ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.252.2011.1
sp. zn. 4 Nd 252/2011-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce Bc. L. R., zast. JUDr. Miroslavem Bachyncem, advokátem se sídlem Třinec, Komenského 812, proti žalovaným 1) Ing. J. L., 2) Kabelové televizi Třinec, spol. s r. o., IČ 48394980, se sídlem nám. Svobody 526, 739 61 Třinec, obou zast. JUDr. Jitkou Kyvalskou, advokátkou se sídlem Třinec, Staré Město, Husova 401, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 283/2007, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 283/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2011 (doručeno dne 5. 8. 2011) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobce na delegaci Městskému soudu v Praze podle §12 odst. 2 o. s. ř. Žalobce návrh na přikázání věci jinému soudu odůvodnil svým nepříznivým zdravotním stavem.
Žalovaní však s návrhem žalobce na přikázání věci Městskému soudu v Praze nesouhlasili s odůvodněním, že delegace věci je dle jejich názoru zcela nedůvodná a navíc by znamenala pouze značné navýšení nákladů soudního řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajský soud v Ostravě) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce návrh na delegaci Městskému soudu v Praze odůvodňuje svým nepříznivým zdravotním stavem, který navíc ani nijak nedoložil. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení či svědek nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Městskému soudu v Praze, došlo by ke stavu, který by byl pro žalované nepříznivý. Je totiž nutno přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaní s návrhem na delegaci věci Městskému soudu v Praze nesouhlasili.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Městskému soudu v Praze podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu