ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.5084.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 5084/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce JUDr. P. P., advokáta se sídlem Praha 1, Jáchymova 3/63, zastoupeného JUDr. Hanou Kadlecovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Vršovická 56, proti žalovaným 1) MUDr. J. S. , a 2) MUDr. J. S. , zastoupeným JUDr. Miroslavem Kupilíkem, advokátem se sídlem Praha 3, Jilmová 11, o zaplacení částky 35.175,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 101/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2009, č. j. 58 Co 209/2009-74, takto:
I. Dovolání proti části výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2009, č. j. 58 Co 209/2009-74, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. září 2008, č. j. 30 C 101/2007-60a, tak, že byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 15.075,- Kč s příslušenstvím, a proti výroku o nákladech řízení se odmítá.
II. Dovolání proti části výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2009, č. j. 58 Co 209/2009-74, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. září 2008, č. j. 30 C 101/2007-60a, tak, že byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 20.100,- Kč s příslušenstvím, se zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech dovolacího řízení částku 13.140,- Kč k rukám JUDr. Miroslava Kupilíka, advokáta se sídlem Praha 3, Jilmová 11.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení nedoplatku odměny za poskytnuté právní služby ve výši 46.975,- Kč (s příslušenstvím), neboť na odměnu 30.150,- Kč vyúčtovanou fakturou č. 0241/04 mu uhradili 5.000,- Kč, na další odměnu 30.150,- Kč vyúčtovanou fakturou č. 0242/04 mu uhradili 10.000,- Kč a na odměnu 1.675,- Kč vyúčtovanou fakturou č. 0244/04 mu neuhradili nic.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 12. září 2008, č. j. 30 C 101/2007-60a, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 46.975,- Kč s úroky z prodlení ve výši 2 % ročně od 9. 2. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako advokát zastupoval žalované na základě jejich zmocnění ze dne 27. 11. 2001 v řízeních vedených u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 30/2003 (proti manželům P.) a pod sp. zn. 14 C 1124/2001 (proti manželům N.), jejichž předmětem bylo zřízení věcných břemen. Účastníci si dohodli, že žalobci přísluší za poskytnuté právní služby mimosmluvní odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění. Žalobce v souvislosti s ukončením zastupování vyúčtoval žalovaným mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výdajů za poskytnuté právní služby ve věci 11 C 30/2003 fakturou č. 0242/04 ze dne 9. 2. 2004 částku 30.150,- Kč (18 úkonů právní služby po 1.600,- Kč a hotové výdaje 1.350,- Kč). Žalovaní mu uhradili jen 10.000,- Kč. Fakturou č. 0244/04 ze dne 3. 3. 2004 jim vyúčtoval za zastupování v téže věci částku 1.675,- Kč (1 úkon právní služby 1.600,- Kč a hotové výdaje ve výši 75,- Kč), kterou mu nezaplatili. Fakturou č. 0241/04 ze dne 24. 3. 2004 žalobce žalovaným vyúčtoval za poskytnuté právní služby ve věci 14 C 1124/2001 částku 30.150,- Kč (18 úkonů právní služby po 1.600,- Kč a hotové výdaje 1.350,- Kč). Na tuto vyúčtovanou odměnu mu zaplatili 5.000,- Kč. Rozsah poskytnutých právních služeb soud prvního stupně zjistil z obsahu spisů Okresního soudu v Jablonci nad Nisou vedených pod sp. zn. 14 C 1124/2001 a 11 C 30/2003 a z žalobcem předložených listinných důkazů (kopie zápisů z žalobcova diáře, faktury a korespondence účastníků). Z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že žalobci vzniklo právo na odměnu za právní služby, které žalovaným jako advokát poskytl podle smlouvy uzavřené dne 27. 11. 2001, a to ve výši mimosmluvní odměny a náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu, kterou žalobce vyčíslil celkovou částkou 61.976,- Kč. Jestliže mu žalovaní zaplatili pouze 15.000,- Kč, dosud mu dluží 46.975,- Kč.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. června 2009, č. j. 58 Co 209/2009-74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 11.800,- Kč s 2 % úrokem z prodlení ročně od 6. 2. 2007 do zaplacení, změnil jej co do částky 35.175,- Kč s 2 % úrokem z prodlení ročně a co do příslušenství z částky 11.800,- Kč s úrokem z prodlení za dobu od 9. 2. 2004 do 5. 2. 2007 tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se zcela neztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně ohledně rozsahu poskytnutých právních služeb. Přisvědčil mu, že žalobce pro žalované připravil podklady pro řízení vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 30/2003, za což jim vyúčtoval fakturou č. 0244/44 částku 1.675,- Kč. Z obsahu spisu sp. zn. 11 C 30/2003 zjistil, že žalobce v tomto řízení vykonal šest úkonů právní služby, a z obsahu spisu sp. zn. 14 C 1124/2001 zjistil, že v tomto řízení vykonal devět úkonů právní služby. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobci poskytnutí dalších právních služeb nepodařilo prokázat, jelikož zápisy z jeho diáře a jím vystavené faktury vyhodnotil jako důkazy, které - na rozdíl od klientských spisů - nejsou způsobilé spolehlivě prokázat žalobcem tvrzený rozsah poskytnutých služeb, a jiné důkazy, přes poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř., žalobce neoznačil. Z těchto zjištění odvolací soud dovodil, že žalobci vzniklo právo na mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu za prokázané poskytnuté právní služby v souvislosti s řízením vedeným pod sp. zn. 11 C 30/2003 ve výši 1.675,- Kč (jeden úkon právní služby ve výši 1.600,- Kč a jeden režijní paušál 75,- Kč), kterou mu žalovaní dluží, dále ve výši 10.050,- Kč (šest úkonů právní služby po 1.600,- Kč a 6 režijních paušálů po 75,- Kč), z níž žalovaní zaplatili 10.000,- Kč, a v souvislosti s řízením vedeným pod sp. zn. 14 C 1124/2001 ve výši 15.075,- Kč (devět úkonů právní služby po 1.600,- Kč a devět režijních paušálů po 75,- Kč), z níž žalovaní zaplatili 5.000,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že žalovaní žalobci dluží 11.800,- Kč a že žaloba není důvodná v rozsahu 35.175,- Kč s příslušenstvím (tj. v rozsahu 20.100,- Kč s příslušenstvím a 15.075,- Kč s příslušenstvím) a v rozsahu příslušenství z částky 11.800,- Kč za dobu od 9. 2. 2004 do 5. 2. 2007 (odvolací soud dovodil, že žalovaní jsou v prodlení s částkou 11.800,- Kč až od podání žaloby).
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž uvádí, že jím napadá jeho měnící výrok, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, a jeho výrok o nákladech řízení. Přípustnost dovolání dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 1 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že při jednání dne 3. 6. 2009 mu v rámci poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. nevysvětlil, proč nepokládá jím navržené důkazy za dostatečné, omezil se jen na „formální přednesení“ daného ustanovení a nedal mu tak možnost se k údajnému nedostatku důkazů přiměřeně vyjádřit. Až v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud označil za důkaz způsobilý prokázat rozsah poskytnutých právních služeb klientské spisy. Odvolací soud přehlédl, že již při podání žaloby kromě jiných důkazů navrhl a do spisu založil seznam kompletní klientské dokumentace k oběma řízením vedeným pod sp. zn. 11 C 30/2003 a 14 C 1124/2001, kterou předal žalovaným. Soud prvního stupně z tohoto důkazu učinil skutková zjištění, která byla podkladem jeho rozhodnutí. Žalobce namítá, že odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže z faktury č. 0241/04 uznal u bodu 1. pouze jeden úkon a bez bližšího odůvodnění neuznal úkony pod body 3.1, 3.2, 3.3, 3.6 a 3.11. U faktury č. 0242/04 neuznal u bodu 1. první poradu s klientem, u bodu 2. přípravu a účast na místním šetření a u bodu 3. neuznal úkony vedené pod 3.1, 3.2, 3.3., 3.4, 3.5, 3.8 a 3.10, přestože je v písemném odůvodnění rozsudku nijak nezpochybňuje a ve spise jsou založeny důkazy na podporu žalobcových tvrzení. Připomíná, že předmětem řízení byla odměna za všechny právní služby poskytnuté v souvislosti se zřízením věcného břemene, a nikoli jen náhrada nákladů spojených se soudními řízeními. Z podrobně vyložených důvodů nesouhlasí ani s vyčíslením nákladů řízení odvolacím soudem. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v jeho napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní nepovažují dovolací námitky žalobce za opodstatněné. Připomínají, že odvolací soud žalobce opakovaně vyzýval k doplnění a prokázání tvrzených skutečností. Na rozdíl od soudu prvního stupně se odvolací soud vypořádal s jejich námitkami týkajících se odůvodnění každé vyúčtované položky. Navrhují proto, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Každé podání, tedy i dovolání, posuzuje soud podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Ač žalobce v dovolání uvádí, že jím napadá celý měnící výrok rozsudku odvolacího soudu, z obsahového vylíčení dovolacích námitek je jednoznačné, že jeho dovolání směřuje jen proti té jeho části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 35.175,- Kč s úroky z prodlení ve výši 2 % ročně (od 9. 2. 2004 do zaplacení). Proti části měnícího výroku, jíž bylo rozhodnuto o příslušenství z částky 11.800,- Kč za dobu od 9. 2. 2004 do 5. 2. 2007, žádné konkrétní námitky nevznáší, a i kdyby tomu tak bylo, přípustnost dovolání proti této části rozsudku odvolacího soudu by byla vyloučena podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.). Dovolací soud se proto dále zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Přípustnost dovolání proti části výroku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v rozsahu 35.175,- Kč zamítl, je třeba zvažovat z hlediska §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Odvolací soud touto částí napadeného rozsudku totiž rozhodl o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 113/98 a SJ 9/2000). Žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 25.150,- Kč (nedoplatek odměny vyúčtované fakturou č. 0241/04) odvolací soud zamítl v rozsahu 15.075,- Kč (žalobci vzniklo právo na odměnu ve výši 15.075,- Kč, žalovaní mu zaplatili 5.000,- Kč a dluží mu tudíž 10.075,- Kč). Protože dovolání žalobce směřuje proti části měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřesahujícím limitní hranici 20.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), je jeho přípustnost v tomto rozsahu vyloučena podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Dovolání není přípustné, ani pokud směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání směřující proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 15.075,- Kč s příslušenstvím, a proti výroku o nákladech řízení odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání, kterým žalobce napadl část měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 20.100,- Kč (vyúčtovaných fakturou č. 0242/04), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Žalobce nenamítá, že je řízení postiženo zmatečnostmi a jejich existence z obsahu spisu nevyplývá.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalobce odvolacímu soudu vytkl, že jej sice poučil podle §118a odst. 3 o. s. ř., avšak neodůvodnil, proč nepovažoval jím navržené důkazy za dostatečné, a až v písemném odůvodnění rozsudku vysvětlil, jaký důkaz považuje za způsobilý žalobcem tvrzené skutečnosti prokázat.
Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (§118a odst. 3 o. s. ř.). Poučení o důkazní povinnosti spočívá v tom, že soud účastníka vyzve, aby označil k prokázání všech svých sporných tvrzení potřebné důkazy, a že mu sdělí, jaké by byly následky nesplnění této výzvy (tj. že neunese důkazní břemeno, a že proto nemůže být ve věci úspěšný). Poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. musí být poskytnuto i účastníku, který sice o svém sporném tvrzení označil důkaz, ale jde o důkaz, který zjevně není způsobilý sporné tvrzení prokázat. Poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. musí být vždy natolik konkrétní, že účastníku musí být po jeho poskytnutí nepochybné, k prokázání jakého svého sporného tvrzení má označit důkazy. Poučovací povinnost podle §118a o. s. ř. plní i odvolací soud ve smyslu §213b odst. 1. o. s. ř.; je však omezena v tom smyslu, že nesmí vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s §205a o. s. ř. nebo 211a o. s .ř., probíhá-li odvolací řízení v systému neúplné apelace.
V daném případě se z obsahu spisu podává, že soud prvního stupně nesplnil svou povinnost poučit účastníky řízení podle §119a odst. 1 o. s. ř. (viz protokol o jednání ze dne 12. 9. 2008, při němž bylo vyhlášeno rozhodnutí); odvolací řízení se tudíž neodbývalo v systému neúplné apelace a účastníci řízení nebyli omezeni zákazem uplatňování novot v odvolacím řízení. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 3. 6. 2009 vyplývá, že odvolací soud žalobce poučil ve smyslu §118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně počtu provedených úkonů právní služby ve prospěch žalovaných a o následcích neunesení této povinnosti. Žalobce na toto poučení reagoval sdělením, že „odkazuje na důkazy, které předložil v řízení před soudem prvního stupně, a že jiné důkazy v tomto směru nemá, resp. je soudu nenabízí“. Je tedy zřejmé, že odvolací soud poskytl žalobci poučení v souladu s §118a odst. 3 o. s. ř. a že mu nelze vytknout žádné pochybení (povinnost poskytnout účastníku řízení poučení i o tom, jaké důkazy by byly způsobilé tvrzené sporné skutečnosti prokázat, z §118a odst. 3 o. s. ř. nevyplývá). Žalobce proto neuplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. opodstatněně.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tímto dovolacím důvodem lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož správnost je možné usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (viz §132 o. s. ř.), jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Tak je tomu např. v případech, kdy v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti je logický rozpor, nebo např. jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135 o. s. ř.; nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.
Žalobce sice v dovolání vyjádřil nesouhlas se správností skutkového zjištění odvolacího soudu ohledně rozsahu poskytnutých právních služeb, jeho argumentace je však ve skutečnosti kritikou samotného hodnocení důkazů. Namítá-li, že důkazy (tj. seznam klientské dokumentace k řízením vedeným pod sp. zn. 11 C 30/2003 a 14 C 1124/2001 předané žalovaným a vystavené faktury), které soudu předložil, a jež odvolací soud oproti soudu prvního stupně nepovažoval za důkazy způsobilé prokázat sporné tvrzení o poskytnutém rozsahu právních služeb, domáhá se jejich odlišného hodnocení, tj. nepřípustně napadá způsob vyhodnocení důkazů odvolacím soudem. Jak však bylo výše vyloženo, způsob hodnocení důkazů soudem nelze se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. a ani žádným jiným (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4994/2008, ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2978/2005). Odvolací soud v souladu s §132 o. s. ř. důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a skutkové zjištění, z něhož při právním posouzení věci vyšel, má oporu v provedeném dokazování.
Protože se žalobci nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu v jeho napadené části, dovolací soud jeho dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.350,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.190,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 30. srpna 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu