ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.561.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 561/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Z. V., zastoupeného JUDr. Radkem Rozmánkem, advokátem se sídlem Olomouc, Švédská 6, proti žalované AAA AUTO a. s. se sídlem Hostivice, Husovo nám. 14, zastoupené JUDr. Luďkem Pilným, advokátem se sídlem Praha 9, Na Rampách 734/3, o zaplacení 146.415,- Kč oproti vrácení věci, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 288/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 30. června 2009, č. j. 69 Co 184/2009-203, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 10.020,- Kč k rukám JUDr. Luďka Pilného, advokáta se sídlem Praha 9, Na Rampách 734/3.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 30. června 2009, č. j. 69 Co 184/2009-203, kterým Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 14. ledna 2009, č. j. 23 C 288/2008-147, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. března 2009, č. j. 23 C 288/2008-162, jímž Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu, aby „žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 146.415,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému osobní automobil značky Ford Fiesta, červené barvy, číslo karoserie WF0DXXGAJD3L15873, reg. zn. 2Z8 2890 v téže lhůtě“, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce sice namítá nesprávnost právního posouzení věci, činí tak ale na základě výtek, které vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Jeho argumentace je totiž založena na kritice správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu, který je převzal od soudu prvního stupně, že koupil automobil poté, co jej žalovaná výslovně upozornila na vady automobilu (neadekvátní výkon motoru, závada brzd a poškozená karoserie), a že nebyl ujištěn o tom, že automobil má určitou vlastnost jím vymíněnou. Obdobného charakteru jsou i výhrady, že odvolací soud pominul, že v protokolu o zkušební jízdě je popis stavu automobilu obecný a nekonkrétní, a že nepřihlédl k tomu, že automobil byl po zkušební jízdě zařazen do skupiny „A“ charakterizované tím, že „technický stav automobilu je dobrý, tj. jde o stav běžný, bez výraznějších odchylek od bezchybného technického stavu. Možné technické vady a odchylky od běžného stavu odpovídají přirozenému opotřebení, které je adekvátní stáří, počtu ujetých kilometrů, předchozímu užívání a údržbě automobilu“. Nejinak je tomu s argumentací, že žalovaná mu neumožnila automobil do 24 hodin vrátit podle čl. VII Všeobecných obchodních podmínek, neboť v její provozovně nebyla kompetentní osoba. Podstatou těchto dovolacích námitek je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takové výhrady nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládá. Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, a sice, že žalobci vzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy podle §597 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a že v posuzovaném případě došlo k nepřípustnému klamání spotřebitele ve smyslu §8 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění.
Vzhledem k řečenému dovolací soud nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 8.050,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.670,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné usnesení, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu