ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.309.2011.1
sp. zn. 4 Nd 309/2011-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: UniCredit Leasing CZ, a.s. , se sídlem Radlická 14/3201, Praha 5, zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem Váňova 3180, Kladno, proti žalovaným: 1) PD-cellphones s.r.o. , se sídlem Štefánikova 18/25, Praha 5, 2) Z. T. , o zaplacení 673 352,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 80/2011, o odvolání druhého žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2011, č. j. 56 Cm 80/2011-23, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 80/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh druhého žalovaného, aby byla věc (odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2011, č. j. 56 Cm 80/2011-23), přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci.
V posuzované věci byl vydán směnečný platební rozkaz ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 56 Cm 80/2011, proti němuž podal druhý žalovaný dne 25. 3. 2011 (soudu doručeno dne 28. 3. 2011) námitky, které byly usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2011, sp. zn. 56 Cm 80/2011 odmítnuty podle §175 odst. 3 o. s. ř. jako opožděné. První žalovaná proti shora uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu námitky nevznesla.
Druhý žalovaný podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2011, sp. zn. 56 Cm 80/2011 odvolání, které následně odůvodnil podáním ze dne 16. 5. 2011 (č. l. 29 -30) a současně navrhl, aby byla věc přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu z důvodu vhodnosti. Druhý žalovaný se domnívá, že v posuzovaném případě je třeba prověřit okolnosti doručení směnečného platebního rozkazu dodací poštou, která se nachází v obvodu Krajského soudu v Ostravě, potažmo Vrchního soudu v Olomouci, neboť tuto zásilku nepřevzal osobně a do jeho rukou se dostala zprostředkovaně až dne 22. 3. 2011 (k tomu navrhuje vyslechnout Mgr. I. S., která byla podle něj osobně účastna předání zásilky a předala mu ji až dne 22. 3. 2011). Delegace věci k Vrchnímu soudu v Olomouci tak předvídá hospodárnější, rychlejší a po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. V takovém případě lze podle druhého žalovaného připustit výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Žalobkyně se k návrhu na delegaci vhodnou k Vrchnímu soudu v Olomouci vyjádřila tak, že s ní nesouhlasí (č. l. 42). Doručení zásilky druhému žalovanému by podle ní měl zjistit odvolací soud ze soudního spisu. Jelikož směnečný platební rozkaz se doručuje do vlastních rukou, vyznívá proto nepřesvědčivě tvrzení druhého žalovaného, že mu byl doručen zprostředkovaně dne 22. 3. 2011. Pokud by měl odvolací soud pochybnosti ohledně jeho doručení, měl by si vyžádat zprávu pošty. U navrhované svědkyně Mgr. S. lze mít podle žalobkyně pochybnosti o objektivnosti její výpovědi. Podle žalobkyně proto není nutné delegovat věc Vrchnímu soudu v Olomouci, neboť případné pochybnosti o doručení zásilky lze odstranit písemným dotazem u pošty.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Vrchnímu soudu v Praze (jako soudu odvolacímu) a Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, návrh druhého žalovaného na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby byla věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
V projednávaném případě druhý žalovaný svůj návrh na delegaci Vrchnímu soudu v Olomouci odůvodňuje tím, že mu směnečný platební rozkaz nebyl řádně doručen do vlastních rukou, a je proto nutné jeho doručení prověřit u dodací pošty, která se nachází v obvodu Vrchního soudu v Olomouci.
Podle názoru Nejvyššího soudu však tuto okolnost nelze považovat za natolik významnou, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti, čili aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. V této souvislosti je třeba uvést, že obdobné dokazování lze učinit písemným dotazem u pošty, která zásilku doručovala a tato okolnost nemůže proto sama o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu spisu je navíc zřejmé, že tato zpráva byla Městským soudem v Praze již vyžádána a nachází se na č. l. 35. Dále je nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci navrhovanému soudu nesouhlasila.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c