ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.118.2011.1
sp. zn. 4 Nd 118/2011-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: Plzeňský Prazdroj, a. s. se sídlem Plzeň, u Prazdroje 7, IČ: 45357366, zastoupené JUDr. Vlastimilem Skopečkem, advokátem se sídlem Americká tř. 56, Plzeň, proti žalované L. M. , zastoupené Milošem Mikundou, obecným zmocněncem, o zaplacení částky 125 076,- Kč s příslušenstvím, vedeno u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 25 C 863/2009, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 25 C 863/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalované, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 25 C 863/2009, byla přikázána Okresnímu soudu ve Třebíči.
Žalovaná návrh na delegaci odůvodnila prostřednictvím svého obecného zmocněnce tím, že na její straně existují mimořádné okolnosti spočívající ve zdravotních problémech. Žalovaná onemocněla progresivní formou Alzheimerovy choroby, která jí znemožňuje orientaci v čase a prostoru. Z lékařské zprávy praktického lékaře je zřejmé, že žalovaná onemocněla vážným onemocněním mozku, jenž jí zcela znemožňuje se účastnit jakéhokoliv soudního jednání. Z návrhu na delegaci pak rovněž vyplývá, že žalovanou srazilo v nedávné době auto, měla zlomený krček a chodí o berlích. O žalovanou pečuje jako o osobu blízkou celodenně její manžel s dcerami, přičemž manžel zároveň v daném soudním řízení vykonává funkci obecného zmocněnce. Dojíždění do Plzně k soudu by bylo pro manžela žalované jako obecného zmocněnce časově a finančně značně náročné.
Žalobkyně využila svého práva a k věci se vyjádřila tak, že s návrhem na delegaci nesouhlasí. Upozornila, že místní příslušnost projednávajícího soudu si účastníci řízení smluvně sjednali při podpisu smlouvy o výpůjčce. Podle názoru žalobkyně by §12 odst. 2 o. s. ř. neměl zasahovat do smluvní volnosti stran a měnit jejich smluvní ujednání podle vhodnosti pro jednoho účastníka řízení. Žalovaná je navíc v řízení procesně zastoupena, a její zdravotní stav tak není při posuzování vhodnosti místní příslušnosti Okresního soudu Plzeň-město právně významným. Procesní zástupce žalované se k soudu v Plzni dostavit může, přičemž časová náročnost dojíždění žalované, resp. jejího zástupce k soudu v Plzni je stejná jako časová náročnost dojíždění právního zástupce žalobkyně k soudu v Třebíči. Žalobkyně nevidí důvod, pro který by měla být zohledňována pouze časová náročnost dojíždění zástupce žalované. Pokud jde o finanční stránku věci, pak je třeba zohlednit, že i dojíždění právního zástupce žalobkyně k soudu do Třebíče s sebou nese totožné finanční nároky. Žalobkyně nevidí důvod, pro který by měla nést náklady na dojíždění k soudu právě ona. Náklady cestovného představují položku nákladů řízení, které bude muset ve sporu neúspěšná strana zaplatit straně úspěšné. Argument finanční náročnosti dojíždění proto považuje žalobkyně za bezpředmětný. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby byl návrh na delegaci věci k Okresnímu soudu v Třebíči zamítnut, a aby bylo v řízení pokračováno u Okresního soudu Plzeň-město.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu Plzeň-město a Okresnímu soudu v Třebíči, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávaném případě žalovaná svůj návrh na delegaci věci odůvodňuje špatným zdravotním stavem, který ji zcela znemožňuje účast u soudního jednání, a časovou a finanční náročností cest z místa bydliště do Plzně pro jejího manžela, pečovatele a obecného zmocněnce v jedné osobě.
Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Je tomu tak z níže uvedených důvodů.
Pokud jde o zdravotní stav jedné ze stran sporu obecně, ten může odůvodnit delegaci věci k jinému než místně příslušnému soudu jen ve velmi výjimečných případech, které se dají charakterizovat tím, že účast, resp. faktická možnost účasti strany sporu u místně příslušného soudu je vyloučena, kdežto u soudu, kam má být věc delegována, je faktická účast strany sporu za určitých podmínek možná a zároveň plnohodnotná, tedy, že dotčená strana sporu je schopna pochopit smysl soudního řízení a adekvátně na ně reagovat, byť s dopomocí pomůcek, tlumočníka a popř. procesního zástupce. V projednávaném případě ovšem z výpovědi obecného zmocněnce - manžela žalované učiněné na základě dožádání před Okresním soudem v Třebíči ze dne 7. 6. 2010 vyplývá (č. l. 48 spisu), což ostatně dokládá i lékařská zpráva (č. l. 50 spisu), že žalovaná je pro závažné onemocnění mozku neorientovaná v čase a prostoru a její účast v soudním řízení není proto smysluplná. Na základě těchto skutkových zjištění je tudíž podle názoru Nejvyššího soudu naprosto bezpředmětné počítat s účastí žalované či ji zajišťovat u jakéhokoliv soudního řízení, ať už se koná v Plzni nebo v Třebíči. (Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Nd 11/2002, jímž byl vysloven právní názor, že neschopnost účastníka řízení účastnit se na soudním jednání ze zdravotních důvodů není důvodem delegace).
Pokud pak jde o účast, resp. možnost účasti obecného zmocněnce - manžela žalované u jednání plzeňského soudu, lze k tomu uvést následující. Z výpovědi obecného zmocněnce před dožádaným soudem v Třebíči vyplývá, že se o žalovanou manželku celodenně stará za pomocí dcer. Není tudíž podle názoru Nejvyššího soudu výlučně jedinou osobou pečující o žalovanou, když za určitých okolností je možné, aby se o žalovanou po dobu nutné nepřítomnosti jejího manžela - obecného zmocněnce, starala jedna z dcer. Proto ani tento argument návrhu na delegaci není natolik významný, aby odůvodnil průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
K dalším skutečnostem uváděným žalovanou je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý procesní zástupce účastníka řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
V daném případě tedy ani jedna ze žalovanou uvedených okolností není způsobilá odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady. Skutečnost, že žalovaná se k žádnému řízení nemůže z objektivních důvodů dostavit tak, aby její účast v řízení byla smysluplná, a proto žalovaná chce, aby věc byla projednána před soudem, v jehož obvodu má trvalé bydliště a kam to má její obecný zmocněnec - pečující manžel nejblíže, dostatečně neprokazuje, že projednání věci jiným soudem, než doposud příslušným, povede k rychlejšímu a hospodárnějšímu průběhu řízení. Dále je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu v Třebíči zásadně nesouhlasila.
Nejvyšší soud po přezkoumání všech výše uvedených hledisek dospěl k závěru, že požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl prokazatelně splněn. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c