ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.681.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 681/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky - Vězeňské služby ČR se sídlem Praha 4, Soudní 1672/1a, zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice-Semtín, budova P 9, čp. 81, proti V. O. , o zaplacení 3.847,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 65 C 63/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2010, č. j. 8 Co 409/2010-15, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3.847,- Kč s příslušenstvím, která představuje náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody, které jí žalovaný dluží.
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 30. července 2010, č. j. 65 C 63/2010-8, řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena řediteli Věznice Pardubice. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. října 2010, č. j. 8 Co 409/2010-15, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že věc nepatří do pravomoci soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že rozhodnutí o nákladech spojených s výkonem trestu odnětí svobody přísluší řediteli věznice, v níž je výkon trestu odnětí svobody vykonáván, a daná věc tudíž nespadá do pravomoci soudů. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že v okamžiku propuštění žalovaného z výkonu trestu odnětí svobody získal její nárok povahu soukromoprávní a vyplývá z ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Připomíná, že žalovaný vůči ní svůj dluh písemně uznal a zavázal se jej splácet. Ředitel věznice může svým rozhodnutím postihnout pouze příjmy, které osoba ve výkonu trestu pobírá. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu a jeho obsahové konkretizaci se dovolacímu přezkumu otevírá kontrola správnosti právního závěru odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí dané věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (srov. §7 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §35 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je odsouzený povinen hradit náklady výkonu trestu. Nelze-li tyto náklady srazit z odměny za práci, může věznice k jejich úhradě použít peněžní prostředky, které má odsouzený uloženy ve věznici. Výši nákladů výkonu trestu a podrobnosti její úhrady stanoví ministerstvo vyhláškou.
Podle §9 odst. 1 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů výkonu trestu podle §8 vydá ředitel věznice.
Pravomoc soudu představuje zákonem vymezený okruh věcí, které je soud oprávněn projednat a rozhodnout. Do pravomoci soudu náleží zásadně rozhodování o všech věcech vyplývajících z právních vztahů vyjmenovaných v §7 odst. 1 o. s. ř. O žádný z těchto případů se v dané věci nejedná a pravomoc soudu není založena ani jiným zákonem ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 o. s. ř. Jinak řečeno, je-li rozhodování o věci svěřeno jinému orgánu než soudu, pravomoc soudu ve věci není dána a soud nemůže věc projednat a rozhodnout o ní; takovým případem je i rozhodování ředitele věznice o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů výkonu trestu.
Nelze přisvědčit žalobkyni, že písemné uznání dluhu zakládá mezi účastníky smluvní vztah, který lze uplatnit pouze občanskoprávní cestou. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznání dluhu není tedy novým právním důvodem závazku, nýbrž pouze usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, jímž by dluh vznikl. Nelze tedy uznáním dluhu založit nový závazek, nýbrž jen uznat závazek již existující. Protože právní důvod vzniku závazku se uznáním dluhu nemění, nemůže být uznáním dluhu založena pravomoc soudu k projednání uznaného nároku, jestliže rozhodování o něm nepatří do pravomoci soudu.
Nad rámec výše uvedeného lze dodat, že podle rozhodnutí ředitele věznice o povinnosti k náhradě nákladů výkonu trestu lze v souladu s ustanovením §274 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. nařídit občanskoprávní výkon rozhodnutí (srovnej Ljubomír Drápal, Jaroslav Bureš a kol. Občanský soudní řád I, II. §274 a 275. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 2289 s.).
Lze uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, a protože nebylo zjištěno (a ani žalobkyní tvrzeno), že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu