ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.301.2011.1
sp. zn. 4 Nd 301/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce Bytového družstva Balabenka, se sídlem Praha 9, Sokolovská 230/1252, IČ 44849362, zast. JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem Medkova 913/48, 140 00 Praha 4, proti žalovanému JUDr. T. M. , Ph.D. , zast. JUDr. et Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Senovážné nám. 978/23, Praha 1, o 30.575,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 206/2006 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 103/2011, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Ivana Petrová, JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Michal Krenk, Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 103/2011.
Odůvodnění:
Žalovaný podáním ze dne 21. 2. 2011 a doplňujícím podáním ze dne 24. 3. 2011 uplatnil ve výše uvedené věci námitku podjatosti vůči všem soudcům Obvodního soudu pro Prahu 8, Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že podal trestní oznámení mimo jiné i na soudce zmíněných soudů, proto je dle jeho názoru zřejmé, že soudci těchto soudů budou mít tendenci se mstít. Dále žalovaný uvedl, že námitku podjatosti vznáší i s ohledem na dosavadní průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 408/2008, kde rovněž vystupuje na straně žalovaného a kde soudce údajně jednal zcela nestandardním způsobem a po dohodě se žalobcem.
Vrchní soud v Praze následně předložil námitku podjatosti vnesenou vůči všem jeho soudcům Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí spolu se sdělením, že podle rozvrhu práce byla věc (rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze) přidělena senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivan Kobliha a JUDr. Ivana Petrová a že zastupujícím senátem je senát 1 Cmo Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Michal Krenk, Ph.D. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření těchto soudců k námitce podjatosti. Všichni uvedení soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že účastníky řízení a jejich zástupce znají pouze z úředního styku, k nim ani k věci nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle ustanovení §15a odst. 1, věty první, o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit
se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat
a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný významný vztah z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávaní a rozhodnutí věci a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalovaného. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani úvahy žalobce založené na skutečnosti, že proti soudcům Vrchního soudu v Praze podal trestní oznámení, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.
Pro úplnost Nejvyšší soud České republiky poznamenává, že případný nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř.).
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalovaný neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Ivana Petrová, JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Michal Krenk, Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2011
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu