ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.551.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 551/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Antonínem Kočendou, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Františkánská 172, proti žalovanému T. M. , zastoupenému JUDr. Danielem Burgetem, advokátem se sídlem Brno, Bartošova 3, o vydání vozidla oproti zaplacení částky 510.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 323/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. srpna 2009, č. j. 8 Co 386/2009-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. dubna 2009, č. j. 34 C 323/2007-75, zamítl žalobu, aby „žalobce byl povinen vydat žalovanému osobní automobil červené barvy tov. zn. Honda S 2000, VIN JHMAP1142YT002414, č. TP UB 078854, včetně malého a velkého o.t.p., anglických SPZ a 1 ks klíče k automobilu, do pěti dnů od právní moci vydaného rozsudku, když oproti tomu je v téže lhůtě žalovaný povinen vydat žalobci částku 510.000,- Kč“, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. srpna 2009, č. j. 8 Co 386/2009-99, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Žalobce výhradou k vyhodnocení jeho tvrzení (uplatněného v odvolání), že žalovaný ho úmyslně uvedl v omyl ohledně stáří vozidla, jako nepřípustné novoty v systému neúplné apelace (§205a o. s. ř.) vystihl dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., v rámci něhož namítl, že odvolací soud zatížil odvolací řízení vadou, která měla za následek nesprávné posouzení námitky relativní neplatnosti uplatněné v odvolání a tím i nesprávné rozhodnutí ve věci. K tomuto dovolacímu důvodu však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné. Vady řízení samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemohou založit až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu; tedy kdy jde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Bez významu je námitka směřující proti názoru, který odvolací soud pouze v obecné rovině vyslovil s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1454/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 1279 (skutečnost, že prodávající při sjednávání kupní smlouvy ujistil kupujícího nesprávně o určitých vlastnostech či o bezvadnosti věci, která je ve stavu, v jakém by ji kupující nekoupil, pokud by byl o tom řádně prodávajícím informován, nezakládá důvod relativní neplatnosti kupní smlouvy pro omyl kupujícího, nýbrž odpovědnost prodávajícího podle §597 obč. zák.); navíc na tomto právním názoru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Způsobilou založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není rovněž námitka žalobce proti právním závěrům, že jeho právo z odpovědnosti za vadu automobilu spočívající v nepravdivém ujištění o jeho stáří zaniklo a že proto nemá právo pro tuto vadu od kupní smlouvy odstoupit (§597 odst. 2 a §599 odst. 1 obč. zák.). Žalobce totiž primárně brojí proti skutkovým závěrům, na nichž odvolací soud tyto právní závěry založil (žalobce dopisem ze dne 20. 11. 2006 vytkl žalovanému jen vady automobilu nacházející se u systémů ABS, EPS a PGM; žalobce neprokázal, že vytčení vady spočívající v nepravdivém ujištění o stáří automobilu a odstoupení od kupní smlouvy pro tuto současně vytýkanou vadu, obsažené v textové zprávě odeslané telefonicky žalovanému dne 23. 8. 2006, žalovanému skutečně došlo; dopis ze dne 1. 2. 2007, podaný k poštovní přepravě 2. 2. 2007, jímž žalobce žalovanému vytkl vadu spočívající v nepravdivém ujištění o stáří automobilu a odstoupil z toho důvodu od kupní smlouvy uzavřené dne 2. 8. 2006, nebyl doručen do sféry dispozice žalovaného před uplynutím šestiměsíční prekluzivní lhůty). Tím ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nelze úspěšně použít.
Je-li skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při rozhodování vyšel, v poměrech posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný, pak jsou irelevantní další námitky, jež žalobce v dovolání uplatnil.
K výhradě, že se odvolací soud nezabýval otázkou neplatnosti kupní smlouvy z pohledu §39 obč. zák., lze jen poznamenat, že žalobce svůj žalobní požadavek dovozoval z platného a účinného odstoupení od kupní smlouvy pro vady prodané věci. Odstoupit však lze jen od smlouvy, která byla platně uzavřena (srovnej R 22/1976).
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003), Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. prosince 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu