ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.897.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 897/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Tomáše Bochenka , s místem podnikání v Opavě-Kylešovicích, Liptovská 5, identifikační číslo 42950694, zastoupeného Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem v Opavě, Rolnická 1636/21A, proti žalovanému Josefu Novákovi , s místem podnikání v Kolíně II, Funkeho 910, identifikační číslo 48658316, zastoupenému JUDr. Milanem Janouškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 44, o 63.803,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 196/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. září 2007, č. j. 29 Co 215/2007-56, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. září 2007, č. j. 29 Co 215/2007-56, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. prosince 2005, č. j. 11 C 196/2004-35, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 63.803,20 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 4. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2007, č. j. 29 Co 215/2007-56, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Zatímco soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli ústní rámcovou smlouvu o prodeji dřeva, odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce uzavření kupní smlouvy neprokázal.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalobce (dále též „dovolatel“) odvolacímu soudu vytýká, že ačkoli nezopakoval dokazování výpověďmi svědků, dospěl k opačnému závěru než soud prvního stupně, že kupní smlouva nebyla uzavřena. Není srozuměn s tím, že podle odvolacího soudu jsou výpovědi svědků B. T. a J. K. nedůvěryhodné pro jejich údajný zaměstnanecký vztah k žalobci, přičemž tito svědci nejsou jeho zaměstnanci, ale obchodními partnery. Nadále má zato, že důkazy provedenými před soudem prvního stupně prokázal uzavření kupní smlouvy mezi účastníky řízení a tím i oprávněnost svého nároku.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Posledně uvedenou vadou, jejíž existenci žalobce namítl, je řízení v posuzované věci zatíženo. Odvolací soud totiž vyšel při právním posouzení věci z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž dokazování v potřebném rozsahu opakoval nebo doplnil.
Podle §213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.
Podle §213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. Jinými slovy řečeno, z ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. odvolacímu soudu vyplývá povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. To znamená, že odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat dokazování jako celek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 33 Cdo 1890/2007). Jestliže odvolací soud nepostupuje způsobem uvedeným v §213 odst. 2 a 3 o. s. ř., a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém závěru, že účastníci řízení uzavřeli ústní rámcovou smlouvu o prodeji dřeva. Tento skutkový závěr soud prvního stupně čerpal - jak vyplývá z obsahu odůvodnění jeho rozsudku - z výpovědi žalobce, svědkyně B. T., svědka J. K., svědka I. B., z faktury č. 003/04 a z dodacího výkupního lístku. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky kupní smlouva uzavřena nebyla. Podkladem pro takové právní posouzení věci mu byl odlišný skutkový závěr, že žalobce neprokázal svědeckými výpověďmi své tvrzení o uzavření takové smlouvy. K takto odlišně zjištěnému skutkovému stavu dospěl odvolací soud na základě vlastního hodnocení jen některých důkazů (svědeckých výpovědí), které v rozporu s §213 odst. 2 a 3 o. s. ř. nezopakoval. Má-li odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědi účastníka řízení či svědka, nesmí z toho vyvodit jiný skutkový závěr než soud prvního stupně, jestliže důkaz sám neopakoval, neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další okolnosti, které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědi - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. Uvedeným postupem tak odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak žalobce uplatnil oprávněně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty prvé o. s. ř. napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož dovolací soud nemůže předjímat hodnocení důkazů provedených odvolacím soudem procesním způsobem a na tomto základě učiněných skutkových zjištění, nemohl se vyjádřit ke skutečnostem, kterými žalobce uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. k pominutí těch skutkových zjištění, která vyšla najevo v řízení před soudem prvního stupně z obsahu účastnické výpovědi žalobce, jakož i svědeckých výpovědí.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu