ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.327.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 327/2011-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 o dovolání, které podal P. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 4 To 295/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 92/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 10 T 92/2009, byli obvinění P. F. a J. F. uznáni vinnými trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), za který byl každý z nich odsouzen podle §256 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon soud podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků, a dále podle §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti, který spočíval v zákazu výkonu funkce a povolání ve statutárním orgánu právnické osoby, na dobu pěti roků. Zároveň městský soud podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžalovanou V. I. obžaloby pro skutek, jímž se měla dopustit pomoci k trestnému činu poškozování věřitele podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §256 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 tr. zák.
Proti uvedenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 4 To 295/2010, zamítl jako nedůvodná podle §256 tr. ř.
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný P. F. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný popřel, že by spáchal skutek, který mu je soudy kladen za vinu. Konkrétně tvrdil, že ve společnosti P.W.T. Global, s. r. o., nebyl v postavení, jež by ho opravňovalo rozhodovat o nakládání s finančními prostředky v majetku této obchodní společnosti. Co se týká pohledávek věřitelů společnosti P.W.T. Global, s. r. o., uvedl, že o jejich oprávněnosti či splatnosti se nemohl přesvědčit, když mu nebylo řádně předáno účetnictví této společnosti. V této souvislosti obviněný namítl, že nebyl o existenci jakýchkoli závazků společnosti P.W.T. Global, s. r. o., informován a tvrdil, že v řízení nebyl k takovému zjištění proveden jediný důkaz. Subjektivní stránka podle přesvědčení dovolatele nebyla naplněna, protože nebyla prokázána vzájemná dohoda ani společné srozumění s tím, že nedojde k uspokojení věřitelů společnosti P.W.T. Global, s. r. o. Další námitky směřovaly proti výroku o trestu. Výměru trestu odnětí svobody považoval obviněný za nepřiměřenou, a to s ohledem na výši trestu, jak byl obviněnému vyměřen ve vydaném trestním příkazu. Výhrady uplatnil obviněný i proti trestu zákazu činnosti, pro jehož uložení nebyly podle názoru dovolatele splněny zákonné podmínky, neboť se trestné činnosti nedopustil v souvislosti se postavením, funkcí nebo výkonu činnosti statutárního orgánu, nebyl statutárním orgánem ani zaměstnancem, do jehož pracovních povinností by patřila likvidace faktur. Závěrem dovolání upozornil obviněný na to, že v písemném vyhotovení výrokové části rozsudku soudu prvního stupně chybí tzv. právní věta. Z uvedených důvodů obviněný P. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc přikázal Krajskému soudu v Brně (v dovolání patrně omylem uveden Městský soud v Brně) k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný P. F. podal dovolání jako oprávněná osoba /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), dovolání obsahuje zákonem vyžadované náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné /§265a odst. 2 písm. h) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání v těch případech, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho prostřednictvím lze proto napadat nesprávnosti v oblasti hmotného práva, nejčastěji k nim může dojít tehdy, kdy skutek není trestným činem, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, nebo se vůbec o žádný trestný čin nejedná. Podobně se přistupuje k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, které lze dovodit tam, kde určitá skutková okolnost byla posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Při zvažování přiléhavosti uplatnění tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud proto musí zásadně vycházet ze skutkového zjištění, k němuž dospěly soudy nižších stupňů. Výhrady, jimiž dovolatel zpochybňuje proces dokazování včetně jeho rozsahu a způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, nemohou naplnit tento důvod dovolání, neboť při něm soudy neaplikují hmotné právo, nýbrž postupují podle procesních ustanovení trestního řádu včetně §2 odst. 5, 6 tr. ř. Důvodem dovolání tak nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů. Dovolání je totiž mimořádným opravným prostředkem, kterým v případě, že jej Nejvyšší soud shledá důvodným, může dojít ke zrušení již pravomocného soudního rozhodnutí. Proto jej nelze podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání. Omezený přezkum dovolacího soudu vyplývá rovněž ze zásady trestního procesu, založené na tom, že dokazování ve věci provádí zásadně soud prvního stupně, jehož skutkové závěry může korigovat či doplňovat odvolací soud, který právě za tím účelem může doplnit dokazování (§§259 odst. 3 a 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud má k provádění důkazů ze zákona jen omezené možnosti (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a v případech, kdy sám neprovede důkazy za účelem odstranění případných pochybností na podkladě dovolání, nemůže vycházet z jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů.
Pokud některé z dovolatelových námitek odpovídaly deklarovanému dovolacímu důvodu, posoudil je Nejvyšší soud jako neopodstatněné.
Podle výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 10 T 92/2009, se obvinění dopustili trestného činu podle §256 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 tr. zák. tím, že po vzájemné dohodě se společným srozuměním se způsobením znemožnění uspokojení pohledávek existujících věřitelů společnosti P.W.T. Global, s. r. o., za účelem vlastního obohacení se z nemovitého majetku společnosti, poté, co dne 15. května 2006 došlo k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti P.W.T. Global, s. r. o., podle které T. P. prodal 30 % podíl ve společnosti P.W.T. Global, s. r. o., společnosti VUIS Brno, s. r. o., zastupované jednatelem P. F. a 20 % podíl ve společnosti P.W.T. Global, s. r. o., P. F., a podle které J. V. prodal svůj 50 % podíl ve společnosti P.W.T. Global, s. r. o., společnosti VUIS Brno, s. r. o., a následně dne 18. května 2006 byl ustanoven jednatelem společnosti P.W.T. Global, s. r. o., J. F., a poté, co dne 29. května 2006 byla uzavřena kupní smlouva, kterou společnost P.W.T. Global, s. r. o., zastupovaná J. F. prodala za cenu 7.930.000,- Kč nemovitosti uvedené na LV … vedeném na Katastrálním úřadě pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, obec Brno, katastrální území H. H., společnosti F+F, s. r. o., zastoupené od 9. 5. 2006 jednatelkou V. I., která prostřednictvím hospodaření jí zastupované společnosti a s vědomím použití účtu uvedené společnosti k převodům finančních prostředků za účelem zkrácení uspokojení věřitelů umožnila, aby P. F., který byl ve společnosti F+F, s. r. o., zaměstnán v pracovním poměru a měl dispoziční právo k účtu společnosti č. …, po vložení částek na účet společnosti F+F, s. r. o., dal příkazy k úhradě, kterým byly částky převedeny ve prospěch účtu společnosti P.W.T. Global, s. r. o., č. …, v období od 7. 6. 2006 do 5. 10. 2006, když průběžně byly finanční prostředky z účtu společnosti P.W.T. Global, s. r. o., zasílány na účet společnosti VUIS Brno, s. r. o., č. …, nebo vybírány v hotovosti jejím jednatelem J. F. případně jeho otcem Ing. J. F., aniž by prostředky byly užity pro uspokojení pohledávek věřitelů společnosti P.W.T. Global, s. r. o., v období po 15. květnu 2006 ani po prodeji nemovitostí ve vlastnictví společnosti neučinil nový jednatel společnosti P.W.T. Global, s. r. o., J. F. žádné kroky k jednání s věřiteli společnosti o způsobu úhrady jejich závazků a závazky do dnešního dne z obdržených prostředků za prodej nemovitostí neuhradil, přestože se nový majitel ve smlouvě o převodu obchodních podílů zavázal k úhradě závazků společnosti; vyčíslení pohledávek věřitelů a jejich příslušenství, na základě kterého měli noví majitelé z částky 7.000.000,- Kč, za kterou koupili podíly, po úhradě závazků společnosti vrátit původním majitelům částku 217.420,- Kč, přitom P. F. zaslal dne 15. 9. 2006 T. P. i J. V.; prodejem nemovitostí a následným výběrem prostředků z účtu společnosti P.W.T. Global, s. r. o., byl ze společnosti vyveden majetek v hodnotě převyšující závazky společnosti ve výši nejméně 3.702.000,- Kč a jejich příslušenství deklarované ve smlouvě o převodu obchodních podílů, čímž bylo znemožněno uspokojení pohledávek známých věřitelů P.W.T. Global, s. r. o., ve výši nejméně 2.509.751,30 Kč, a to peněžité pohledávky Úřadu městské části Brno-jih ve výši 56.000,- Kč, společnosti SITEL, s. r. o., ve výši 1.431.386,62 Kč, Jihomoravské plynárenské, a. s., ve výši 963,- Kč, RGV, a. s., ve výši 100.000,- Kč, PPS Morava, s. r. o., ve výši 443.323,30 Kč, a T. P. ve výši 390,000,- Kč.
Trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. se dopustil, kdo i jen částečně zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zničil, poškodil, zatajil, zcizil, učinil neupotřebitelnou nebo odstranil část svého majetku anebo svůj majetek zdánlivě zmenšoval, přičemž přísněji podle odst. 3 téhož ustanovení byl potrestán pachatel, který takovým jednáním způsobil značnou škodu, tj. škodu dosahující částky nejméně 500.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Tato skutková podstata (s účinností od 1. 1. 2010 jde o trestný čin poškození věřitele podle §222 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) poskytovala ochranu majetkovým právům věřitelů dlužníka a její podstatou bylo zmenšení aktiv dlužníkova majetku, z něhož by se mohl věřitel uspokojit. Pachatel jako dlužník musel jednat v úmyslu vyhnout se plnému uspokojení věřitele, případně činit určité skutečné či fiktivní dispozice se svým majetkem, ač si z okolností musel být vědom toho, že jeho jednání může mít tento následek, a pro případ, že jej způsobí, byl s ním srozuměn. Na srozumění pachatele v tomto smyslu bylo možné usuzovat z jeho konkrétních kroků, pokud jednal např. s vědomím existence četných dluhů, své neschopnosti hradit je a věděl o podaném návrhu na prohlášení konkursu na jeho majetek.
Podle soudů nižších stupňů spáchal dovolatel společně se spoluobviněným J. F. trestný čin poškozování věřitele v úmyslu přímém, s čímž se plně ztotožnil i soud dovolací. V řízení před soudem prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný věděl o existenci závazků společnosti P.W.T. Global, s. r. o., a k údajům o konkrétních věřitelích a jejich pohledávkách měl neomezený přístup, neboť účetnictví dlužníka P.W.T. Global, s. r. o., ponechali předcházející společníci v objektu, v němž měla společnost sídlo, a v němž měli obvinění provozovat podnikání. To potvrdili na sobě nezávislí svědkové T. P., J. V., D. B. a zejména správkyně konkursní podstaty úpadce P.W.T. Global, s. r. o., Mgr. I. R., která v dubnu 2007 našla v prostorách areálu prakticky kompletní účetnictví společnosti P.W.T. Global, s. r. o., jež označila za „vzorně vedené“, a to od roku 1999 do 2006, tedy do doby, než do společnosti vstoupili jako její jediní dva společníci obviněný P. F. a společnost VUIS Brno, s. r. o., v níž působil dovolatel v rozhodné době jako jediný jednatel. Okolnost, že do účetnictví obviněný nenahlédl, aby ověřil pravost a splatnost pohledávek věřitelů, byla tedy pouze otázkou jeho liknavosti a nezájmu, nikoli nemožnosti tak učinit, jak se snažil tvrdit ve svém dovolání. Naopak hlavním předmětem jeho zájmu byly nemovitosti v majetku společnosti P.W.T. Global, s. r. o., jež spolu s bratrem – obviněným J. F. téměř okamžitě po nabytí obchodních podílů ve společnosti P.W.T. Global, s. r. o., převedli na společnost F+F, s. r. o., a zaplacenou kupní cenu dosahující skoro osmi milionů Kč postupně převody z účtu nebo výběrem v hotovosti vyvedli z majetku P.W.T. Global, s. r. o. Nepravdivost dovolacího argumentu ohledně vědomosti obviněného o existenci závazků společnosti P.W.T. Global, s. r. o., je podporována i dalšími důkazy. Vzhledem k textu smluv o prodeji obchodních podílů ze dne 15. 5. 2006, které podepisoval za nabyvatele právě obviněný P. F., ať už za sebe jako fyzickou osobu nebo za společnost VUIS Brno, s. r. o., jako její jednatel (viz č. l. 190 a násl.), je totiž nezpochybnitelné, že o dluzích společnosti P.W.T. Global, s. r. o., věděl, a to nejméně ve výši 4.102.000,- Kč. Závazky v uvedeném rozsahu zmiňuje jednak čl. II. jednotlivých smluv v rámci určení výše kupní ceny za převáděné obchodní podíly (podle tohoto článku měla společnost P.W.T. Global, s. r. o., závazky evidované v účetní závěrce k 31. 12. 2005 ve výši 3.702.000,- Kč a 400.000,- Kč bylo odčerpáno z kontokorentního úvěru) a dále i čl. III. Nakonec je možné upozornit na určité rozpory v tvrzeních obviněného, který nejen v rámci své obhajoby, ale i na výzvu správkyně konkursní podstaty prohlašoval, že účetní dokumenty má stále ve svém držení bývalý společnostík T. P. Přitom poté svědkyně Mgr. I. R. našla v písemných dokumentech v rámci účetních dokladů mj. předávací protokol, podle něhož právě obviněný P. F. měl veškeré účetnictví předat novému nabyvateli obchodního podílu společnosti P.W.T. Global, s. r. o., M. K. (viz výpověď svědkyně na č. l. 1203 a kopie předávacího protokolu na č. l. 130).
Obviněný P. F. tak měl přístup k účetnictví společnosti P.W.T. Global, s. r. o., věděl o existenci jejích závazků jakož i o jejich přibližné výši. Ze smluv o převodu obchodních podílů dokonce vyplývá, že se jejich podpisem dovolatel zavázal (ať už ve vtzahu ke své osobě nebo jménem společnosti VUIS Brno, s. r. o.) dluhy společnosti P.W.T. Global, s. r. o., řádně vypořádat nejpozději do 31. 10. 2006 [viz čl. II bod 2/ písm. b) předmětných smluv]. Přesto však obviněný dlužníka P.W.T. Global, s. r. o., společně se spoluobviněným J. F. zbavil jediného hodnotného majetku (níže specifikované nemovitosti) způsobem popsaným ve výroku o vině rozsudku městského soudu. Nemovitosti rodinný dům čp. 215, pozemky parc. č. …, … a … zapsané v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na listu vlastnictví č. …, pro okres Brno-město, obec Brno, katastrální území H. H., byly na základě kupní smlouvy ze dne 29. 5. 2006 (založená na č. l. 220 a násl.) převedeny do vlastnictví společnosti F+F, s. r. o., za niž kupní smlouvu podepsala jednatelka V. I. Ta byla zapsána v Obchodním rejstříku jako jediná jednatelka a současně i jediná společnice společnosti F+F, s. r. o., ke dni 9. 5. 2006, přičemž jejími předchůdci na jmenovaných pozicích byli obvinění P. F. (bývalý jednatel) a J. F. (bývalý společník). Zcela nestandardně však i po těchto personálních změnách ve společnosti F+F, s. r. o., jež byly provedeny těsně před transakcemi s majetkem společnosti P.W.T. Global, s. r. o., zůstalo dovolateli oprávnění disponovat s prostředky na účtu společnosti F+F, s. r. o. Za této situace tak mohl zajistit, že kupní cena za nemovitosti byla od 7. 6. 2006 po částech hrazena prodávající společnosti P.W.T. Global, s. r. o., z jejíhož účtu č. …, byla opět po částech buď převáděna na účet společnosti VUIS Brno, s. r. o. (a to celkem ve výši 3.594.000,- Kč, viz příkazy k úhradě na č. l. 472 a násl.), nebo vybírána obviněným J. F. či otcem obviněných Ing. J. F. (v souhrnu činily výběry v hotovosti více jak 4 mil. Kč, viz výběrní lístky na č. l. 389 a násl.). Za této situace, kdy na sebe navazující úkony – převody obchodních podílů, prodeje nemovitostí, zaplacení kupní ceny za nemovitosti a výběry v hotovosti či převody částí zaplacené kupní ceny z účtu společnosti P.W.T. Global, s. r. o., se udály v časovém rozmezí krátce přesahujícím pět kalendářních měsíců (obchodní podíly převedeny 15. 5. 2006, poslední výběr z účtu dlužníka dne 25. 10. 2006), veškeré dispozice probíhaly mezi propojenými osobami, po zjevně účelové změně v obsazení funkcí společnosti F+F, s. r. o., tak, aby v ní oficiálně dovolatel nefiguroval, ale přitom stále disponoval s jejími finančními prostředky, považuje Nejvyšší soud za správný a všem zjištěným okolnostem odpovídající závěr městského soudu o předem promyšleném vyvedení majetku ze společnosti P.W.T. Global, s. r. o., na úkor věřitelů této společnosti.
Nesprávnost v hmotně právním posouzení skutku spatřoval obviněný v určení subjektu trestného činu. Namítl, že nemohl být pachatelem trestného činu poškozování věřitele, neboť ve společnosti P.W.T. Global, s. r. o., nezastával žádnou funkci. Jak již bylo uvedeno, obviněný P. F. jako fyzická osoba vlastnil 20 % obchodní podíl ve společnosti P.W.T. Global, s. r. o., a byl jednatelem většinového společníka – společnosti VUIS Brno, s. r. o., která disponovala s 80 % obchodním podílem společnosti P.W.T. Global, s. r. o. Dovolatel dále věděl o závazcích (a to nejméně o jejich přibližné výši) společnosti P.W.T. Global, s. r. o., které byl navíc podle ujednání ve smlouvách o převodu obchodních podílů povinen uhradit do konce října 2006. Přesto se obviněný ani nepokusil jakkoli dohodnout o vypořádání se s věřiteli společnosti P.W.T. Global, s. r. o., ani jako společník dlužníka či jednatel majoritního společníka dlužníka, své povinnosti vůči věřitelům neplnil ani poté, co byla část kupní ceny za nemovitosti zaslána na účet společnosti VUIS Brno, s. r. o., s nímž byl jako jediný jednatel tudíž oprávněn nakládat. Proto není pochyb o tom, že obviněný P. F. je stejně jako spoluobviněný J. F. (jednatel společnosti P.W.T. Global, s. r. o.) pachatelem trestného činu poškozování věřitele.
Další výhrady uplatnil obviněný P. F. proti výroku o trestu. Jednak se ohradil proti výši uloženého trestu, která výrazně převyšovala trest jemu původně uložený trestním příkazem v dané věci, a dále vyslovil pochybnost o splnění zákonných podmínek pro uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce či povolání ve statutárním orgánu právnické osoby. Obě tyto námitky podřadil obviněný pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mezi taxativně vymezenými dovolacími důvody je speciální důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Uvedený důvod obviněný neuplatnil, ale i kdyby se tak stalo, nebyly by jeho námitky opodstatněné. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu (srov. str. 4 napadeného usnesení), podle něhož se oba obvinění dopustili trestné činnosti v souvislosti s výkonem funkce ve statutárním orgánu právnické osoby. Krajskému soudu v Brně lze však vytknout, že konstatované tvrzení vůbec nepodložil jakýmikoli argumenty, jimiž by možnost uložení tohoto druhu trestu podpořil. Nejvyšší soud může tak doplnit chybějící úvahu, aby přesvědčil o jinak správně uloženém druhu trestu, který odpovídá zákonným podmínkám uvedeným v §49 odst. 1 tr. zák.
V tomto rozhodnutí o dovolání již bylo opakovaně zmíněno, že obviněný P. F. byl sice krátce před nákupem nemovitostí společností F+F, s. r. o., zbaven funkce jednatele, avšak ponechal si jedno z nejvýznamnějších oprávnění jednatele obchodní společnosti, a to právo nakládat s finančními prostředky na jejím účtu. Díky tomuto oprávnění a faktické možnosti dispozice s penězi společnosti F + F, s. r. o., byl schopen zajistit po částech úhradu kupní ceny s tím, že postupně budou tyto částky mj. převáděny dále na účet společnosti VUIS Brno, s. r. o., v níž v rozhodné době vykonával funkci jednatele fakticky i formálně v souladu se zápisem v Obchodním rejstříku. Tato obchodní společnost jako většinový společník dlužníka P.W.T. Global, s. r. o., mohla z převedených peněz plnit závazky dlužníka. Přesto společnost VUIS Brno, s. r. o., resp. obviněný P. F. jako její statutární orgán, který prokazatelně věděl o závazcích společnosti P.W.T. Global, s. r. o., ve výši zhruba 4 mil. Kč, jež se navíc sám za sebe i za společnost VUIS Brno, s. r. o., zavázal uhradit, neprojevila žádnou snahu využít peníze získané prodejem majetku P. W. T. Global, s. r. o., ve prospěch jejích věřitelů.
Protože tedy trestná činnost nespočívala v jednom jediném aktu, ale v celém komplexu událostí, kdy dovolatel figuroval formálně nejméně v jedné ze zúčastněných společností v postavení jednatele a v další společnosti jednatelské oprávnění spočívající v dispozici s účtem společnosti fakticky vykonával, je zcela nepochybné, že se obviněný dopustil trestného činu v souvislosti s „výkonem funkce či povolání ve statutárním orgánu právnické osoby“, tj. v souvislosti s činností, která mu byla rozsudkem městského soudu ve spojení s usnesením odvolacího soudu zakázána.
Pokud obviněný vytýkal uložení přísnějšího trestu odnětí svobody než byl trest téhož druhu uložený mu trestním příkazem, Nejvyšší soud jen stručně konstatuje, že nejde o námitku podřaditelnou pod deklarovaný, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejvyšší soud může jen poukázat na ustanovení §314g odst. 2 tr. ř., podle něhož poté, co došlo ke zrušení trestního příkazu na podkladě podaného odporu oprávněnou osobou, není samosoudce v následujícím havním líčení vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Není proto vadou řízení, ani porušením zásady zákazu změny k horšímu (reformationis in peius), pokud rozsudkem soudu prvního stupně je obviněný odsouzen k přísnějšímu trestu nebo je mu uloženo více druhů trestů v porovnání s výrokem o trestu z trestního příkazu vydaného v téže věci.
Nejvyšší soud shledal důvodnou poslední námitku uvedenou v dovolání, avšak nejednalo se o vadu, která by mohla ovlivnit výrok o vině či o trestu obviněného P. F., a proto nebylo třeba z jejího podnětu zrušit dovoláním napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů. Obviněný upozornil na nedostatek písemného vyhotovení rozsudku městského soudu, v jehož výrokové části chybí právní věta. Na první pohled je tomu skutečně tak a Nejvyšší soud proto nařídí Městskému soudu v Brně provedení opravy písemného vyhotovení rozsudku i jeho opisů (§131 tr. ř.). Jak však připustil ve svém mimořádném prostředku sám dovolatel, právní věta absentuje pouze v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, čemuž odpovídá také skutečnost, že ani neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V protokolu o hlavním líčení konaném dne 24. 3. 2010, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek, je uveden odkaz na obžalobu (doslova „vina dle obžaloby“, viz č. l. 1243), což odpovídá i ústnímu vyhlášení rozsudku zachycenému na CD nosiči přiloženém k trestnímu spisu 10 T 92/2009, který byl přehrán v rámci neveřejného zasedání senátu 5 Tdo Nejvyššího soudu. Podle zjištění dovolacího soudu má obžaloba (č. l. 1126 a násl.) všechny náležitosti včetně právní věty ve znění „… tedy P. F. a J. F. zmařili uspokojení svého věřitele tím, že zcizili a zdánlivě zmenšili část svého majetku a způsobili tak značnou škodu …“. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak samo o sobě netrpí vadou chybějícího nebo neúplného výroku, bylo správně vyhlášeno a právní věta schází jen v písemném vyhotovení odsuzujícího rozsudku, který, jak již bylo zmíněno shora, bude třeba opravit ve smyslu ustanovení §131 tr. ř.
Z uvedených důvodů napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení nebylo zatíženo vadami v hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného P. F. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení jemu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová