ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.133.2011.1
sp. zn. 4 Nd 133/2011-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: M. S. , zastoupené Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem Stará cesta 676, Vsetín, proti žalované: V-TRADING s. r. o. , se sídlem Huťská 16, Praha 4, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Česká pojišťovna a. s. se sídlem Spálená 16, Praha 1, o zaplacení částky 262 126,075 Kč s příslušenstvím, vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 41/2007, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 141/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Vsetíně .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 15 C 141/2007, byla přikázána Okresnímu soudu ve Vsetíně.
Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že na její straně existují mimořádné okolnosti spočívající ve zdravotních problémech a dojíždění do Prahy ji stojí nemálo fyzických sil i finančních prostředků, které velice těžce získává. Dále je podle žalobkyně nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný se soudních jednání nikdy neúčastnil a nejeví o samotnou věc žádný zájem. Pokud jde o vedlejšího účastníka, ten má pobočky po celém území republiky, a proto pro něj není problém zajistit účast svého pracovníka i na jednání Okresního soudu ve Vsetíně. Žalobkyně je přesvědčena, že delegací věci k Okresnímu soudu ve Vsetíně nebude navozen stav, který v poměrech účastníků bude zásadně nepříznivý, naopak celá věc bude projednána rychleji a hospodárněji.
Žalovaná nevyužila svého práva, k věci se nevyjádřila a ve smyslu ustanovení §101 odst. 4 o. s. ř. lze mít zato, že proti delegaci věci k Okresnímu soudu ve Vsetíně nemá námitek.
Vedlejší účastník byl soudem vyzván, aby se k navrhované delegaci věci písemně do 15 dnů vyjádřil, což však neučinil. V jeho případě ovšem nelze mít za to, že proti delegaci věci nemá námitek, protože soud k žádosti o jeho vyjádření nepřipojil doložku podle ustanovení §101 odst. 4 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a Okresnímu soudu ve Vsetíně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávaném případě žalobkyně svůj návrh na delegaci věci odůvodňuje špatným zdravotním stavem a finanční nákladností cest z místa bydliště do Prahy, což pro ni představuje problém, i tím, že žalovaná se k jednání pravidelně nedostavuje. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobkyně trpí středně těžkou sensimotorickou neuropatií mediánů se syndromem karpálních tunelů, tedy onemocněním horních končetin, přičemž je schopna vykonávat zcela lehké práce.
Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnosti uváděné žalobkyní, tj. onemocnění horních končetin a špatná finanční situace, nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci. K dalším skutečnostem uváděným žalobkyní je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Pokud pak jde o procesní aktivitu či spíše v daném případě pasivitu žalované, ani ta není důvodem přikázání věci. V daném případě tedy ani jedna ze žalobkyní uvedených okolností není způsobilá odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady. Skutečnost, že žalovaná se k řízení nedostavuje, a proto žalobkyně chce, aby věc byla projednána před soudem, v jehož obvodu má trvalé bydliště, dostatečně neprokazuje, že projednání věci jiným soudem než doposud příslušným povede k rychlejšímu a hospodárnějšímu průběhu řízení. Dále je nutno také vzít v úvahu, že v projednávané věci již soud vedl jednání, prováděl důkazy, opatřil znalecký posudek a se stranami aktivně komunikoval, a lze tudíž uzavřít, že již je s věcí podrobně obeznámen. Dále je zde nutno přihlédnout k tomu, že vedlejší účastník na straně žalované s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu ve Vsetíně neprojevil výslovný ani konkludentní souhlas.
Poté co Nejvyšší soud danou věc posoudil ze všech výše uvedených hledisek dospěl k závěru, že požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl prokazatelně splněn, a to zejména s ohledem na skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 4 je s věcí již obeznámen, přičemž řízení u něho je vedeno již od října 2007.
Nejvyšší soud z těchto důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Vsetíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec