ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4993.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4993/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Denisou Wesselsovou, advokátkou se sídlem Karviná-Fryštát, K. Sliwky 125, proti žalovanému M. K., zastoupenému Mgr. Davidem Cagašem, advokátem se sídlem Ostrava 10, Jaklovecká 18, o zaplacení částky 55.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního automobilu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 170/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2009, č. j. 56 Co 86/2009-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 13. května 2009, č. j. 56 Co 86/2009-142, kterým Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 28. dubna 2008, č. j. 19 C 170/2007-97, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby „žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 55.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 30. 11. 2006 do zaplacení oproti vydání osobního automobilu zn. Škoda Felície 1,3 LXi, reg. zn. OVT 43-54 žalovanému“, a kterým rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. uplatněná námitka žalobce, že odvolací soud měl správně věc posuzovat podle §49a obč. zák., jelikož byl jako kupující uveden prodávajícím v omyl, nečiní napadený rozsudek zásadně právně významným. Nejvyšší soud totiž již ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1454/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 1279/18, vyslovil právní názor, podle něhož skutečnost, že prodávající uvedl kupujícího v omyl o vlastnostech věci, nezakládá relativní neplatnost smlouvy, nýbrž odpovědnost za vady prodané věci. Odvolací soud tudíž nepochybil, jestliže zjištěný skutkový stav věci nepoměřoval §49a obč. zák.
Z obsahového vylíčení dalších dovolacích námitek vyplývá, že žalobce nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) při rozhodování věci vycházel, a sice že účastníci uzavřeli dohodu o odstranění vad na vozidle a že v následném odstoupení od kupní smlouvy ze dne 28. 11. 2006 žalobce nevytkl konkrétní vady věci; podstatou těchto námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Žalobce tak ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž nemá v úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. místo. Jestliže žalobce v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu jeho skutkovou verzi, že žalovaným předložená kupní smlouva byla padělkem, žádná dohoda o odstranění vad věci uzavřena nebyla, případně byla uzavřena v tísni, že v odstoupení od kupní smlouvy ze dne 28. 11. 2006 žalobce uvedl konkrétní vady a že tomuto písemnému právnímu úkonu předcházely tři odstoupení od kupní smlouvy ústní formou, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, a sice, že mu vzniklo právo odstoupit od smlouvy podle §597 obč. zák.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému v tomto stádiu řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. května 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu