ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1004.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1004/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2011 o dovolání obviněného Ing. J. L. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 7 To 538/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 1/2010, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 7 To 538/2010, zrušuje .
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 4. 2010, sp. zn. 39 T 1/2010, byl obviněný Ing. J. L. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zákona, za což mu byl uložen podle §202 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře osmnácti měsíců.
Uvedených trestných činů se podle skutkové věty rozsudku dopustil tím, že dne 3. 3. 2009 krátce před 18.00 hodinou v P., D. h., v lékárně N. S. p., poté, co spatřil poškozenou L. B., scházet ze schodů, vyrazil dveře přepážky oddělující část určenou pro zákazníky od prostoru pro zaměstnance, vnikl za pult a se slovy „já tě vykopu ven, nemáš tady co dělat“ běžel k poškozené L. B., přičemž v přítomnosti nejméně tří osob napadl svoji sestru MUDr. M. L., tak, že tuto chytil za obě ruce, lomcoval s ní a smýkl s ní o skříň, a posléze odstrčil svoji matku MUDr. A. L., která přispěchala poškozené MUDr. M. L. na pomoc, tak, že poškozená MUDr. A. L. upadla zády na skříň s léky, a poté na schodech do kanceláře uchopil poškozenou L. B. za pravou ruku, kterou jí stočil za zády, a poškozenou se pokusil shodit ze schodů s cílem takto ji vyvést ven, přičemž křičel, že ji shodí ze schodů a vykope z lékárny, když poškozená L. B. měla strach, že jí obviněný vrazí jednu pěstí a vyrazí jí zuby.
V zákonné lhůtě podal obviněný proti označenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 7 To 538/2010, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadl rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že v jeho případě byla porušena zákonná ustanovení o přítomnosti obžalovaného ve veřejném zasedání, neboť v rámci přípravy na veřejné zasedání nebyla splněna lhůta k jeho náležité přípravě ve smyslu ustanovení §233 odst. 2 tr. řádu. Předvolání k veřejnému zasedání si vyzvedl v poslední den odběrní lhůty, tj. dne 14. 1. 2011, přičemž veřejné zasedání bylo nařízeno na den 19. 1. 2011 a nebyla tedy zachována podmínka alespoň pětidenní lhůty k přípravě od doručení předvolání k termínu veřejného zasedání.
Dovolatel uvedl, že v důsledku nedodržení této lhůty neměl dostatečné časové možnosti, aby precizoval svoji obhajobu včetně dalších důkazů, které plánoval v mezidobí obstarat. Tak se mu podařilo pouze zajistit výtisk svodky událostí v Lékárně N. S. p. od bezpečnostní agentury pověřené jejím hlídáním, z níž vyplývá, že dne 3. 3. 2009 kolem 18.hodiny byl zaregistrován problém, který byl vyřešen bez fyzického napadení. Tento důkaz byl v rámci veřejného zasedání předložen odvolacímu soudu, ten se jím však nijak nezabýval. V návaznosti na zmíněný dokument se obviněnému podařilo zjistit, že v uvedený den v místě vykonával službu ostrahy pan O. K., jehož ztotožnění jakožto osoby nezávislé na poměrech a vztazích mezi účastníky obviněný požadoval již v rámci hlavního líčení a na toto poukazoval i ve svém odvolání. Odvolací soud souhlasil s důvodností tohoto požadavku, nicméně konstatoval, že se jej nepodařilo ztotožnit. To se podařilo až obviněnému, nicméně získaný poznatek nestihl v rámci zkrácené lhůty na přípravu získat tak, aby jej mohl před odvolacím soudem navrhnout jako důkaz. Dovolatel v důsledku těchto skutečnosti tvrdí, že došlo jednak k porušení ustanovení §233 odst. 1 tr. řádu, jednak k porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadená rozhodnutí podle §265k tr. řádu a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného L. podal své písemné stanovisko státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vyjádření především uvedl, že otázku zachování lhůty obviněného k přípravě na veřejné zasedání řeší soud jako jeden z procesních předpokladů jednání ihned na začátku veřejného zasedání, a pokud by skutečně došlo k situaci, že lhůta obviněného k přípravě zachována nebyla a on nesouhlasil s jejím zkrácením, nastala by procesní překážka, pro kterou by odvolací soud vůbec nemohl jednat. Státní zástupce má za to, že pokud by přesto veřejné zasedání proběhlo, potom tuto ryze procesní vadu není možno zhojit cestou dovolání, ale případně cestou jiného mimořádného opravného prostředku. Státní zástupce tedy vyslovil názor, že tato námitka dovolatele zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídá, stejně jako žádná z dalších dílčích námitek v dovolání obsažených.
Státní zástupce z tohoto důvodu navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a vyslovil souhlas s tím, aby dovolání bylo projednáno a rozhodnuto Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud musel především řešit otázku, zda dovolatelem namítané porušení ustanovení §233 odst. 2 tr. řádu je možno ve smyslu citovaného zákonného dovolacího důvodu považovat ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a zda tedy námitka porušení tohoto ustanovení je s použitým dovolacím důvodem v souladu.
Podle ustanovení §233 odst. 1 tr. řádu předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být rozhodnutím přímo dotčena, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob.
Podle §233 odst. 2 tr. řádu den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.
Předvoláním v intencích ustanovení §233 odst. 1 tr. řádu se rozumí procesní úkon soudu, kterým se obviněnému ukládá povinnost, aby se ve stanovené lhůtě osobně dostavil na určené místo k výslechu, přičemž v předvolání je označeno místo výslechu, datum a čas. Z referátu předsedkyně senátu soudu druhého stupně, jímž ve věci stanovila termín veřejného zasedání, vyplývá, že osobní účast obviněného pokládala za nezbytnou, proto byl „předvolán“, zatímco státní zástupce byl o termínu veřejného zasedání pouze vyrozuměn (viz čl. 197 spisu). Ze stejného referátu je patrno, že byť obě poškozené mají zmocněnce – Mgr. A. L. Mgr. K., MUDr. M. L. Mgr. M., jejichž plné moci k zastupování jsou obsahem trestního spisu, nebyl ani jeden ze zmocněnců o konání veřejného zasedání vůbec uvědoměn, byť povinnost vyrozumět je o konání veřejného zasedání explicitně vyplývá z ustanovení §233 odst. 1 tr. řádu.
Obviněnému bylo předvolání k veřejnému zasedání doručeno do vlastních rukou dne 14. 1. 2011. Podle ustanovení §60 odst. 1 tr. řádu se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy nastala událost určující počátek lhůty. Počítání pětidenní lhůty k přípravě na veřejné zasedání u obviněného tudíž započalo dne 15. 1. 2011 a lhůta končila dnem 19. 1. 2011. Je tedy zřejmé, že v den konání veřejného zasedání dne 19. 1. 2011 ještě lhůta pro přípravu na jednání běžela a konání veřejného zasedání bylo možné pouze v případě, že by obviněný výslovně prohlásil, že dosavadní lhůta mu pro přípravu na jednání dostačovala a s jeho souhlasem může být zkrácena. V posuzovaném případě však tomu tak nebylo.
Z protokolu o veřejném zasedání vyplývá, že předsedkyně senátu zaprotokolovala, že pětidenní lhůta k přípravě byla zachována, byť toto konstatování neodpovídá skutečnosti. Dále je zřejmé, že vzhledem ke svému kategorickému a skutečnému stavu věci neodpovídajícímu závěru o zachování lhůty se ani nepokusila procesní situaci konvalidovat položením dotazu obviněnému, zda se zkrácením lhůty souhlasí a v kladném případě si tak vytvořit procesní podmínky pro konání veřejného zasedání. Pokud by obviněný prohlásil, že na zachování lhůty trvá, muselo by být veřejné zasedání odročeno. Právní relevanci nelze přiznat závěru, že obviněný mohl kdykoli v průběhu veřejného zasedání zpochybnit jeho konání, neboť zjištění zákonných procesních podmínek proto, zda veřejné zasedání může či nemůže proběhnout je ex offo povinností soudu na počátku úkonu, a naopak není povinností obviněného domáhat se zajištění svých procesních práv.
Byť je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu koncipován výslovně jako důvod spočívající v nedodržení povinnosti soudu konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání v přítomnosti obviněného, přičemž v daném případě je posuzována trestní věc, kde sice obviněný u veřejného zasedání osobně přítomen byl, avšak za flagrantního porušení procesních předpisů upravujících otázku přítomnosti v návaznosti na zachování zákonných procesních lhůt k přípravě na jednání, dovodil Nejvyšší soud porušení konkrétních výše citovaných právních předpisů, porušení ústavního práva vyplývajícího z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ve svých důsledcích naplnění dovolacího důvodu ve smyslu citovaného zákonného ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že obdobný výklad zaujal již Nejvyšší soud ve věci publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu 12/2005-T 762. V tomto případě i přes přítomnost obviněného u veřejného zasedání mu soud neumožnil klást svědkovi dotazy v situaci, kdy po část doby tohoto jednání nebyl obviněný v jednací síni přítomen. V nyní posuzované trestní věci nebylo obviněnému umožněno v zákonném časovém limitu opatřit si důkazy, jimiž chtěl podpořit svou obhajobu před odvolacím soudem. Vyplývá z toho, že za popsaných okolností byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání a vzhledem k této okolností nemohlo rozhodnutí soudu druhého stupně obstát.
Nejvyšší soud tak v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu) z podnětu dovolání obviněného Ing. J. L. podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 7 To 538/2010. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je podle §265s odst. 1 tr. řádu vázán právním názorem, který Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vyslovil, a je povinen provést procesní úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á