ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.19.2011.1
sp. zn. 4 Tz 19/2011-14
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. března 2011 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného F. Z. , proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 0 Nt 746/2009, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 0 Nt 746/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku v neprospěch obviněného F. Z.
V napadeném usnesení se zrušuje výrok o uložení probačního dohledu.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Obviněný F. Z. byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 10 T 2/2007, uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 a §242 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákona), jakož i trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákona, za což mu byl v sazbě §242 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému bylo uloženo i ochranné opatření podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 5 tr. zákona, a to ochranné sexuologické léčení ústavní formou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 19. 4. 2007.
Obviněný podal dne 15. 12. 2009 u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě návrh na změnu způsobu ochranného léčení, a požadoval, aby forma ústavní byla změněna na formu ambulantní.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 10. 6. 2010 sp. zn. 0 Nt 746/2009, rozhodl podle §99 odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen tr. zákoník) tak, že výše specifikované ochranné léčení změnil z ústavního na ambulantní. Podle §99 odst. 6 tr. zákoníku uložil obviněnému dohled probačního úředníka na dobu tří let. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 6. 2010.
Proti posledně citovanému rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. Z. Podle ministra spravedlnosti byl tímto usnesením a jemu předcházejícím řízením porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních 99 odst. 6 tr. zákoníku a §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Ministr spravedlnosti poukázal na to, že okresní soud může podle stávající právní úpravy uložit dohled pouze v případech, kdy rozhoduje o ukončení léčby, nikoli tehdy, rozhoduje-li pouze o změně způsobu této léčby.
Za situace, kdy jinak výrok o změně způsobu léčby považuje stěžovatel za zákonný a správný, v petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením a řízením, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu, a dále aby podle §269 odst. 2 tr. řádu v napadeném rozhodnutí zrušil výrok učiněný podle §99 odst. 6 tr. zákoníku, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §99 odst. 5 tr. zákoníku může soud ústavní léčení změnit dodatečně na ambulantní a naopak.
Okresní soud si na podkladě žádosti obviněného Z.opatřil zprávu o dosavadním průběhu výkonu ochranného léčení, jakož i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracoval znalec MUDr. Jan Kolomazník, v němž znalec po vyšetření obviněného a rozboru absolvované léčby změnu způsobu léčení doporučil. Pokud tedy okresní soud rozhodl podle §99 odst. 5 tr. zákoníku o změně způsobu ochranného psychiatrického léčení z ústavní formy na léčbu ambulantní, nelze mít o správnosti takto učiněného výroku pochybnosti.
Z ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku vyplývá, že ochranné léčení potrvá, pokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě léta; nebude-li v této době ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o dvě léta; jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení. Trvání ochranného léčení uloženého podle odstavce 2 písm. b) může být ukončeno, jakmile se zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout; je-li nebezpečí, že odsouzený spáchá další trestný čin, soud v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení uloží odsouzenému dohled nad jeho chováním až na dobu pěti let; na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení §49 až 51. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.
Z doslovné citace uvedeného zákonného ustanovení mimo pochybnost vyplývá, že možnost uložení dohledu v intencích §49 až 51 tr. zákoníku, a tedy povinnost obviněného pravidelně se kontaktovat s úředníkem Probační a mediační služby, spolupracovat s ním při vytváření a realizaci probačního plánu dohledu ve zkušební době a podrobovat se kontrole dodržování podmínek stanovených soudem či zákonem, se váže na rozhodnou právní událost, jíž je skončení ochranného léčení. Nadto se vztahuje ke specifické situaci předvídané ustanovením §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tj. bylo-li původní ochranné léčení uloženo pachateli, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Kromě toho musí existovat ještě další zákonný předpoklad, jímž je nebezpečí, že odsouzený spáchá další trestný čin.
Z obsahu posuzovaného trestního spisu je patrno, že předmětem jednání okresního soudu nebylo rozhodování o ukončení ochranného léčení, nýbrž pouze změna jeho způsobu na ambulantní, když uložené ochranné sexuologické léčení nadále trvá. Na takto nařízenou změnu se však podmínky ustanovení §99 odst. 6 věta druhá tr. zákoníku nevztahují a okresní soud tudíž neměl zákonné předpoklady k tomu, aby obviněnému uložil dohled probačního úředníka. Výrokem učiněným podle §99 odst. 6 tr. zákoníku byl proto porušen zákon v neprospěch obviněného.
Naproti tomu Nejvyšší soud nesdílí právní názor ministra spravedlnosti, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Z obsahu spisu je patrno, že okresní soud naopak pečlivě prováděl skutková zjištění k navrhované přeměně ochranného léčení, pokud zjišťoval podstatné okolnosti týkající se zdravotního stavu obviněného, dosavadnímu účinku absolvované léčby a odborné lékařské prognóze k očekávanému vlivu léčení na obviněného bude-li prováděno mimo ústavní zařízení. V tomto směru pak opatřené důkazy skýtaly jednoznačný podklad pro rozhodnutí o změně způsobu léčení. Vadná aplikace ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku není v příčinné souvislosti s nerespektováním ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Nejvyšší soud vzhledem k důvodům výše uvedeným podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 0 Nt 746/2009, byl porušen zákon v ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku v neprospěch obviněného F. Z. Podle §269 odst. 2 tr. řádu v napadeném usnesení zrušil výrok o dohledu probačního úředníka na dobu tří let učiněný podle §99 odst. 6 tr. zákoníku. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že zrušením vadného výroku bylo dosaženo žádoucího právního stavu, Nejvyšší soud již další opatření nečinil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á