ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4846.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4846/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka věci žalobce Ing. P. D. , zastoupeného JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem Benešov, Masarykovo náměstí 225, proti žalované BORA, s. r. o. , se sídlem Dobříš, Mírové náměstí 72, zastoupené JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem se sídlem Choteč 64, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 30/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2009, č. j. 25 Co 463/2008-378, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2009, č. j. 25 Co 463/2008-378, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 28. ledna 2002, č. j. 17 C 50/2001-71, zamítl žalobu požadující, aby soud nahradil projev vůle žalované k uzavření kupní smlouvy blíže specifikovaného znění, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2002, č. j. 25 Co 119/2002-92, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 23. ledna 2003, č. j. 17 C 50/2001-140, žalobu opět zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud rozsudkem ze dne 17. září 2003, č. j. 25 Co 138/2003-191, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 25. ledna 2006, č. j. 33 Odo 663/2004-218, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 28. července 2008, č. j. 9 C 30/2006-325, uložil žalované povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o prodeji ideálních 5/10 domu čp. 72 na stavebním pozemku č. 82 o výměře 533 m2 a stavebního pozemku č. 82, zapsaných u Katastrálního úřadu Příbram na LV č. 2431 pro obec a k. ú. D. (dále jen „nemovitosti“, resp. „předmětné nemovitosti“) za kupní cenu 3,135.000,- Kč splatnou do 15 dnů ode dne, kdy bude žalobci doručeno od Katastrálního úřadu v Příbrami vyrozumění o provedení zápisu jeho vlastnického práva k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání obou účastníků řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 12. května 2009, č. j. 25 Co 463/2008-378, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Vyšel z následujícího skutkového stavu věci, který částečně převzal od soudu prvního stupně. Před uzavřením kupní smlouvy mezi manžely F. a žalovanou dne 21. 5. 2001 byli spoluvlastníky předmětných nemovitostí žalobce (v rozsahu ideální 1 /10 ), Ing. J. D. (v rozsahu ideálních 4 /10 ) a manželé F. (v rozsahu ideálních 5/10 ). K návrhu oprávněné M. K. byl k uspokojení její pohledávky proti manželům F. ve výši 1,099.744,- Kč nařízen výkon rozhodnutí prodejem jejich spoluvlastnického podílu k nemovitostem. Na spoluvlastnickém podílu manželů F. vázlo zástavní právo k zajištění pohledávky z úvěru poskytnutého jim bankou. Kupní smlouvou ze dne 21. 5. 1998 manželé F. prodali svůj spoluvlastnický podíl žalované za kupní cenu 3,135.000,- Kč (s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí 17. 8. 1998). Smluvní strany si ve smlouvě sjednaly, že část kupní ceny ve výši 1,984.744,- Kč si žalovaná započte na pohledávku proti manželům F., kterou jí postoupila M. K., a na další svou pohledávku, další část ve výši 1,000.000,- Kč zaplatí bance na úhradu dluhu z úvěru zajištěného zástavním právem, a poslední část ve výši 150.256,- Kč zaplatí manželům F. do 7 dnů od doručení rozhodnutí o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupní smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou účinnosti do doby právní moci rozhodnutí soudu o zastavení výkonu rozhodnutí. Manželé F. sice před uzavřením kupní smlouvy nabídli ostatním spoluvlastníkům ke koupi svůj spoluvlastnický podíl za kupní cenu 3,135.000,- Kč splatnou při podpisu smlouvy, s tím, že smlouva by byla uzavřena s „odkládací podmínkou účinnosti do doby právní moci rozhodnutí soudu o zastavení výkonu rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu prodávajících a výmazu dispozičního omezení v katastru nemovitostí“, ti však předkupní právo v zákonné lhůtě nevyužili. Poté, co se manželé F. dohodli s žalovanou na změně způsobu úhrady kupní ceny a její splatnosti (za nichž byla posléze kupní smlouva uzavřena), novou písemnou nabídku se změněnými podmínkami koupě již ostatním spoluvlastníkům neučinili; o těchto změnách je informovali pouze ústně a předložili jim k nahlédnutí písemný návrh kupní smlouvy, v němž nebyli uvedeni jako kupující.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, při vázanosti právním názorem dovolacího soudu, mimo jiné dovodil, že k zániku předkupního práva žalobce a další z předkupního práva oprávněné osoby nedošlo (§605 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“), neboť manželé F. (z předkupního práva osoby povinné) uzavřeli s žalovanou kupní smlouvu za jiných podmínek, než za jakých oprávněným osobám svůj spoluvlastnický podíl nabídli ke koupi. Oprávněným osobám tak vzniklo právo domáhat se po žalované (nabyvatelce), aby jim na základě výzvy nabídla spoluvlastnický podíl ke koupi za podmínek, za nichž spoluvlastnický podíl nabyla od manželů F. (§603 odst. 3 obč. zák.). Protože žalovaná nevyhověla výzvě žalobce, který se dohodl s další oprávněnou osobou, že předkupní právo uplatní sám, mohl se žalobou domáhat, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s ním kupní smlouvu (§161 odst. 3 o. s. ř.). Oproti soudu prvního stupně se odvolací soud dále zabýval tím, zda v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro nahrazení projevu vůle soudem za situace, kdy v žalobě navrhovaná kupní smlouva neobsahuje totožné podmínky týkající se splatnosti kupní ceny jako kupní smlouva, kterou žalovaná spoluvlastnický podíl nabyla. Zatímco v kupní smlouvě ze dne 21. 5. 1998 bylo zaplacení kupní ceny sjednáno tak, že 95% z 3,135.000,- Kč bylo splatných nejpozději před podáním návrhu na vklad (1,984.744,- Kč bylo splatných při podpisu smlouvy, 1,000.000,- Kč nejpozději do podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a 150.256,- Kč do 7 dnů od doručení rozhodnutí o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí), v žalobě o nahrazení projevu vůle žalobce navrhuje splatnost kupní ceny do 15 dnů ode dne, kdy mu bude od Katastrálního úřadu v Příbrami doručeno vyrozumění o zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Přestože původní smlouva reagovala na specifickou situaci manželů F. a probíhající exekuční řízení, a podmínky splatnosti tak nelze přesně dodržet (neběží exekuční řízení, spoluvlastnický podíl již není zatížen zástavním právem a žalobce nemá pohledávky vůči žalované způsobilé k započtení), odvolací soud vyslovil názor, že petit žaloby by měl obsahovat takovou splatnost, která odpovídá podmínkám, za nichž měla být koupě nabídnuta. Tomu by odpovídala splatnost částky 1,984.744,- Kč při podpisu smlouvy, částky 1,000.000,- Kč nejpozději do podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí a částky 150.256,- Kč do 7 dnů od doručení vyrozumění o zápisu vlastnického práva nabyvatele do katastru nemovitostí. Ujednání o splatnosti, které navrhl žalobce, je však odlišné - pro žalovanou podstatně nevýhodnější. Jelikož se kupní smlouva, jejíhož uzavření se žalobce žalobou domáhal, ve splatnosti kupní ceny podstatně liší od původních podmínek, a odvolací soud nemohl při vázanosti žalobou žalobní petit měnit, žalobu o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření takto formulované kupní smlouvy zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tím, že se neřídil §212 o. s. ř. a nepřezkoumal věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal přezkoumání rozhodnutí. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně jen z toho důvodu, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, který k její žádosti neodročil jednání. Tím vymezila kvantitativní rozsah odvolacího přezkumu. Odvolací soud však přezkoumal napadené rozhodnutí nad tento vymezený rámec. Na rozdíl od odvolacího soudu nepovažuje rozdíl ve sjednané a navrhované splatnosti kupní ceny za natolik podstatný a žalovanou závažným způsobem znevýhodňující, aby nebylo možno žalobě z tohoto důvodu vyhovět. Má za to, že kupní cenu nemohl zaplatit za stejných podmínek jako žalovaná již proto, že nemá žádné pohledávky za žalovanou, které by byly způsobilé k započtení, a na převáděném podílu nevázne zástavní právo k zajištění závazku žalované. Je přesvědčen, že zákon mu ukládá pouze povinnost při řádné nabídce zaplatit kupní cenu za nemovitost do dvou měsíců od učinění nabídky; rozdíl osmi dnů ve splatnosti poslední splátky v uzavřené kupní smlouvě a ve splatnosti celé kupní ceny v žalobou navrhované kupní smlouvě proto nepokládá za podstatně odlišný a žalovanou znevýhodňující. Při podání žaloby ani neměl možnost zjistit smluvními stranami sjednanou splatnost kupní ceny. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná má za to, že řízení není postiženo namítanou vadou, neboť odvolací soud není vázán uplatněnými odvolacími důvody. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že kupní smlouva, kterou žalobce navrhuje uzavřít, neobsahuje totožné podmínky, za nichž spoluvlastnický podíl nabyla od povinných osob. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, případně zamítl.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání opodstatněné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti nejsou v dovolání namítány a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, žalobce odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tím, že přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně nad rozsah kvantitativního vymezení odvolacího přezkumu.
Podle §205 odst. 1 o. s. ř. musí být v odvolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle §205 odst. 2 o. s. ř. lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odůvodnit jen tím, že a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle §118b nebo §175 odst. 4 části první věty za středníkem, c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§205a), a g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §212 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.
Podle §212a odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§205 odst. 2 o. s. ř.). Podle §212a odst. 2 o. s. ř. rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§43 a 209 o. s. ř.) ve věcech neuvedených v §120 odst. 2 o. s. ř. žádné odvolací důvody. Podle §212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. K jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
Občanský soudní řád rozlišuje kvantitativní a kvalitativní rozsah odvolacího přezkumu. Kvantitativní rozsah je vymezen v §212 o. s. ř. v návaznosti na §153 odst. 2 a §206 odst. 2 o. s. ř. Rozsah, v jakém bude rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumáno, se odvíjí od toho, jak je soud vázán žalobou (návrhem na zahájení řízení), a v jakém rozsahu nastávají účinky odvolání, neboť rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu nesmí (logicky vzato) být užší, než jaký je rozsah účinků odvolání, jež nutně navazují na podobu vázanosti soudu žalobou (návrhem na zahájení řízení). Až na výjimky vyjmenované v §212 o. s. ř. odvolatel určením rozsahu napadení rozhodnutí soudu prvního stupně nejen vymezuje, ohledně jakých výroků rozhodnutí soudu prvního stupně nastane suspenzivní účinek odvolání (srovnej §206 o. s. ř.), ale současně stanoví meze, v nichž je odvolací soud oprávněn a povinen (po stránce kvantitativní) rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat. Kvalitativní rozsah je určen (obsahovým) vymezením odvolacích důvodů, tedy z jakých důvodů může odvolací soud přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Na rozdíl od vymezení kvantitativního rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu, která je zásadně určena mezemi, v nichž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, není odvolací soud při své přezkumné činnosti po stránce kvalitativní uplatněnými odvolacími důvody vázán. Výčet způsobilých odvolacích důvodů uvedený v §205 odst. 2 o. s. ř. je přitom taxativní. Odvolacím důvodem podle §205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v §205 odst. 2 písm. a/ nebo b/ o. s. ř.; tyto tzv. jiné vady řízení nejsou způsobilým odvolacím důvodem samy o sobě (bez dalšího), ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jsou vždy zmatečnosti vyjmenované v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř. (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1072).
V posuzovaném případě žalovaná v podaném odvolání vymezila rozsah přezkumu rozsudku soudu prvního stupně tak, že se odvolává proti jeho výroku I. (o věci samé) i proti jeho výroku II. (o nákladech řízení). Takto kvantitativně vymezený odvolací přezkum odvolací soud překročit nemohl. Co se týče kvalitativního vymezení odvolání, tedy odvolacích důvodů, žalovaná podle obsahového vylíčení odvolací námitky uplatnila zmatečnostní vadu ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud tuto námitku správně posoudil jako odvolací důvod podle §205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak bylo totiž vysvětleno, odvolací důvod podle §205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. zahrnuje i vady zmatečnostní. Jestliže výtka žalované vystihovala způsobilý odvolací důvod, otevřela odvolacímu soudu možnost přezkumu rozsudku soudu prvního stupně i z jiných odvolacích důvodů, než který byl uplatněn v odvolání. Je tudíž zřejmé, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebyl uplatněn opodstatněně, neboť odvolací soud namítanou vadou řízení nezatížil.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že spoluvlastník, jehož předkupní právo bylo porušeno, se může úspěšně domáhat žalobou nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy pouze za podmínek (zahrnujících i splatnost kupní ceny), jež jsou totožné s těmi, za nichž nabyvatel věc nabyl od osoby z předkupního práva povinné.
Podle §140 věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§116, 117).
Podle §603 odst. 3 obč. zák. bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno.
Obecná právní úprava předkupního práva, tj. ustanovení §602 a násl. obč. zák., se použije nejen v případech smluvního předkupního práva, nýbrž podpůrně i všude tam, kde zákonem stanovené předkupní právo neobsahuje zvláštní (specifickou) úpravu, tj. i pro případy zákonného předkupního práva podílových spoluvlastníků podle §140 obč. zák. Předkupní právo podílových spoluvlastníků je založeno přímo zákonem a jako takové má věcnou povahu. Jestliže povinná osoba (jeden z podílových spoluvlastníků) věc převede, aniž ji nabídne oprávněnému (dalšímu podílovému spoluvlastníku), a poruší tím předkupní právo, nemá to za následek absolutní neplatnost smlouvy, na jejímž základě nabyvatel věc získal; oprávněný má možnost, nedovolá-li se relativní neplatnosti smlouvy (§40a obč. zák.), domáhat se na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku), aby mu věc nabídl ke koupi podle §603 odst. 3 obč. zák. Na základě výzvy oprávněného vzniká nabyvateli spoluvlastnického podílu právní povinnost nabídnout oprávněnému věc ke koupi za stejných podmínek, za kterých ji sám nabyl od povinného. Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat žalobou u soudu, aby byl projev vůle nabyvatele učinit mu nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu (tj. učinit návrh na uzavření kupní smlouvy) nahrazen soudním rozhodnutím. Není ovšem vyloučeno, aby oprávněný žalobou požadoval přímo nahrazení projevu vůle nabyvatele uzavřít s ním kupní smlouvu odpovídajícího znění (§161 odst. 3 o. s. ř.). Právní mocí rozsudku nahrazujícího prohlášení vůle je pak kupní smlouva uzavřena (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 831/2000, publikovaný v Souboru pod č. C 578, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1875/2005, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 4, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3371/2008, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2011). Protože soud je vázán žalobou, je vyloučeno, aby při rozhodování o nahrazení projevu vůle měnil, doplňoval či upřesňoval podstatné náležitosti kupní smlouvy.
V posuzovaném případě se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření kupní smlouvy za zcela totožných podmínek, za nichž žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl od povinných, pokud jde o předmět koupě a kupní cenu. Odvolací soud, který vyšel ze zjištění, že v kupní smlouvě uzavřené žalovanou byla kupní cena v rozsahu 95 % splatná před nabytím vlastnického práva kupujícím (žalovanou) a že v kupní smlouvě, jejíhož uzavření se žalobce žalobou domáhá, je splatnost celé kupní ceny navrhována až po nabytí vlastnického práva kupujícím (konkrétně do 15 dnů po doručení vyrozumění o provedení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí), dovodil, že vyhovění žalobě o prohlášení vůle žalované k uzavření kupní smlouvy podle §161 odst. 3 o. s. ř. neumožňuje odlišnost ve splatnosti kupní ceny podstatně znevýhodňující žalovanou. Současně vyslovil právní názor, podle něhož oprávněný může být úspěšný se žalobou podle §161 odst. 3 o. s. ř., jen jestliže se jí domáhá nahrazení projevu vůle nabyvatele k uzavření kupní smlouvy za totožných podmínek, za nichž nabyvatel věc nabyl od povinné osoby, zahrnujících i splatnost kupní ceny. Tak by tomu v posuzovaném případě bylo, jestliže by část kupní ceny ve výši 1,984.744,- Kč byla splatná při podpisu smlouvy, část ve výši 1,000.000,- Kč nejpozději do podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a část ve výši 150.256,- Kč do 7 dnů od doručení vyrozumění o zápisu vlastnického práva nabyvatele do katastru nemovitostí. S těmito právními závěry se dovolací soud neztotožňuje. Nelze totiž přehlížet, že kupní smlouva mezi manžely F. a žalovanou jakožto dvoustranný právní úkon vznikla (byla uzavřena) v okamžiku, kdy úplné a bezpodmínečné přijetí (akceptace) návrhu na uzavření smlouvy (oferty) nabylo účinnosti, tj. kdy došlo navrhovateli (§44 obč. zák.). Návrh na uzavření (kupní) smlouvy je jednostranným projevem vůle, kterým navrhovatel (oferent) navrhuje druhé straně uzavření smlouvy (§43a odst. 1 obč. zák.); přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy je rovněž jednostranným právním úkonem, jímž subjekt, jemuž byl návrh určen (akceptant), projevuje vůči oferentovi vůli přijmout návrh. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, pro niž zákon předepisuje písemnou formu, musí být návrh smlouvy i jeho přijetí učiněno písemně, přičemž písemné projevy vůle subjektů smluv včetně jejich podpisů musí být na téže listině (§46 obč. zák.). Je přitom obvyklé a přirozené, že konsenzu (vzájemné shodě subjektů) předchází smluvní vyjednávání, tedy proces, ve kterém se tvoří obsah kupní smlouvy, jejímiž podstatnými náležitostmi (essentialia negotii) jsou jen předmět koupě a kupní cena (§588 obč. zák.). Předpokladem platnosti kupní smlouvy přitom není ujednání o splatnosti kupní ceny, která může, ale také nemusí, být sjednána. V rámci smluvní volnosti si účastníci mohou sjednat splatnost kupní ceny současně s odevzdáním a převzetím předmětu koupě (koupě z ruky do ruky) nebo později než dojde k odevzdání a převzetí předmětu koupě (koupě na úvěr) anebo předem a ke splnění předmětu koupě dojde dodatečně (prenumerační koupě). Není-li splatnost plnění z kupní smlouvy sjednána a není-li něco jiného obvyklého vzhledem k povaze smlouvy nebo okolnostem, za nichž byla uzavřena, mají obě strany plnit bez zbytečného odkladu (§591 obč. zák.). Smluvní strany tudíž mají širokou smluvní volnost, v rámci níž si mohou dohodnout splatnost kupní ceny. Není vyloučen ani případ, kdy kupní cena je uhrazena před nebo při uzavření kupní smlouvy. V daném případě, kdy žalobce se žalobou domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ním kupní smlouvu, je ovšem vyloučeno, aby splatnost kupní ceny byla v soudním rozhodnutí stanovena shodně jako v kupní smlouvě uzavřené mezi manžely F. a žalovanou. Je tomu tak proto, že k uzavření kupní smlouvy dojde v okamžiku, kdy se žalobě vyhovující rozsudek stane pravomocným. Protože z vyložených důvodů nepřipadá v úvahu, aby splatnost (části) kupní ceny byla určena ke dni uzavření smlouvy, nemůže obstát právní závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě mohl žalobce (oprávněný) uspět se žalobou podle §161 odst. 3 o. s. ř., jen tehdy, jestliže by se jí domáhal nahrazení projevu vůle žalované (nabyvatelky) k uzavření kupní smlouvy za totožných, resp. srovnatelných podmínek, zahrnujících i splatnost kupní ceny, za nichž nabyla spoluvlastnický podíl od povinné osoby.
Protože se žalobci podařilo prostřednictvím námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu