ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1399.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1399/2011-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2011 o dovolání obviněného Z. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 42 To 146/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 154/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 1 T 154/2010, byl obviněný Z. B. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) zákona číslo 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že:
1) úmyslně, pod záminkou zprostředkování nákupu různého nářadí za výhodnou cenu, vylákal v přesně nezjištěné době pravděpodobně od 15. 7. 2009 do 10. 8. 2009 od D. Ř., nejprve finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč, kterou převzal na adrese M., poté ještě finanční hotovost ve výši 53.000,- Kč, kterou převzal na čerpací stanici D. v obci Č. H., kdy nákup nářadí nehodlal uskutečnit a finanční prostředky v celkové výši 58.000,- Kč si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil D. Ř. škodu ve výši 58.000,- Kč,
2) úmyslně, pod záminkou zprostředkování nákupu různého truhlářského nářadí za výhodnou cenu, postupně vylákal v přesně nezjištěné době od 15. 7. 2009 do 31. 8. 2009 od J. Z., finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč, 40.000,- Kč, 5.000,- Kč, 5.000,- Kč a 127.000,- Kč, které převzal na adrese T., T., kdy nákup nářadí nehodlal uskutečnit a finanční prostředky v celkové výši 192.000,- Kč si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil J. Z. škodu ve výši 192.000,- Kč,
3) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal od M. H., finanční hotovost ve výši 150.000,- Kč, kterou převzal v době od 11.00 hod. do 13.00 hod. dne 12. 8. 2009 před budovou Komerční banky, a.s. v T. na ul. M. nám., kdy vložení peněz do Investičního fondu Bohemia nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil M. H. škodu ve výši 150.000,- Kč,
4) vydávající se za zástupce společnosti Bohemia a.s. úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal nejprve od J. A., finanční hotovost ve výši 140.000,- Kč, kterou převzal v odpoledních hodinách dne 21. 8. 2009 před budovou Komerční banky, a.s., v T. na ul. M. nám., poté ještě vylákal částku ve výši 10.000,- Kč, kterou převzal v dopoledních hodinách dne 22. 8. 2010 u benzínové čerpací stanice S. v T. na ul. V., kdy vložení peněz do Investičního fondu Bohemia nehodlal uskutečnit a finanční prostředky ve výši 150.000,- Kč si ponechal pro vlastní potřebu, kdy však po několika urgencích vrátil finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč, čímž způsobil J. A. škodu ve výši 145.000,- Kč,
5) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal od T. N., finanční hotovost ve výši 140.000,- Kč, kterou převzal v odpoledních hodinách dne 28. 8. 2009 před budovou Komerční banky, a.s., v T. na ul. M. nám., kdy vložení peněz do investičního fondu nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, avšak částku ve výši 2.000,- Kč po několika urgencích poškozenému vrátil, čímž způsobil T. N. škodu ve výši 138.000,- Kč,
6) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal od M. Č., finanční hotovost ve výši 140.000,- Kč, kterou převzal v dopoledních hodinách dne 2. 9. 2009 u kostela sv. M. v T. na ul. M. nám., kdy vložení peněž do investičního fondu nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, avšak částku ve výši 8.000,- Kč po několika urgencích poškozenému vrátil, čímž způsobil M. Č. škodu ve výši 132.000,- Kč,
7) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do cenných papírů, vylákal od Z. F., finanční hotovost ve výši 95.000,- Kč, kterou převzal v odpoledních hodinách dne 9. 9. 2009 před budovou GE Money Bank, a.s., v T. na ul. K. nám., kdy vložení peněz do cenných papírů nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, avšak částku ve výši 6.000,- Kč po několika urgencích poškozenému vrátil, čímž způsobil Z. F. škodu ve výši 89.000,- Kč,
8) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal od J. B., finanční hotovost ve výši 100.000,- Kč, kterou převzal v odpoledních hodinách dne 23. 9. 2009 v restauraci G. v T., K. nám., kdy vložení peněz do investičního fondu nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, avšak částku ve výši 5.000,- Kč po několika urgencích poškozenému vrátil, čímž způsobil J. B. škodu ve výši 95.000,- Kč,
9) úmyslně, pod záminkou zprostředkování výměny českých korun za eura ve výhodném kurzu, vylákal od J. H., finanční hotovost ve výši 240.000,- Kč, kterou převzal dne 18. 11. 2009 v 18.30 hod. před C. B. ve městě B. v R., kdy výměnu peněz nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil J. H. škodu ve výši 240.000,- Kč.
Za uvedené jednání a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 T 21/2010, byl obviněný Z. B. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 T 21/2010, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný na dobu výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost nahradit poškozeným D. Ř. škodu ve výši 58.000,- Kč, J. Z. škodu ve výši 192.000,- Kč, M. H. škodu ve výši 150.000,- Kč, J. A. škodu ve výši 145.000,- Kč, T. N. škodu ve výši 138.000,- Kč, M. Č. škodu ve výši 132.000,- Kč, Z. F. škodu ve výši 89.000,- Kč, J. B. škodu ve výši 95.000,- Kč a J. H. škodu ve výši 240.000,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 1 T 154/2010, podal obviněný Z. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 42 To 146/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §37a tr. zák. zrušil ve vztahu k obviněnému Z. B. rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 T 21/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. 7 To 274/2010, v celém výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a uznal obviněného vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. – dílem sám (ad 1 – 12 viz níže), dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. (ad 13 viz níže), dílem dokonaný (ad 1 – 12 viz níže), dílem ve stádiu pokusu (ad 13 viz níže), kterého se dopustil tím, že:
1) úmyslně, pod záminkou zprostředkování nákupu různého nářadí za výhodnou cenu, vylákal v přesně nezjištěné době pravděpodobně od 15. 7. 2009 do 10. 8. 2009 od D. Ř., nejprve finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč, kterou převzal na adrese M., poté ještě finanční hotovost ve výši 53.000,- Kč, kterou převzal na čerpací stanici D. v obci Č. H., kdy nákup nářadí nehodlal uskutečnit a finanční prostředky v celkové výši 58.000,- Kč si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil D. Ř. škodu ve výši 58.000,- Kč,
2) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal od M. H., finanční hotovost ve výši 150.000,- Kč, kterou převzal v době od 11.00 hod. do 13.00 hod. dne 12. 8. 2009 před budovou Komerční banky, a.s. v T., na ul. M. nám., kdy vložení peněz do Investičního fondu Bohemia nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil M. H. škodu ve výši 150.000,- Kč,
3) vydávající se za zástupce společnosti Bohemia a.s. úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal nejprve od J. A., finanční hotovost ve výši 140.000,- Kč, kterou převzal v odpoledních hodinách dne 21. 8. 2009 před budovou Komerční banky, a.s., v T. na ul. M. nám., poté ještě vylákal částku ve výši 10.000,- Kč, kterou převzal v dopoledních hodinách dne 22. 8. 2010 u benzínové čerpací stanice S. v T. na ul. V., kdy vložení peněz do Investičního fondu Bohemia nehodlal uskutečnit a finanční prostředky ve výši 150.000,- Kč si ponechal pro vlastní potřebu, kdy však po několika urgencích vrátil finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč, čímž způsobil J. A. škodu ve výši 145.000,- Kč,
4) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal od T. N., finanční hotovost ve výši 140.000,- Kč, kterou převzal v odpoledních hodinách dne 28. 8. 2009 před budovou Komerční banky a.s. v T., na ul. M. nám., kdy vložení peněz do investičního fondu nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, avšak částku ve výši 2.000,- Kč po několika urgencích poškozenému vrátil, čímž způsobil T. N. škodu ve výši 138.000,- Kč,
5) úmyslně, pod záminkou zprostředkování nákupu různého truhlářského nářadí za výhodnou cenu, postupně vylákal v přesně nezjištěné době od 15. 7. 2009 do 31. 8. 2009 od J. Z., finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč, 40.000,- Kč, 5.000,- Kč, 5.000,- Kč a 127.000,- Kč, které převzal na adrese T., T., kdy nákup nářadí nehodlal uskutečnit a finanční prostředky v celkové výši 192.000,- Kč si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil J. Z. škodu ve výši 192.000,- Kč,
6) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal od M. Č., finanční hotovost ve výši 140.000,- Kč, kterou převzal v dopoledních hodinách dne 2. 9. 2009 u kostela sv. M. v T. na ul. M. nám., kdy vložení peněž do investičního fondu nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, avšak částku ve výši 8.000,- Kč po několika urgencích poškozenému vrátil, čímž způsobil M. Č. škodu ve výši 132.000,- Kč,
7) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do cenných papírů, vylákal od Z. F., finanční hotovost ve výši 95.000,- Kč, kterou převzal v odpoledních hodinách dne 9. 9. 2009 před budovou GE Money Bank, a.s., v T. na ul. K. nám., kdy vložení peněz do cenných papírů nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, avšak částku ve výši 6.000,- Kč po několika urgencích poškozenému vrátil, čímž způsobil Z. F. škodu ve výši 89.000,- Kč,
8) úmyslně, pod záminkou zhodnocení peněžních prostředků vložením do Investičního fondu Bohemia, vylákal od J. B., finanční hotovost ve výši 100.000,- Kč, kterou převzal v odpoledních hodinách dne 23. 9. 2009 v restauraci G. v T., K. nám., kdy vložení peněz do investičního fondu nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, avšak částku ve výši 5.000,- Kč po několika urgencích poškozenému vrátil, čímž způsobil J. B. škodu ve výši 95.000,- Kč,
9) od přesně nezjištěné doby pravděpodobně dne 20. 9. 2009 do poloviny měsíce října 2009 úmyslně, pod záminkou zprostředkování výměny českých korun za eura ve výhodném kurzu, na různých místech v T. a v B. postupně vylákal od M. K., finanční hotovost ve výši 240.000,- Kč, 160.000,- Kč, 250.000,- Kč a 90.000,- Kč, následně jej vylákal do R., do V., kde mu poškozený předal před C. B. ještě částku 170.000,- Kč, obviněný ale výměnu peněz nehodlal uskutečnit a finanční částku ve výši celkem 910.000,- Kč si ponechal pro svoji potřebu,
10) od přesně nezjištěné doby pravděpodobně dne 20. 9. 2009 do poloviny měsíce října 2009 úmyslně, pod záminkou zprostředkování výměny českých korun za eura ve výhodném kurzu, vylákal od M. H., nejprve částku 150.000,- Kč, kterou převzal od poškozeného v obchodním centru V. v B., následně ho vylákal spolu s pošk. K. do R., do V., kde mu pošk. H. předal před C. B. další částku ve výši 300.000,- Kč, obviněný ale výměnu peněz nehodlal uskutečnit a finanční částku ve výši celkem 450.000,- Kč si ponechal pro svoji potřebu,
11) úmyslně, pod záminkou zprostředkování výměny českých korun za eura ve výhodném kurzu, vylákal od J. H., finanční hotovost ve výši 240.000,- Kč, kterou převzal dne 18. 11. 2009 v 18.30 hod. před C. B. ve městě B. v R., kdy výměnu peněz nehodlal uskutečnit a finanční prostředky si ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil J. H. škodu ve výši 240.000,- Kč.
12) úmyslně, pod záminkou zprostředkování koupě vozidla zn. Fiat Ducato, telefonicky z nezjištěného místa vylákal od M. V., nejprve finanční hotovost ve výši 110.000,- Kč jako zálohu na koupi tohoto vozidla, kterou poškozený složil v pobočce Komerční banky v K. dne 24. 11. 2009 na účet, následně dne 26. 11. 2009 jej vylákal do R., do V., kde mu poškozený V. před C. B. předal zbývající částku na koupi automobilu ve výši 315.000,- Kč, vozidlo obviněný nehodlal obstarat a finanční částku 425.000,- Kč si ponechal pro svoji potřebu,
13) obviněný Z. B. společně s odsouzeným R. P., ohledně něhož bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 T 21/2010 – 267, právní moc 27. 5. 2010, po předchozí telefonické domluvě úmyslně nejprve dne 30. 11. 2009 v blíže neurčené době telefonicky z nezjištěného místa do K. kontaktoval Z. B. P. V., kterému nabízel k prodeji vozidlo zn. Fiat Ducato, za které požadoval částku 17.000,- Eur, přičemž k obchodnímu jednání mělo dojít dne 2. 12. 2009 v P. na blíže neurčeném místě; uvedeného dne opět telefonicky sdělil, že jednání a prodej vozidla se uskuteční v pizzerii v obchodním centru Ch. v P., při osobním setkání v pizzerii pak sdělil, že uvedené vozidlo je již prodáno, ale může zajistit vozidlo jiné od firmy S., což doložil výpisem z obchodního rejstříku firmy Auto-Stehlík, s.r.o., P., která neexistuje, vzápětí na místo přivolal R. P., který se představil jako Ing. L. S., soukromý podnikatel v oboru prodeje vozidel, to doložil vizitkou, za účelem zajištění vozidla odsouzený P. jako Ing. S. požadoval ihned složení zálohy ve výši 391.000,- Kč, vozidlo obvinění nehodlali obstarat, na místě byli zadrženi Policií ČR.
Za uvedené jednání byl obviněnému podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §37a tr. zák. uložen společný trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to ohledně věcí podrobně specifikovaných v předmětném rozsudku a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému též uložena povinnost nahradit škodu poškozeným (viz výrok o náhradě škody).
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 42 To 146/2011, podal následně obviněný Z. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání namítl, že skutky tak, jak jsou v napadeném rozsudku vymezeny, nenaplňují znaky trestného činu podvodu, skutková zjištění jsou zcela nedostatečná, po věcné stránce velmi neurčitá, rozporná a nepřezkoumatelná. Dle obviněného soudy rezignovaly na individuální posouzení okolností každého dílčího útoku a samostatné naplnění znaků skutkové podstaty u každého dílčího útoku, ale přistupovaly k věci paušálně. U dílčích útoků ad 2), 3), 4), 6), 7), 8) neexistuje žádný jiný důkaz mimo svědeckých výpovědí poškozených, kteří se znají a vzájemně se podporují. O kvalitě a věrohodnosti svědeckých výpovědí vypovídá výpověď svědka Z., který když se měl vyjádřit k otázce, kdy a kolik měl obviněnému předat, nedokázal si vzpomenout na jednotlivé sumy ani na celkovou částku a předseda senátu mu pak jednotlivé částky sám přečetl z protokolu o trestním oznámení. Výše škody nebyla v tomto ani v dalších případech prokázána, v rozsudku uvedené částky jsou zcela nepřezkoumatelné. U skutků ad 9), 10), 11) obviněný namítá absenci úmyslného zavinění.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II o vině, o trestu a o náhradě škody, aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a aby obviněného předmětné obžaloby zprostil, příp. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 26. 10. 2011 Nejvyššímu soudu České republiky sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK,svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného Z. B.
Je třeba poznamenat, že námitky obviněného týkající se údajného nedostatečného zjištění skutkového stavu věci ze strany příslušného soudu s poukazem na nevěrohodnost svědeckých výpovědí je nutno považovat za námitky čistě skutkové, tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního a druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit pouze námitku, podle které příslušný skutek (dílčí útoky) nenaplňuje znaky skutkové podstaty souzeného trestného činu.
Podle ustanovení §250 odst. 1 tr. zák. se trestného činu podvodu dopustil ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
V případě projednávané věci bylo prokázáno, že obviněný u všech jednotlivých dílčích útoků od výše jmenovaných poškozených vylákal finanční prostředky pod záminkou zprostředkování nákupu různého zboží či nereálného zhodnocení finančních prostředků (vložením do nefunkčního investičního fondu Bohemia, vložením do cenných papírů či výměnou českých korun za eura ve výhodném kursu), přičemž nákup zboží ani zhodnocení finančních prostředků ve prospěch poškozených nehodlal uskutečnit. Nelze tedy přisvědčit námitce dovolatele o absenci úmyslného zavinění. Jednotlivé dílčí útoky pokračující trestné činnosti obviněného jsou prokazovány svědeckými výpověďmi poškozených u hlavního líčení, nestojí osamoceně a jsou podporovány listinnými důkazy. Soudy prvního i druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně rozvedly, na základě jakých skutečností k tomuto zjištění dospěly, proto Nejvyšší soud České republiky na odůvodnění rozsudků nalézacího i odvolacího soudu v tomto ohledu v plném rozsahu odkazuje.
Za situace, kdy obviněný úmyslně pod smyšlenou záminkou převzal od poškozených peníze, které nehodlal vrátit a nevrátil a slibované nedodržel, není pochyb o tom, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť se ke škodě cizího majetku obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, rozhodující soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky dává proto za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného Z. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal