ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.951.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 951/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Optimakonzult, a. s. se sídlem v Praze 1, Národní 28, identifikační číslo 25051814, zastoupené Mgr. Ing. Vojtěchem Třískou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28, proti žalovanému A. P. , zastoupenému Mgr. Miroslavem Osladilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, o zaplacení 63.234,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 34/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2008, č. j. 23 Co 545/2007-237, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2008, č. j. 23 Co 545/2007-237, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Právní předchůdkyně žalobkyně obchodní společnost ČEZ Prodej, s.r.o. se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, identifikační číslo 27232433, se po žalovaném domáhala zaplacení náhrady podle zákona č. 222/1994 Sb. ve výši 63.234,20 za neoprávněný odběr elektřiny. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 4. 2008, č. j. 23 Co 545/2007-219, připustil, aby do řízení namísto ČEZ Prodej, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, vstoupila Optimakonzult, a. s. se sídlem v Praze 1, Národní 28, jíž původní žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 7. 2007, č. j. 12 C 34/2001-185, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 63.234,20 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, kdy jeho v pořadí první (žalobu zamítající) rozsudek ze dne 14. 1. 2003, č. j. 12 C 34/2001-58, zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2003, č. j. 55 Co 175/2002-80, a jeho v pořadí druhý (žalobu zamítající) rozsudek ze dne 26. 8. 2004, č. j. 12 C 34/2001-103, zrušil rozsudkem ze dne 16. 3. 2005, č. j. 54 Co 595/2004-118, a věc mu vrátil vždy se závazným právním názorem k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaný uzavřel dne 2. 5. 1999 se společností Green Lion s.r.o. podnájemní smlouvu, na základě které začal užívat dům čp. 228 v R. Se žalobkyní uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny na dobu určitou do 30. 8. 1999. Protože mu nebyl udělen souhlas vlastníka nemovitosti potřebný pro obnovení smlouvy o dodávce elektřiny, stal se dům prakticky neobyvatelným a žalovaný od podnájemní smlouvy ke dni 9. 9. 1999 odstoupil. V domě zanechal některé své věci, které si postupně během následujícího půl roku, kdy do domu dojížděl, odvážel. Klíče od domu měl k dispozici až do jara 2000. V listopadu 1999 podal žalovaný návrh na nařízení předběžného opatření, jímž požadoval, aby žalobkyni byla uložena povinnost do domu čp. 228 v R. elektřinu dodávat. Z těchto zjištění učinil soud prvního stupně skutkový závěr, že žalovaný byl, vedle společnosti Green Lion, s.r.o., jejímž byl jednatelem, uživatelem domu. Ani po odstoupení od podnájemní smlouvy dům nájemci, popř. vlastníkovi nepředal a měl v úmyslu jej nadále užívat. Ve dnech 27. 9. 1999 a 15. 11. 1999 zkontrolovali pracovníci žalobkyně měřící zařízení (elektroměry) a při obou těchto kontrolách zjistili, že došlo k poškození plomb a neoprávněnému odběru elektřiny. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že žalovaný odpovídá za neoprávněný odběr elektřiny (bez uzavřené smlouvy) podle §22 zákona číslo 222/1994 Sb. Za škodu způsobenou neoprávněným odběrem totiž odpovídá v první řadě osoba, která elektřinu skutečně odebírala, neboť se jedná o odpovědnost za škodu. Pokud tato osoba není známá, je odpovědnou osoba, která má k užívání odběrného místa právní titul. Žalovaný byl jednou z osob, která dům užívala, a nebylo prokázáno, že by neoprávněný zásah do elektroměru provedl někdo jiný, případně, že by někdo jiný fakticky elektřinu odebíral. Proto odpovídá za vzniklou škodu, a to bez ohledu na to, zda neoprávněný odběr zavinil či nikoli. Výše škody byla vypočtena podle zákona číslo 222/1994 Sb. fikcí ode dne následujícího po odečtu za předchozí období do dne zjištění neoprávněného odběru, neboť skutečný odběr elektřiny nebylo možné zjistit.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2008, č. j. 23 Co 545/2007-237, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Uzavřel, že soud prvního stupně provedl úplné dokazování a na skutková zjištění pak správně aplikoval ustanovení §22 zákona číslo 222/1994 Sb. Jestliže bylo v řízení doloženo, že žalovaný v rozhodném období užíval dům čp. 228 v R., je žaloba opodstatněná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V prvé řadě namítá, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by jí škodu způsobil právě on. Má za to, že mu nelze přičítat neoprávněný odběr elektřiny v době, kdy již nebyl podnájemcem předmětné nemovitosti. Připomíná, že podnájemní vztah s GREEN LION – spol. s r.o. ukončil odstoupením ke dni 11. 9. 1999. Z toho, že i posléze měl přístup do domu, kde se nacházely některé jeho věci, nelze dovozovat, že to byl právě on, kdo elektřinu neoprávněně odebíral. Při vyklízení svých věcí si bral elektřinu kabelem od souseda. Do domu měli přístup i GREEN LION – spol. s r.o. a vlastník nemovitosti. K domu náležela rovněž garáž, kterou někdo užíval. Elektroměrová skříň byla umístěna ještě před oplocením domu a byla tak přístupná z chodníku komukoliv. Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že dostatečně nezjišťoval, zda a kdo měl v době neoprávněného odběru elektřiny nájemní či podnájemní právo k domu a garáži, zda za neoprávněný odběr elektřiny neodpovídá (nespoluodpovídá) vlastník nemovitosti nebo jiní nájemci (podnájemci) této nemovitosti. Nesouhlasí s názorem, že jeho užívání domu i po skončení podnájemního vztahu dokládá již sama skutečnost, že podal návrh na vydání předběžného opatření, jímž požadoval, aby ČEZu byla uložena povinnost dodávat do domu čp. 228 v R. elektřinu. Takový návrh totiž nikdy u soudu nepodal. Podal jej bez jeho vědomí jeho zmocněnec Jaroslav Lupínek, a to na základě plné moci vyhotovené v době, kdy si předmětnou nemovitost pronajal. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje žalovaný v tom, že mu postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Odvolací soud nevyhověl žádosti jeho zmocněnce o odročení jednání nařízeného na 23. 6. 2008, přestože byl hospitalizován v nemocnici a z jednání se řádně omluvil. Žalovaný rovněž odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz výslechem nového vlastníka předmětné nemovitosti, který tuto nemovitost koupil ve stavu, jaký tu byl v době neoprávněného odběru elektřiny. Žalovaný chtěl tímto důkazem prokázat možnost přístupu k elektrickému vedení z garáže, neboť je přesvědčen, že přes ni vede elektřina do elektroměrové skříně domu, přičemž on do garáže přístup nikdy neměl.
Žalobkyně ve svém vyjádření s argumenty uvedenými v dovolání nesouhlasí.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) za splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Zjistí-li dovolací soud buď z vlastní iniciativy nebo z podnětu dovolatele, že řízení trpí zmatečnostmi uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., napadené rozhodnutí zruší, neboť jde o takové vady, které představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, že napadené rozhodnutí nemůže už z tohoto důvodu obstát; trpí-li rozhodnutí takovými vadami, není možné, aby je dovolací soud pominul (a aby na nich tak postavil své rozhodnutí). Přitom nesmí být přehlédnuto, že ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1 písm. c/ a v §229 odst. 3 o. s. ř. může dovolací soud přihlédnout, jen týkají-li se dovolatele a že o nich nemůže provádět dokazování (srov. Jaroslav Bureš, Ljubomír Drápal, Zdeněk Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, Komentář, 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, díl II., str. 1281).
Podle §229 odst. 3 o. s. ř. je zmatečnostní vadou, jestliže účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Řízení před odvolacím soudem uvedenou zmatečností trpí. Z obsahu spisu je zřejmé, že předvolání k jednání odvolacího soudu konanému dne 23. 6. 2008 bylo zasláno pouze zástupcům účastníků a nikoli jim osobně. Ústavní soud ČR již v nálezu sp. zn. II. ÚS 210/03, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 164, svazek 35, přijal a odůvodnil závěr, že „podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Má-li být výše uvedené základní právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit. Účastník tedy musí být o jeho konání soudem vyrozuměn. Předvolání k ústnímu jednání je proto třeba doručit nejen jeho právnímu zástupci, ale i přímo tomuto účastníkovi. K ústnímu jednání musí být účastník řízení soudem samostatně obeslán. Právního zástupce účastníka řízení nelze považovat za doručovatele předvolání k jednání soudu. Účast účastníka u jednání (zejména pokud jde o jednání jediné) má povahu uplatňování jeho základního práva, a nikoliv plnění některé z procesních povinností, jak je to uvedeno v §49 odst. 1 větě druhé občanského soudního řádu. Proto úvaha o zastupitelnosti účastníka řízení při ústním jednání jeho právním zástupcem není na místě.“ S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzované věci, kdy (jediného) jednání odvolacího soudu dne 23. 6. 2008 se neúčastnil ani zástupce žalovaného, který svou neúčast omluvil zdravotními důvody a požádal o odročení jednání, neshledal dovolací soud důvody, pro které by bylo možné se od uvedeného závěru Ústavního soudu odchýlit.
Vzhledem k tomu, že řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, trpí zmatečnostní vadou uvedenou v §229 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k dalšímu řízení, aniž se věcí zabýval z pohledu dalších v dovolání uplatněných důvodů (§243b odst. 2 část věty za středníkem, §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. března 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu