ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.386.2011.1
sp. zn. 4 Nd 386/2011-451
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobce JUDr. L. P., zast. JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Komunardů 36, 170 00 Praha 7, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic, a.s., IČ 64948242, se sídlem Na Příkopě 858/20, 111 21 Praha 1, zast. JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1, o určení vlastníka cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 24/2009 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 364/2011, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Ladislav Derka a JUDr. Marie Grygarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 364/2011.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 31. 8. 2011 (soudu doručeno dne 1. 9. 2011) podal žalobce námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze (zejména soudců senátů 5 Cmo, 6 Cmo, 8 Cmo, 9 Cmo a 12 Cmo) z projednávání a rozhodnutí výše uvedené věci s odůvodněním, že vedoucí právního oddělení žalované a členka její dozorčí rady JUDr. Ivana Burešová je manželkou místopředsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bureše, tj. osobou blízkou ve smyslu ustanovení §116 obč. zákoníku. Tato skutečnost by dle názoru žalobce mola negativně ovlivnit rozhodovací volnost zvoleného senátu a následnou nezávislost a objektivitu jím vyneseného rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti všech soudců senátu 5 Cmo, kterému byla daná věc dle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí a zastupujících senátů 6 Cmo a 9 Cmo – tj. JUDr. Zdeňka Kovaříka, Mgr. Mileny Filingerové, JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Daniely Menclové, JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Marie Grygarové. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření dotčených soudců, ve kterých se jmenovaní soudci shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah (případně že mají k osobě JUDr. Jaroslava Bureše vztah kolegiální založený pouze na výkonu funkce soudce s tím, že jeho rodinné poměry jim nejsou známy), na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná jiná okolnost, pro kterou by měly být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný významný vztah z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani úvahy žalobce založené na skutečnosti, že vedoucí právního oddělení žalované a členka její dozorčí rady JUDr. Ivana Burešová je manželkou místopředsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bureše, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.
Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), totiž vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni „všichni (či téměř všichni) soudci” určitého soudu. Vzhledem k tomu, že účastník řízení je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a rovněž v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednat a rozhodnout posuzovanou věc.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Ladislav Derka a JUDr. Marie Grygarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 364/2011. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. prosince 2011
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal