ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.63.2011.1
sp. zn. 4 Nd 63/2011-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) DORMITION s.r.o., se sídlem Poděbradská 194, 290 01 Písková Lhota, IČ 27110371, 2) Ing. L. B. , zast. JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem Revoluční 1003/3, 110 00 Praha 1, o zaplacení 7.498.089,14 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 96/2008 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 276/2010, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 276/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci navrhl žalovaný č. 2 podáním ze dne 1. 12. 2010 delegaci Vrchnímu soudu v Olomouci, resp. některému jemu podřízenému soudu jako soudu prvního stupně, s odůvodněním, že jsou dány důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, (resp. i Krajského soudu v Praze jako soudu prvního stupně), rozhodujících danou věc, a to vzhledem k jejich dosavadnímu postupu a postoji v řízení (příslušný soud nevyhověl žádosti žalovaného č. 2 o odročení jednání nařízeného na den 2. 12. 2010). Jako další důvod uvedl žalovaný č. 2 skutečnost, že Vrchní soud v Praze neučinil žádná opatření k ustanovení znalce k vyhotovení znaleckého posudku v projednávané věci, proto existuje u soudců tohoto soudu zásadní pochybnost o náležitém plnění jejich zákonných povinností. Žalovaný č. 2 je rovněž přesvědčen, že z hlediska hospodárnosti a rychlosti řízení by bylo vhodnější, aby věc byla přikázána jinému soudu, u něhož výše specifikované pochybnosti neexistují.
Žalobkyně podáním ze dne 1. 2. 2011 vyjádřila nesouhlas s návrhem žalovaného č. 2 na delegaci věci jinému soudu s tím, že takovému postupu brání zásada rychlosti a hospodárnosti řízení. Dle názoru žalobkyně je návrh žalovaného č. 2 veden naopak snahou o co největší průtahy v řízení.Ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. lze použít jen výjimečně a nelze ho použít tam, kde místně příslušným soudem byla již provedena podstatná část dokazování, jak tomu bylo v předmětné věci.
Žalovaný č. 1 se k návrhu žalovaného č. 2 na delegaci věci jinému soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu na delegaci jinému soudu z důvodu vhodnosti a k rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 4 Nd 64/2011, rozhodl tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner (kteří jsou podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze příslušní k projednání a rozhodnutí věci) nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování dané věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 276/2010.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Vrchní soud v Praze) a Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného č. 2 na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný č. 2 návrh na delegaci Vrchnímu soudu v Olomouci odůvodňuje tím, že z hlediska hospodárnosti a rychlosti řízení a se zřetelem na postoj a postup soudců Vrchního soudu v Praze v příslušné věci by bylo vhodnější, aby věc byla přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci. Danou skutečnost však nelze považovat za důvod pro delegaci věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Navíc, jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud České republiky rozhodl usnesením ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 4 Nd 64/2011, o nepodjatosti příslušných soudců Vrchního soudu v Praze v předmětné věci.
Pro úplnost je třeba dodat, že pokud by v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci, došlo by ke stavu, který by byl pro žalobkyni nepříznivý. Je totiž nutno přihlédnou ke skutečnosti, že žalobkyně s návrhem na delegaci věci Vrchnímu soudu v Olomouci nesouhlasila.
Nejvyšší soud České republiky tak dospěl k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2011
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu