ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.5267.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 5267/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Porsche Inter Auto CZ spol. s r. o. se sídlem v Praze 5, Vrchlického 31/18 (IČ 47124652), zastoupené JUDr. Zuzanou Žežulkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Belgická 23, proti žalovanému Z. H. , zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, za účasti ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích, Zelené předměstí, Masarykovo náměstí č.p. 1458 (IČ 45534306), jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 313.059,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 100/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2009, č.j. 13 Co 77/2008-332, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2009, č.j. 13 Co 77/2008-332, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 18. 9. 2007, č.j. 51 C 100/2004-259, Městský soud v Brně (po částečném zpětvzetí žaloby) zastavil řízení co do částky 4.602,- Kč s 3 % úroky z prodlení od 15. 3. 2003 do zaplacení (výrok I), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 313.059,10 Kč s 3% úroky z prodlení od 15. 3. 2003 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III, IV). Na základě zjištění, že zakázkový list W 20382 a faktura č. 68768 (splatná 14. 3. 2003) byly vystaveny pro žalovaného, který vozidlo k opravě odevzdal a po opravě převzal, soud prvního stupně dovodil, že smlouvu o opravě věci uzavřela žalobkyně (zhotovitelka) s žalovaným. Protože vedlejší účastnice plnila na cenu opravy částkou 890.974,- Kč, je žalovaný jako objednatel povinen zaplatit zbytek vyúčtované ceny ve výši 313.059,10 Kč se specifikovaným příslušenstvím (§517 odst. 2, §652 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“, nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v rozhodném znění).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 8. 2009, č.j. 13 Co 77/2008-332, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Po opakování a doplnění dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že smlouvu o opravě vozidla s žalobkyní neuzavřel žalovaný, nýbrž Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (IČ 45272956), dále jen „Česká pojišťovna.“ Její souhlas s provedením opravy spojený s garancí úhrady nákladů do výše 1.300.000,- Kč naplňuje znaky objednávky ve smyslu §652 odst. 1 obč. zák. S opravou vozidla souhlasil i vlastník (leasingový pronajímatel MB Leasing a. s.). Jménem žalovaného Česká pojišťovna nejednala, protože vystupovala jako pojišťovna osoby, která zavinila dopravní nehodu. Na uvedeném závěru podle odvolacího soudu nemohou nic změnit skutečnosti, že žalovaný v rámci povinnosti postarat se o opravu vozidla podle pokynů leasingového pronajímatele zajistil dopravu vozidla do opravny odtahovou službou, že si po opravě vozidlo převzal a souhlasil s cenou opravy a že se Česká pojišťovna dohodla s vedlejší účastnicí na likvidaci škody z jeho havarijního pojištění.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž – podle obsahu – prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), namítá nesprávnost zjištění týkajícího se určení subjektu, který s ní jako objednatel uzavřel smlouvu o opravě věci. Z provedených důkazů vyplývá závěr, že tímto subjektem byl žalovaný; to ostatně podle dovolatelky odpovídá zásadám leasingové pronájmu vozidla i likvidaci škody z pojistné události. Závěrem upozornila na nesprávný postup likvidátora vedlejší účastnice, jehož výsledkem byla úhrada ceny opravy ve výši 890.974,10 Kč bez zohlednění daně z přidané hodnoty. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a aby „potvrdil rozsudek soudu I. instance.“
Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, případně zamítl.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – je i důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, ze spisu nevyplývají (námitka nepřezkoumatelnosti pro „nejasnost a obtížnou srozumitelnost“ odůvodnění je zjevně neopodstatněná), a protože je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem – zde důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. – včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem přezkumu posouzení, zda zjištění, že smlouvu o opravě věci neuzavřel žalovaný (leasingový nájemce), má oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u odvolacího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000).
V projednávaném případě vyšel odvolací soud (zejména) z toho, že žalovaný byl leasingovým nájemcem osobního automobilu AUDI A8, registrační značky 1 BO 1800, jehož vlastníkem a leasingovým pronajímatelem byla MB Leasing a. s. se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. T.G. Masaryka 1076. Součástí leasingové smlouvy z 19. 2. 2002 byly Všeobecné podmínky leasingu VPL 2002/1-D. Současně s leasingovou smlouvou žalovaný uzavřel s vedlejší účastnicí smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Dne 15. 6. 2002 bylo vozidlo poškozeno při dopravní nehodě, kterou zavinil M. K. (odsouzený trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 9 T 118/2002). Žalovaný (poškozený) se s nárokem na náhradu škody obrátil na pojišťovnu škůdce z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tj. na Českou pojišťovnu. Podle zakázkového listu W 20382 z 22. 10. 2002 předal žalovaný vozidlo k opravě žalobkyni, která sestavila 5. 11. 2002 rozpočet opravy (celkem 1.140.000,- Kč). Likvidátor České pojišťovny interním sdělením z 14. 11. 2002 souhlasil s opravou vozidla do výše nákladů 1.300.000,- Kč. Z interního sdělení se rovněž podává, že se Česká pojišťovna s leasingovým pronajímatelem dohodli na úhradě opravy „primárně z havarijního pojištění žalovaného,“ tj. z pojištění u vedlejší účastnice, která po převzetí vozidla vykalkulovala náklady částkou 890.974,10 Kč; o tom uvědomila žalovaného i leasingového pronajímatele, který – jako vlastník – souhlasil s devinkulací plnění v této výši. Žalobkyně vyúčtovala opravu fakturou č. 68768 vystavenou žalovanému 28. 2. 2003 (se splatností 14. 3. 2003) na částku 1.208.635,10 Kč. Žalovaný fakturu spolu s vozidlem po opravě převzal a s cenou opravy souhlasil.
Skutkový závěr, že žalovaný „nebyl tím subjektem, který ... opravu u žalobkyně řádně objednal,“ z dokazování provedeného před odvolacím soudem nevyplývá; zejména jej nelze dovodit z toho, že žalovaný postupoval podle pokynů leasingového pronajímatele, že nárok na odškodnění uplatnil u pojišťovny škůdce z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, že se neúčastnil jednání leasingového pronajímatele a pojišťovny škůdce o tom, zda s ohledem na předpokládané náklady bude vozidlo opraveno, a že nepřevzal zakázkový list W 20382 z 22. 10. 2002. Z uvedeného také plyne nesprávnost závěru, že „jednání České pojišťovny naplňuje znaky objednávky opravy do částky 1.300.000,- Kč.“ Jestliže pojišťovna, která vystupovala při likvidaci škody za viníka dopravní nehody, garantovala do výše 1.300.000,- Kč úhradu nákladů opravy, nestala se (jen proto) objednatelkou ve smyslu §652 odst. 1 obč. zák.
Lze uzavřít, že skutkový stav, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. byl tedy užit opodstatněně a jeho prostřednictvím se žalobkyni podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu ve věci samé i v akcesorických nákladových výrocích zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu