ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.886.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 886/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 42, odloučené pracoviště Karlovy Vary, Závody míru 725/16, proti žalovanému Českému svazu chovatelů, Okresní organizaci Karlovy Vary se sídlem v Karlových Varech, Žižkova 37, identifikační číslo 00448371, zastoupenému JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jugoslávská 14, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 172/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. září 2009, č. j. 56 Co 474/2009-72, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. září 2009, č. j. 56 Co 474/2009-72, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. června 2009, č. j. 10 C 172/2008-82, kterým bylo žalovanému uloženo do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku vyklidit pozemek parc. č. 366 o výměře 2294 m2 včetně na něm stojící stavby bez čp. a ev. č. v katastrálním území D., obec K. V., není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu jsou tudíž výtky žalovaného, že odvolací soud při rozhodování nezohlednil skutečnost, že dosud nebylo ukončeno jednání účastníků ohledně možnosti odkoupení předmětných nemovitostí, a že pominul, že „ žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, zda mu doručila platnou výpověď výpůjčky “.
Podřaditelná dovolacímu důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. je pouze námitka dovolatele, že soudy ve věci rozhodly, ačkoli tomu bránila překážka věci pravomocně rozsouzené, neboť o požadavku žalobkyně bylo rozhodnuto již dne 20. 12. 2007 rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ve věci sp. zn. 15 C 147/2007. Tato výtka není důvodná. Zmíněným rozsudkem Okresní soud v Karlových Varech zamítl žalobu, jíž žalobkyně požadovala určit, že žalovaný není vypůjčitelem pozemku parc. č. 366 o výměře 2294 m2 včetně na něm stojící stavby bez čp. a ev. č. v katastrálním území D., obec K. V., přičemž Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 13 Co 25/2008, tento rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; nepřisvědčil sice závěru soudu prvního stupně, že žalovaný neporušil povinnosti stanovené mu smlouvou ze dne 22. 8. 1990, nicméně dovodil, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť prostředkem ochrany jejího práva je pouze žaloba na plnění.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 85/2003 dovodil, že pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není (§80 písm. c/ o. s. ř.), nevytváří překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění vycházející z téhož skutkového základu. Uvedené rozhodnutí obstálo i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. I. ÚS 222/02). Dovolací soud nemá důvod se od tohoto závěru odchylovat ani v posuzované věci.
Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci nejde o otázku zásadního právního významu ve smyslu shora vymezeném, neboť se nejedná o otázku, která by dosud nebyla judikaturou vyšších soudů vyřešena.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. září 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu