatelem“ . Jestliže se žalovaný rozhodl splnit svou smluvní povinnost tím, že do automobilu žalobce zabudoval karoserii, která do té doby byla jeho vlastnictvím, vyvolal svým jednáním ten právní důsledek, že původně jeho věc (karoserie) se stala součástí věci (automobilu) žalobce, a ten se stal jejím vlastníkem. Žalobci již nelze uložit povinnost vydat věc, která se zabudování do věci jiné stala její součástí (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1105/2003, nebo Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1-459. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008. 600 s.). Vzhledem ke shora uvedenému nevzniklo žalobci na úkor žalovaného ani bezdůvodné obohacení, neboť zabudováním zrenovované karoserie žalovaný jen plnil svou povinnost podle smlouvy o dílo. Otázka ekonomických konsekvencí takového jednání žalovaného nemůže mít na právní posouzení věci vliv.
Nelze tedy než uzavřít, že žádný z uplatněných dovolacích důvodů nebyl v daném případě naplněn. Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovoláním zpochybněných závěrů správný, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. října 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu