ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.726.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 726/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2011 o dovolání obviněného JUDr. M. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 5/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 4 T 5/2004, byl obviněný JUDr. M. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně podle §148 odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zák. č. 557/1991 Sb. Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle §148 odst. 3 tr. zák., ve znění zák. č. 557/1991 Sb., za použití §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný JUDr. M. P. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. v platném znění. Za tento trestný čin byl obviněnému JUDr. M. P. podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by uložený peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, vyměřen náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009, podal obviněný JUDr. M. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Zbyňka Čermáka dne 13. 8. 2009 dovolání, o kterém Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodl usnesením ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 Tdo 71/2010-I., tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc obviněného JUDr. M. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze vytknul, že tento měl přesně uvést a detailně rozebrat, které to byly faktury společnosti EVA TRADING a svědka Ing. Č., jež navazují na faktury uvedené ve výroku rozsudku, a v návaznosti na ně pak byly odebrané lihové nápoje odkoupeny obviněným JUDr. M. P. a prodány dále dalším osobám, neboť obviněnému nelze přičítat k tíži ty faktury, kde vznikají nesrovnalosti (srov. str. 10 usnesení Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud dále uvedl, že rozbor „nejméně se dvěma osobami“ v odůvodnění na str. 25 rozsudku odvolacího soudu nemůže suplovat konkrétní určení těchto osob ve skutkové větě výroku o vině, i když je z provedeného dokazování zřejmé, že na předmětném trestném činu se zřejmě podílely nejméně další dvě osoby. Příslušné skutkové zjištění, jak bylo uvedeno ve skutkové větě výroku o vině odvolacího soudu, neobsahuje náležité a konkrétní vymezení nejméně dvou osob, s kterými měl obviněný spáchat trestný čin, a tak neodpovídá větě právní, ve které se toto obecně konstatuje (srov. str. 12 usnesení Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud také poznamenal, že ve skutkové větě výroku odvolacího soudu jsou podrobně vymezeny faktury kladené obviněnému JUDr. M. P. za vinu (číslo faktury, její datace, druh a množství alkoholu), ale z hlediska daně z obratu je skutková věta nedostatečná, když odvolacím soudem nebyl patřičně vyjádřen vztah formálních znaků trestného činu podle ustanovení §148 tr. zák. v návaznosti na požadavky tehdy platného zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění pozdějších předpisů (zejména §2 vymezující plátce daně, §3 týkající se předmětu daně a §4 o zdanitelném obratu), a to včetně i souvisejících předpisů (vyhláška č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zákon o dani z obratu, a výnos č. 516/1991 Sb., Sazebník daně z obratu) – srov. str. 12 až 13 usnesení Nejvyššího soudu. V neposlední řadě odvolací soud na str. 20 svého rozsudku učinil závěr o nezpochybnitelnosti listinných materiálů na č. l. 109 až 113, neboť zahrnují všechny faktury, které byly finančnímu úřadu předloženy a které měl k dispozici, přičemž celou situaci odvolací soud shrnul tím, že „pevnou sazbou … je možno matematickou metodou dovodit množství absolutního alkoholu, jakož i výši zkrácení předmětné daně“. Takový procesní postup odvolacího soudu, který se stal bez nového provedení potřebných důkazů, které hodnotil odlišně od závěrů nalézacího soudu, podkladem pro jeho závěr o výši způsobené škody na zkrácené dani z obratu, byl však v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. str. 15 až 16 usnesení Nejvyššího soudu).
Na základě těchto okolností Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze uložil, aby se v novém řízení vypořádal s tím, které faktury z celkového objemu odebraných lihových nápojů a proč jsou i nadále kladeny obviněnému za vinu a zároveň aby rozvedl, na základě jakých skutečností dospěl u konkrétních faktur k závěru o jejich přičtení obviněnému k tíži a proč mu jsou na rozdíl od jiných, které z výroku o vině vypustil, kladeny za vinu. Kromě toho se měl odvolací soud zaměřit na lepší vymezení skutkové věty z hlediska zákona o dani z obratu, a to i ve vztahu k naplnění znaku „nejméně se dvěma osobami“ ve smyslu §148 odst. 3 písm. a) tr. zák. Odvolací soud se měl také zabývat obhajobou obviněného, že v trestním řízení vedeném proti němu, které trvalo objektivně velmi dlouho, došlo k jím nezaviněným průtahům v činnosti orgánů činných v trestním řízení. Nejvyšší soud dále zdůraznil, že není možné, aby se zopakovala situace, kdy při vyčíslení podstatně nižší škody, je obviněnému ukládán delší nepodmíněný trest odnětí svobody, aniž by délka řízení a průtahy způsobené orgány činnými v trestním řízení byly z hledisek shora uvedených náležitě zhodnoceny a byl jim dán i výraz v uložení podstatně mírnějšího trestu, než by jinak přicházel v úvahu, při náležitém využití mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu §40 odst. 1 tr. zák., které již jinak oba nižší soudy použily.
Vrchní soud v Praze v novém řízení po přikázání věci Nejvyšším soudem rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu opět v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného JUDr. M. P. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od 28. 1. 1992 do 31. 3. 1992 v lihovarech DYNYBYL Říčany, HOBÉ Pardubice a BRILANT NOVA Mochov jako soukromý podnikatel zajistil s osobami P. L. a Ing. M. H. prostřednictvím firem LAUKO PETR a HORYNA odběr celkem 174.680,80 litrů různých druhů alkoholických nápojů bez daně z obratu, s vědomím, že tyto jsou určeny na export, alkoholické nápoje však nevyvezl, ale rozprodal v tuzemsku, aniž by byla odvedena daň z obratu z odebraných alkoholických nápojů, když zajistil, aby odebrané alkoholické nápoje byly přefakturovány přes firmy LAUKO PETR, HORYNA na neexistující firmu EVA TRADING Bratislava, u které docházelo k vykázání nákupu alkoholických nápojů bez daně z obratu, ale při prodeji osobám Ing. M. Č. vlastnící firmu MONET Ing. Č. a RSDr. Ing. Z. B. vlastnícímu firmu BIVOK B. již s daní z obratu, přičemž se jednalo o nákup lihových nápojů, které následně od těchto osob nakupoval a prodával obviněný též již s daní z obratu, když tyto alkoholické nápoje pocházely z následujících faktur od shora uvedených výrobců:
od dodavatele DYNYBYL Říčany, spol s r. o., pro odběratele LAUKO PETR
fak. z 28. 1. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví l5.360,
tuto pražskou vodku LAUKO PETR dále fak. ze dne 28. 1. 1992 prodal ve stejném množství fy HORYNA, fy HORYNA prodala toto množství pražské vodky fak. z 28. 1. 1992 fy EVA TRADING, fy EVA TGRADING prodala pražskou vodku v množství 11.952 lahví fak. se splatností 27. 1. 1992 fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. prodala fak. se splatností 27. 1. 1992 pražskou vodku v množství 11.952 lahví fy P.,
celkově bylo fak. odebráno 3.072 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 675.840,- Kč a firmě P. bylo tímto skutečně prodáno 2.390 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a podílela se tak na zkrácení daně z obratu ve výši 525.888 ,- Kč,
fak. z 29. 1. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
tento rum tuzemský dále prodala fy EVA TRADING v množství 10.541 lahví fy MONET Ing. Č. fak. se dnem splatnosti 29. 1. 1992, fy MONET Ing. Č. prodala fak. se dnem splatnosti 29. 1. 1992 rum tuzemský v množství 10.541 lahví fy P.,
celkově bylo odebráno fak. 3.072 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 675.840 ,- Kč a firmě P. bylo tímto skutečně prodáno 2.108 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a podílela se tak na zkrácení daně z obratu ve výši 463.840 ,- Kč,
fak. z 5. 2. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
tuto pražskou vodku LAUKO PETR dále fak. ze dne 5. 2. 1992 prodal fy HORYNA, fy HORYNA tutéž vodku dále fak. ze dne 5. 2. 1992 prodala fy EVA TRADING, fy EVA TRADING pražskou vodku z této faktury a z faktury firmy fy HORYNA ze dne 6. 2. 1992 prodala fak. z 6. 2. 1992 fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. tuto pražskou vodku v celkovém množství 27.307 lahví fak. ze dne 6. 2. 1992 prodala fy P.,
celkově bylo odebráno z fak. firmou P. 3 072 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 675.640 ,- Kč,
fak. z 6. 2. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
tuto pražskou vodku LAUKO PETR dále fak. ze dne 6. 2. 1992 prodal fy HORYNA, fy HORYNA tutéž vodku dále fak. ze dne 6. 2. 1992 prodala fy EVA TRADING, fy EVA TRADING pražskou vodku z této faktury a z faktury firmy HORYNA ze dne 5. 2. 1992 prodala fak. z 6. 2. 1992 fy MONET Ing. Č. fy MONET Ing. Č. tuto pražskou vodku v celkovém množství 27.307 lahví fak. ze dne 6. 2. 1992 prodala fy P.,
celkově bylo odebráno fak. 3.072 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 675.840 ,- Kč a firmě P. tímto bylo skutečně prodáno 2.389,60 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a podílela se tak na zkrácení daně z obratu ve výši 525.712 ,- Kč,
fak. z 7. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
tento rum tuzemský LAUKO PETR dále fak. z 7. 2. 1992 prodal fy HORYNA, fy HORYNA tentýž rum tuzemský dále fak. z 7. 2. 1992 prodala fy EVA TRADING, fy EVA TRADING prodala rum tuzemský z této faktury a z faktury fy HORYNA ze dne 7. 2. 1992, kterou tato firma prodala fy EVA TRADING tuzemský rum v celkovém množství 23.040 lahví (z toho 8.640 lahví l L) fak. se dnem splatnosti 7. 2. 92 v množství 38.400 lahví (z toho 8.640 lahví l L) fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. prodala tuzemský rum v celkovém množství 38.400 lahví (z toho 8.640 lahví l L) fakturou ze dne 7. 2. 1992 fy P.,
celkově bylo odebráno z fak. firmou P. 3.072 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 675.840 ,- Kč,
od dodavatele HOBÉ Pardubice pro odběratele HORYNA ing. HORYNA M.
fak. z 7. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 1.0 litr počet lahví 8.064,
fak. z 7. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 1.0 litr počet lahví 576,
fak. z 7. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 13.440,
fak. z 7. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 960,
tento tuzemský rum fy HORYNA dále fak. ze dne 7. 2. 1992 prodala firmě EVA TRADING, fy EVA TRADING dále prodala rum tuzemský z této faktury a z faktury fy HORYNA z 7. 2. 1992 fy MONET Ing. Č. fakturou s dnem splatnosti 7. 2. 1992 v celkovém množství 38.400 lahví (z toho 8.640 lahví l L), fy MONET Ing. Č. prodala tuzemský rum v celkovém množství 38.400 lahví (z toho 8.640 lahví l L) fakturou ze dne 7. 2. 1992 fy P.,
celkově bylo odebráno z fak. firmou P. 6.336 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 1.393.920 ,- Kč,
fak. z 14. 2. 92 na nákup vodky Hobe 40% 0.7 litru počet lahví 9.216,
tuto vodku Hobe fy HORYNA dále fak. ze dne 14. 2. 1992, včetně dalších alkoholických nápojů odebraných na fak. ze dne 14. 2. 1992, prodala fy EVA TRADING, fy EVA TRADING vodku Hobé ve stejném množství fak. se dnem splatnosti 13. 2. 92 prodala fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. tuto vodku Hobé ve stejném množství prodala fak. z 13. 2. 1992 fy P.,
celkově bylo odebráno z fak. firmou P. 2.580,5 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 567.705,60 Kč,
fak. z 14. 2. 92 na nákup vaječného likéru 20% 0.5 litru počet lahví 960,
pepermint 30% 0.5 litru počet lahví 960,
cherry brendy 40% 0.7 litru počet lahví 288,
třešňovka 40% 0.5 litru počet lahví 480,
chalupářská slivovice 40% 1.0 litru počet lahví 288,
meruňka 35% 0.5 litru počet lahví 7.200,
borovička 40% 0.5 litru počet lahví 4.800,
tyto alkoholické nápoje fy HORYNA fak. ze dne 14. 2. 1992 včetně vodky Hobé odebrané na fakturu z 14. 2. 1992 prodala fy EVA TRADING, fy EVA TRADING dále fak. se splatností 13. 2. 1992 tyto alkoholické nápoje prodala fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. prodala tyto alkoholické nápoje fak. ze dne 13. 2. 1992 fy P., celkově bylo z fak. odebráno firmou P. 2.751,80 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 605.404,80 Kč,
od dodavatele DYNYBYL Říčany, spol. s r. o., pro odběratele LAUKO PETR
fak. z 14. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
tento rum tuzemský fy EVA TRADING dále fak. se dnem splatnosti 27. 2. 92 fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. dále fak. z 27. 2. 1992 prodala toto množství rumu tuzemského fy P.,
celkově bylo z fak. odebráno firmou P. 3.072 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 675.840 ,- Kč,
od dodavatele DYNYBYL Říčany, spol s r. o., pro odběratele LAUKO PETR
fak. z 25. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0,5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 25. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 26. 2. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 27. 2. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 27. 2. 92 na nákup borovička 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 27. 2. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 27. 2. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
kdy LAUKO PETR rum tuzemský a borovičku z fak. č. a fak. č. ze dne 25. 2., 26. 2. a 27. 2. 1992 prodal fy HORYNA, fy HORYNA prodala tyto alkoholické nápoje fak. ze dne 25. 2., 26. 2. a 27. 2. 1992 fy EVA TRADING,
dále PETR LAUKO prodal pražskou vodku z. fak. č. , fak. č. ze dne 26. 2., 27. 2. a 28. 2. 1992 fy HORYNA, fy HORYNA tuto pražskou vodku fak. ze dne 26. 2., 27. 2. a 28. 2. 1992 prodala též fy EVA TRADING, fy EVA TRADING fak. ze dne 25. 2., 26. 2., 27. 2. a 28. 2. 1992 prodala rum tuzemský, pražskou vodku a borovičku z fak. fy MONET Ing. Č., dále fy EVA TRADING fak. se splatností 28. 2. 1992 prodala fy MONET Ing. Č. pražskou vodku v množství 11347 lahví z fak. č. , fy MONET Čermák prodala následně fak. č. ze dne 25. 2., 26. 2. a 27. 2. 1992 alkoholické nápoje z faktur firmě P., dále fy MONET Ing. Č. prodala fak. se splatností 28. 2. 1992 fy Procházka pražskou vodku v množství 11.347 lahví z faktury,
celkově bylo na fak. č. odebráno 21.504 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 4.730.880 ,- Kč a firmě P. tímto bylo skutečně prodáno 20.701,60 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a podílela se tak na zkrácení daně z obratu ve výši 4.554.312 ,- Kč,
od dodavatele HOBÉ Pardubice pro odběratele HORYNA ing. H.
fak. z 10. 3. 92 na nákup vodka Hobe 40% 0.7 litru počet lahví 6.000,
třešňovka 40% 0.5 litru počet lahví 4.236,
tyto alkoholické nápoje fy HORYNA fak. ze dne 10. 3. 1992 prodala fy EVA TRADING, fy EVA TRADING fak. se splatností dne 10. 3. 1992 prodala fy MONET, Ing. Č., fy MONET Ing. Č. fak. z 10. 3. 1992 prodala následně alkoholické nápoje fy P.,
celkově bylo z fak. odebráno firmou P. 2.527,20 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 555.984 ,- Kč ,
od dodavatele BRILANT NOVA Mochov pro odběratele LAUKO PETR
fak. z 12. 2. 92 na nákup vodka jemná 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 12. 3. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 15.360 ,
lihové nápoje z těchto faktur LAUKO PETR fakturou z 12. 3. 1992 prodal fy HORYNA, ta fak. ze dne 12. 3. 1992 prodala lihové nápoje firmě EVA TRADING, fy EVA TRADING fak. z 12. 3. 92 prodala vodku jemnou /Mochov/ fy MONET Ing. Č. a fak. ze dne 12. 3. 1992 této firmě prodala i rum tuzemský, fy MONET Ing. Čermák fak. ze dne 12. 3. 1992 prodala vodku jemnou/Mochov/ fy P. a fak. ze dne 12. 3. 1992 též rum tuzemský,
celkově bylo z fak. odebráno firmou P. 6.144 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 1.351.680 ,- Kč,
od dodavatele DYNYBYL Říčany, spol s r. o., pro odběratele LAUKO PETR
fak. z 18. 3. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 18. 3. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
tuto pražskou vodku LAUKO PETR fak. ze dne 18. 3. 92 a fak. ze dne 19. 3. 92 prodal fy HORYNA, tato fy prodala fak. ze dne 18. 3. a 19. 3. 1992 fy EVA TRADING tuto pražskou vodku fak. ze dne 19. 3. 1992 prodala fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. fak. ze dne 18. 3. a 19. 3. 1992 prodala tuto pražskou vodku fy P.,
celkově bylo z fak. odebráno firmou P. 6.144 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 1.351.680 ,- Kč,
fak. z 23. 3. 92 na nákup rum tuzemský 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
fak. z 23. 3. 92 na nákup pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 15.360,
alkoholické nápoje z těchto faktur LAUKO PETR fak. ze dne 23. 3. 92 (rum tuzemský) a fak. z 25. 3 92 (pražská vodka) prodal fy HORYNA, fy HORYNA prodala fak. ze dne 23. 2. a 25. 2. 1992 tyto lihové nápoje fy EVA TRADING, fy EVA TRADING prodala rum tuzemský fak. se splatností 23. 3. 1992 fy BIVOK – B. a fak. z 25. 3. 1992 prodala pražskou vodku fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. prodala pražskou vodku fak. z 25. 3. 1992 fy P.,
celkově bylo na fak. odebráno 6.144 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 1.351.680 ,- Kč a firmě P. tímto bylo skutečně prodáno 3.072 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a podílela se tak na zkrácení daně z obratu ve výši 675.840 ,- Kč,
od dodavatele DYNYBYL Říčany, spol. s r. o., pro odběratele LAUKO PETR
fak. z 31. 3. 92 na nákup gin konzumní 40% 0.5 litru počet lahví 480,
jemná vodka 40% 0.2 litru počet lahví 3.360,
lemon curacao 40% 0.5 litru počet lahví 480,
hruškovice 40% 0.5 litru počet lahví 960,
pepermint 30% 0.5 litru počet lahví 1.440,
rum tuzemský 40% 0.2 litru počet lahví 1.680,
vaječný likér 20% 0.5 litru počet lahví 960,
meruňka 35% 0.5 litru počet lahví 7.200,
pražská vodka 40% 0.5 litru počet lahví 2.400,
lihoviny z této faktury LAUKO PETR fak. ze dne 31. 3. 1992 prodal fy HORYNA, tato společnost fak. ze dne 31. 3. 1992 prodala uvedené lihoviny fy EVA TRADING, fy EVA TRADING fak. ze dne 31. 3. 92 prodala tyto lihoviny fy MONET Ing. Č., fy MONET Ing. Č. následně fak. z 31. 3. 1992 nakoupené lihoviny prodala firmě P.,
celkově bylo z fak. odebráno firmou P. 2.839,20 litrů nezdaněného absolutního alkoholu a byla zkrácena daň z obratu ve výši 624.624 ,- Kč,
a tímto jednáním způsobil, že v důsledku porušení §3 odst. l, 4 a §4 odst. l, 3 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu (dále jen „zák. o dani z obratu“) a §2 odst. 5 a §3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zák. o dani z obratu (dále jen „Vyhláška“) a odstavce 13, 14 a 16 výnosu č. 516/1991 Sb., sazebník daně z obratu (dále jen „Sazebník“) nebyla odvedena daň z obratu z čistého lihu v celkové výši 69.199,90 litrů a tím poškodil stát zastoupený Finančním úřadem v Trutnově o daň z obratu v celkové výši 15.223.910,40 Kč .
Za tento trestný čin byl obviněný JUDr. M. P. odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. mu byl tento trest podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání 2 let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by uložený peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009, podal obviněný JUDr. M. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Zbyňka Čermáka dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný JUDr. M. P. napadl výrokovou část rozsudku o vině. V podrobnostech dovolatel uvedl, že do skutkové věty byly pouze obecně vloženy odkazy dotýkající se porušení zák. o dani z obratu, Vyhlášky a Sazebníku, a to pouze na podkladě zprávy Finančního úřadu v Trutnově, nikoli poté, co by odvolací soud jednotlivá ustanovení citovaných zákonů hmotně právně posoudil a aplikoval na skutkové jednání a tyto skutečnosti náležitě promítl do skutkové věty. Skutková věta postrádá vymezení osob oprávněných k zakoupení alkoholických nápojů bez daně, včetně vymezení kdy a kterému subjektu vznikla povinnost odvést daň z obratu a v jaké výši. Ve skutkové větě je také nedostatečně popsána otázka vývozu alkoholu do zahraničí, která je podle skutkové věty zjevně spojována s firmou EVA TRADING Bratislava, s. r. o., neboť jiná skutečnost odůvodňující vývoz alkoholu do zahraničí nevyplývá ze skutkové věty ani ze zjištěného skutkového stavu věci. Bylo nezbytné uvést, zda-li fyzická či právnická osoba nakupující alkohol, disponovala příslušným oprávněním k zahraniční podnikatelské činnosti. Podstatné ale je, že by se v daném případě nejednalo o zkrácení daně, neboť pro případ vývozu alkoholu do zahraničí, by tento nepodléhal dani z obratu (viz §3 odst. 4 zák. o dani z obratu). Výrok napadeného rozsudku je nepřezkoumatelný, neboť v něm absentuje vymezení konkrétního plátce daně z obratu, včetně jeho oprávnění k nákupu zboží bez daně. Pokud je obviněnému kladeno za vinu jednání směřující ke zkrácení daně, nelze mu současně klást za vinu porušení ustanovení §3 odst. 4 zák. o dani z obratu a odst. 13 a 14 Sazebníku, které zkrácení daně vylučuje. Pokud měl obviněný naplnit formální znaky souzeného trestného činu společně se dvěma osobami, je postrádáno vypořádání se s otázkou, které konkrétní fyzické či právnické osobě vznikla v případě nákupu alkoholu od výrobce povinnost odvést daň a v jaké výši. Ze závěru skutkové věty vyplývá, že dovolatel sám způsobil porušení vyjmenovaných předpisů upravujících daň z obratu, aniž by byla zřejmá jakákoliv účast dalších osob na tomto jednání. Z popisu jednotlivých faktur od dodavatelů nelze pro právní posouzení skutku dovodit nákup alkoholu pro účely jeho vývozu do zahraničí. Podle dovolatele lze z právních předpisů dovodit, že ve vymezeném časovém období bylo umožněno oprávněným osobám realizovat nákup alkoholu od výrobce za cenu bez daně pro další prodej zboží, a to jak v tuzemsku, tak v zahraničí, pokud si nákup za cenu bez daně domluvily. Zprávu Finančního úřadu v Trutnově zpochybňuje Vyhláška a zejména opatření Federálního ministerstva financí č. j. XIII/1-9100/92, které s účinností od 1. 4. 1992 zakazovalo prodávat lihoviny bez daně z obratu, a to do tuzemska i zahraničí, což odvolací soud hmotně právně nehodnotil. Pokud se týká jednotlivých vymezených faktur a přihlédneme-li ke znění ustanovení §3 odst. 2 písm. a) Vyhlášky (zdanitelný obrat vzniká při prodeji zboží dnem, kdy byla vyhotovena faktura nebo jiný doklad o prodeji nebo zprostředkování obchodního zboží z dovozu), poté jsou dovolateli kladeny za vinu odběry, které byly ve vztahu k dovolateli uskutečněny dříve, aniž by ke zdanitelnému plnění došlo (např. faktura č. 390192, 10991 nebo 10992). Skutková věta je podle dovolatele koncipovaná nelogicky, když konkrétní jednání dovolatele na konkrétním obchodu u vyjmenovaných faktur zjevně nevyplývá, což zpochybňuje úvodní část skutkové věty. Ze skutkové věty nevyplývá vědomost dovolatele ani jiných osob o tom, že firma EVA TRADING Bratislava neexistuje. Pokud skutečně tato firma neexistovala, nemohlo u ní docházet k vykázání alkoholických nápojů bez daně a zjevně tedy někdo musel vyhotovit účetní doklady. Podle dovolatele vzniká nepřezkoumatelnost výroku v otázce, zda celkový odběr 174.680,80 litrů skutečně odpovídá množství 69.119,90 litrů (pozn. ve výroku rozsudku je správně uvedeno 69.199,90 litrů) čistého lihu, přičemž toto množství čistého lihu při sazbě 220,- Kč/litr čistého lihu neodpovídá výši způsobené škody vyjádřené ve výroku napadeného rozsudku. Navíc na jedné straně se ve skutkové větě vychází z celkového množství odebraného alkoholu a na druhé straně je u jednotlivých faktur konstatováno, že firma P., nikoliv tedy dovolatel, se podílela na zkrácení daně ve vymezeném množství u jednotlivých faktur (např. faktura č. …), což ve své podstatě zpochybňuje celkový následek.
Dovolatel také uplatnil námitky směřující do druhu a výše trestu. Podle jeho názoru odvolací soud důsledně neaplikoval judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, nálezy Ústavního soudu a konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Spolu s délkou doby uplynuvší od spáchání činu je třeba vzhledem k zásadě proporcionality ukládat podstatně mírnější trest. V daném případě bylo nezbytné zohlednit úvahy o ukládání druhu a výše trestu, jak k délce trestního řízení, tak i ke skutečnosti, že samotná délka trestního řízení přesahuje délku promlčecí doby u souzeného trestného činu. Dovolatel považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, navíc již za dobu trestního řízení vykonal trest odnětí svobody v délce 9 měsíců a 7 dnů, aniž by k této skutečnosti odvolací soud při úvaze o výši a druhu trestu jakkoliv přihlédl. Odvolací soud také nepřihlédl k osobní charakteristice dovolatele, když si neopatřil nový výpis rejstříku trestů, ale ani si nevyžádal nové zprávy. Dovolatel nepřiměřenost trestu spatřuje i v uloženém peněžitém trestu, který mu byl uložen účelově, neboť částka 500.000,- Kč byla složena na depozitu soudu, přičemž nebylo vzato v úvahu, že tuto částku nesložil dovolatel.
V závěru dovolání proto obviněný JUDr. M. P. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009, podle 26l tr. ř. (zřejmě měl dovolatel na mysli §265 l tr. ř.) přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby v potřebném rozsahu trestní věc znovu projednal a rozhodl, a podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil také rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil, aby dovolací soud projednal věc v neveřejném zasedání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného JUDr. M. P. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že lze shrnout, že obviněný v nyní podaném dovolání uplatnil totožné námitky jako v dovolání, jímž se snažil zpochybnit správnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009. Již ve vyjádření k tomuto dovolání byl prezentován Nejvyšším státním zastupitelstvím názor, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009, neobsahuje pochybení, jichž se obviněný dovolává. Ve stručnosti je možné shrnout, že vyjádření k dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009, vycházelo z toho, že skutek byl správně právně kvalifikován a odpovídající je jak výrok o vině, tak výrok o trestu. Uvedenou linii právních úvah není třeba měnit ani v rámci vyjádření k dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009. Především je třeba zdůraznit, že Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí akceptoval veškeré výhrady Nejvyššího soudu, a odstranil nedostatky, které dovolací soud uložil vrchnímu soudu odstranit ve svém usnesení ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 Tdo 71/2010. To, že se obviněný předmětného daňového deliktu dopustil minimálně se dvěma osobami, vyplývá již ze samotné skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž je uvedeno, že obviněný JUDr. M. P. zajistil s osobami P. L. a Ing. M. H. prostřednictvím firem LAUKO PETR a HORYNA odběr celkem 174.680,80 litrů různých druhů alkoholických nápojů bez daně z obratu, ačkoliv tato daň měla být státu odvedena. Odvolací soud také v rámci výroku o trestu zohlednil délku doby, která uplynula od spáchání skutku, stejně tak jako zdravotní indispozice obviněného, včetně jeho bezúhonnosti, přičemž uvedenou okolnost Vrchní soud v Praze zohlednil jak tím, že jednání obviněného neposoudil podle té kvalifikované skutkové podstaty, která odpovídala výši skutečně způsobené škody, tak současně tím, že při ukládání trestu užil moderačního ustanovení o mimořádném snížení trestu podle §40 odst. 1 tr. zák.
V posuzované trestní věci bylo specifikováno, kdo a jakým způsobem v souvislosti s fingovaným vývozem předmětných alkoholických nápojů nesplnil svou daňovou odpovědnost a kdo za to odpovídá. Obviněný vytvořil při nákupu lihovin fiktivní stav, kdy tento nákup pro deklarovaný vývoz byl uskutečněn za cenu bez daně, a to tím, že do řetězce firem překupujících lihoviny zakomponoval neexistující firmu ze Slovenska, na které by, pokud by existovala, vázla povinnost zaplatit daň z obratu. Ve skutečnosti však lihoviny nakoupené za cenu bez daně vyvezeny do zahraničí nebyly, jak obviněný prostřednictvím odběratelů P. L. a Ing. M. H. formálně deklaroval. Obviněný tedy prokazatelně fakta představil odlišně od skutečnosti za účelem snížení daňové povinnosti. Pokud ve skutečnosti byly lihoviny rozprodány v tuzemsku, není možné přihlížet k simulovaným právním úkonům a je třeba dovodit, že k placení daně z obratu byly podle právní úpravy platné ke dni 31. 3. 1992 povinni P. L. a Ing. M. H. s tím, že zdanitelný obrat, kterým byla prodejní cena zboží, vznikl okamžikem vyhotovení faktury, popř. vyhotovením jiného dokladu o prodeji. Jestliže obviněný byl účasten na odběru alkoholických nápojů, jejich přepravě, výměně dokladů, včetně plateb v hotovosti, alkoholické nápoje sám odkupoval a dále realizoval za tzv. dumpingové ceny, které mohl se ziskem účtovat právě proto, že náklady na pořízení těchto alkoholických nápojů byly poníženy o daň z obratu díky fiktivnímu deklarování vývozu, o kterém obviněný prokazatelně věděl, bylo třeba dospět k závěru, že je pachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a) c) tr. zák. Vědomost o celém řetězci je zřejmá jednak z toho, jakým způsobem byl do celé trestné činnosti zapojen, přičemž zřejmý je i motiv jeho jednání, kterým byla bez pochyby zištnost.
Pokud jde o výrok o trestu, je třeba konstatovat, že odvolací soud se v souladu s ustanovením §31 odst. 1 tr. zák. vypořádal se všemi okolnostmi, k nimž je při ukládání trestu povinen přihlížet. Soud druhého stupně přitom zohlednil také okolnosti, za nichž řízení probíhalo, tedy přihlédl k době trvajícího trestního řízení a ke konstatovaným průtahům. Podrobně tedy zkoumal, jaký dopad měla celková délka řízení na obviněného a konstatoval také porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Uložený trest je trestem, který v dostatečné míře reflektuje dlouhou délku řízení i to, že obviněný po dobu ní byl vystaven zdravotním potížím. V dostatečné míře tak byl zohledněn vztah mezi veřejným zájmem na potrestání pachatele trestného činu vymezeném v trestním zákoně a základními právy obviněného z hlediska spravedlivého procesu, zejména jeho práva, aby o jeho vině a trestu bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Uložený trest je třeba proto považovat za správný.
Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále viz např. usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud, přičemž zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34; dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit. Pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak není možné podřadit skutkové námitky dovolatele, tedy ty, v nichž vyslovuje pochybnosti ohledně naplnění znaku jednání, kdy podle něj je skutková věta koncipovaná nelogicky, když jeho konkrétní jednání na konkrétním obchodu u vyjmenovaných faktur zjevně nevyplývá, což zpochybňuje úvodní část skutkové věty, dále když ze skutkové věty nevyplývá jeho vědomost ani jiných osob o tom, že firma EVA TRADING Bratislava neexistuje, a tak pokud skutečně tato firma neexistovala, nemohlo u ní docházet k vykázání alkoholických nápojů bez daně a zjevně tedy někdo musel vyhotovit účetní doklady. Nejvyšší soud je naopak toho názoru, že skutková věta naprosto jasně a úplně popisuje trestní jednání dovolatele, nevymyká se logice posloupnosti jednotlivých kroků provedených při zkrácení daně z obratu a její jednotlivé části si vzájemně neodporují. Stejně tak, pokud dovolatel odvolacímu soudu vytknul, že na jedné straně se ve skutkové větě vychází z celkového množství odebraného alkoholu a na druhé straně je u jednotlivých faktur konstatováno, že firma P., nikoliv tedy dovolatel, se podílela na zkrácení daně ve vymezeném množství u jednotlivých faktur (např. faktura č. …), což podle dovolatele ve své podstatě zpochybňuje celkový následek, jedná se opět o skutkovou námitku, kterou Nejvyššímu soudu v zásadě nepřísluší přezkoumávat. Navíc ze skutkové věty jednoznačně vyplývá jednání obviněného z hlediska naplnění znaků trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., neboť to byl on kdo zkrátil daň z obratu tím, že podle skutkové věty „ zajistil s osobami P. L. a Ing. M. H. prostřednictvím firem LAUKO PETR a HORYNA odběr celkem 174.680,80 litrů různých druhů alkoholických nápojů bez daně z obratu, s vědomím, že tyto jsou určeny na export, alkoholické nápoje však nevyvezl, ale rozprodal v tuzemsku, aniž by byla odvedena daň z obratu z odebraných alkoholických nápojů, přičemž zajistil, aby odebrané alkoholické nápoje byly přefakturovány přes firmy LAUKO PETR, HORYNA na neexistující firmu EVA TRADING Bratislava, u které docházelo k vykázání nákupu alkoholických nápojů bez daně z obratu, ale při prodeji osobám Ing. M. Č. vlastnící firmu MONET Ing. Č. a RSDr. Ing. Z. B. vlastnícímu firmu BIVOK B. již s daní z obratu, přičemž se jednalo o nákup lihových nápojů, které následně od těchto osob nakupoval a prodával obviněný též již s daní z obratu, když tyto alkoholické nápoje pocházely z konkrétně ve výroku uvedených faktur od shora uvedených výrobců, a tímto jednáním způsobil, že v důsledku porušení §3 odst. l, 4 a §4 odst. l, 3 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu (dále jen „zák. o dani z obratu“) a §2 odst. 5 a §3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zák. o dani z obratu (dále jen „Vyhláška“) a odstavce 13, 14 a 16 výnosu č. 516/1991 Sb., sazebník daně z obratu (dále jen „Sazebník“) nebyla odvedena daň z obratu z čistého lihu v celkové výši 69.199,90 litrů a tím poškodil stát zastoupený Finančním úřadem v Trutnově o daň z obratu v celkové výši 15.223.910,40 Kč .“ Již z této citace vyplývá, že není pravdou, že by bylo ve výroku „konstatováno, že firma P., nikoliv tedy dovolatel, se podílela na zkrácení daně ve vymezeném množství u jednotlivých faktur“, neboť firma P. je zde pouze jako odběratel, a nikoli ten, kdo daň zkrátil. K tomu je třeba dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu pachatelem i spolupachatelem trestného činu podle §148 tr. zák. může být nejen subjekt daně (poplatku), ale kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň (poplatek) nebyla jemu nebo popř. jinému subjektu daně (poplatku) vyměřena buď vůbec, nebo ne v zákonné míře, a daň (poplatek) tak byla zkrácena ve větším rozsahu. Subjekt daně a subjekt trestného činu zkrácení daně nemusí být totožný, a není možno proto zaměňovat daňovou odpovědnost (povinnost zaplatit daň) s trestní odpovědností za zkrácení daně (srov. č. 25/1968-I. Sb. rozh. tr.). Odvolací soud se též v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě zabýval posouzením celého jednání obviněného JUDr. M. P., které i náležitě rozvedl z hlediska konkretizace jeho činností při páchání předmětného trestného činu (srov. zejména str. 27 až 29 rozsudku odvolacího soudu).
V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný JUDr. M. P. vznesl právně relevantní námitky spočívající v tom, že do skutkové věty byly pouze obecně vloženy odkazy dotýkající se porušení zákona o dani z obratu, Vyhlášky a Sazebníku, aniž by je odvolací soud hmotně právně posoudil, přičemž stejně tak hmotně právně nehodnotil opatření Federálního ministerstva financí č. j. XIII/1-9100/92. Kromě toho skutková věta postrádá vymezení konkrétního plátce daně z obratu, včetně jeho oprávnění k nákupu zboží bez daně, včetně vymezení kdy a kterému subjektu vznikla povinnost odvést daň a v jaké výši. Podle dovolatele mu byly kladeny za vinu odběry, které ve vztahu k němu byly uskutečněny dříve, aniž by ke zdanitelnému plnění došlo (např. faktura č. 390192, 10991 nebo 10992). Za právně relevantní námitky lze také považovat námitku dovolatele, která se týká výše způsobené škody.
Především je třeba konstatovat, že odvolací soud se náležitě vypořádal se všemi znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a vyhověl pokynům Nejvyššího soudu, jež mu byly dány v předchozím usnesení ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 Tdo 71/2010-I., a proto v tomto směru nejsou námitky uvedené v dovolání důvodné. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na znění skutkové věty a na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009. Konkrétně listinnými materiály zažurnalizovanými na č. l. 109 až 113 spisu se odvolací soud zabývá na straně 24 a násl. odůvodnění rozsudku. O tom, že v novém řízení odvolací soud dále upravil skutkovou větu, když ve výroku pominul ty faktury s odběrem alkoholických nápojů, u kterých není následně fakturačně doložen jejich nákup právě obviněným, přičemž zohlednil i to, že obviněný v některých případech podle vystavených faktur neodebral celé množství alkoholických nápojů vystavených v likérkách, pojednává na straně 26 až 27 odůvodnění rozsudku. Výpočet výše škody a určení množství absolutního lihu odvolací soud popisuje na straně 27 rozsudku. Právní posouzení souvisejících předpisů, jak také vyžadoval Nejvyšší soud, odvolací soud provádí na straně 29 až 30 odůvodnění rozsudku. V té souvislosti považuje za nutné Nejvyšší soud konstatovat, že odvolací soud správně na str. 30 až 31 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že „… plátci daně z obratu v případě nesplnění povinnosti vývozu a dalšímu prodeji zdanitelného zboží v tuzemsku byli odběratelé P. L. a Ing. M. H. To však nic nemění ve vztahu k otázce trestní odpovědnosti dalších osob, neboť Vrchní soud Praze nadále zastává stanovisko, že trestného činu zkrácení daně se může dopustit i osoba odlišná od subjektu daně, pokud svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla jemu anebo jinému subjektu vyměřena vůbec, anebo v zákonné míře a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že to byl právě obviněný, který v pozici pachatele, resp. spolupachatele, organizoval činnost, která směřovala ke zkrácení daně z obratu. Z tohoto trestněprávního hlediska není rozhodné, kde všude by mohla tato daň být doměřena, zvláště za situace, že svojí činností vytvořil dojem odvedení této daně přes neexistující firmu. V takovém případě to byl právě on, byť neplátce daně, jehož jednáním ke zkrácení daně došlo. Vrchní soud v Praze neopomíjí ty subjekty, které bez daně zboží nakupovaly s určením na vývoz. To, že následné překupování zboží v tuzemsku před jeho vývozem do zahraničí do konce měsíce března 1992 bylo možné, však obžalovanému nahrávalo a na tomto základě byla i trestná činnost realizována. Za situace, že daň již od počátku odvedena nikdy být neměla, protiprávní stav setrvával v celém průběhu přeprodejů …“, přičemž „… na zkrácení příslušné daně má obžalovaný, který do těchto obchodů zainteresoval i další subjekty, určující podíl. … Závěr, že škoda vznikla u Finančního úřadu v Turnově, který zastupuje stát v daňových věcech, také nelze odmítnout, když protiprávního jednání od počátku, které skončilo zkrácením daně, se dopustil právě obviněný, který je registrován u tohoto FÚ (závislost místní příslušnosti na místě jednání, či následku).“ S tímto vyjádřením odvolacího soudu se Nejvyšší soud s ohledem na již shora citovanou judikaturu plně ztotožňuje.
Naplnění znaku „nejméně se dvěma osobami“ se odvolací soud věnuje na straně 32 rozsudku odvolacího soudu. V rámci odůvodnění týkajícího se druhu a výše uloženého trestu odvolací soud také dostatečně zohlednil mimořádně dlouhou dobu trestního řízení (srov. str. 33 až 34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Dovolatel dále v rámci svých námitek uvedl, že do skutkové věty byly pouze obecně vloženy odkazy dotýkající se porušení zákona o dani z obratu, Vyhlášky a Sazebníku, a to pouze na podkladě zprávy Finančního úřadu v Trutnově, nikoli poté, co by odvolací soud jednotlivá ustanovení citovaných zákonů hmotně právně posoudil a aplikoval na skutkové jednání a tyto skutečnosti náležitě promítl do skutkové věty.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že odvolací soud si na základě pokynů Nejvyššího soudu vyžádal zprávu od Finančního úřadu v Trutnově (srov. č. l. 1072 až 1075), ze které poté v popisu skutku a odůvodnění svého rozhodnutí vyšel. Přesto však není možné uzavřít, že by odvolací soud rezignoval na vyjádření vztahu formálních znaků trestného činu podle ustanovení §148 tr. zák. v návaznosti na požadavky zákona o dani z obratu, Vyhlášky a Sazebníku, a to jak v popisu skutku, tak následně i v odůvodnění rozsudku. Sám odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že z vyjádření Finančního úřadu v Trutnově ze dne 25. 11. 2010, které je ostatně v souladu i s odůvodněním usnesení Nejvyššího soudu, vyplývá závěr týkající se výčtu právních norem, které byly jednáním mimo jiné i obviněného porušeny (srov. str. 30 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud správně v popisu skutku uvedl, že dovolatel svým jednáním, jak je zachyceno v předchozí části skutkové věty „způsobil, že v důsledku porušení §3 odst. l, 4 a §4 odst. l, 3 zák. o dani z obratu a §2 odst. 5 a §3 odst. 2 písm. a) Vyhlášky, ve spojení s odstavci 13, 14 a 16 Sazebníku, nebyla odvedena daň z obratu z čistého lihu“, což následně důsledně odůvodnil na straně 29 až 30 tím, že „podle §2 odst. l písm. c) zák. o dani z obratu byly plátcem daně z obratu mimo jiné i fyzické osoby (podnikatelé), které byly zapsány do podnikového rejstříku, a proto P. L. a Ing. M. H. jako fyzické osoby podnikající pod obchodními jmény LAUKO PETR a HORYNA měly způsobilost být subjektem daně. Prodej zboží se uskutečňoval v daňovém režimu určeném údajem ve sloupci 4 Sazebníku. Pro lihoviny položky 784000 byl v tomto sloupci určen údaj s daní. To znamená, že zboží v této položce, tedy lihoviny, musely být prodávány pouze s daní. Výjimku z tohoto režimu povoluje odstavec 13 a 14 Sazebníku, kdy si odběratel může vyžádat pro účely vývozu nákup bez daně. Tato ustanovení byla použita i v tomto případě. Podle odstavce 14 a 16 Sazebníku ale pak odpovědnost za fakturaci bez daně má odběratel, neboť nákupem bez daně se přenesla odpovědnost z dodavatele na odběratele. V případě neuskutečnění vývozu je takto nakoupené zboží podle §2 odst. 5 Vyhlášky zbožím vlastního nákupu. Další obrat, nutno chápat jako další následnou fakturaci odběratele při následném prodeji, podléhá dani z obratu podle §3 odst. l zák. o dani z obratu. Obrat téhož zboží se zdaňuje toliko jednou. K tomu přísluší ještě §4 odst. l a 3 zák. o dani z obratu a §3 odst. 2 písm. a) Vyhlášky. Tato ustanovení se vztahují na plátce daně z obratu, které vymezoval §2 zák. o dani z obratu, zde konkrétně §2 odst. l písm. c) zák. o dani z obratu. Odvolací soud tak bez jakýchkoliv pochybení beze zbytku splnil to, co mu bylo Nejvyšším soudem uloženo, tedy ve skutkové větě vyjádřil vztah formálních znaků trestného činu podle ustanovení §148 tr. zák. v návaznosti na požadavky zákona o dani z obratu, Vyhlášky a Sazebníku, což také následně dostatečně odůvodnil.
Dovolatel dále namítal, že skutková věta postrádá vymezení osob oprávněných k zakoupení alkoholických nápojů bez daně, včetně vymezení toho, kdy a kterému subjektu vznikla povinnost odvést daň z obratu a v jaké výši. Ve skutkové větě je také nedostatečně popsána otázka vývozu alkoholu do zahraničí, která je podle skutkové věty zjevně spojována s firmou EVA TRADING Bratislava, neboť jiná skutečnost odůvodňující vývoz alkoholu do zahraničí nevyplývá ze skutkové věty ani ze zjištěného skutkového stavu věci. Bylo nezbytné uvést, zda-li fyzická či právnická osoba nakupující alkohol disponovala příslušným oprávněním k zahraniční podnikatelské činnosti. Výrok napadeného rozsudku je nepřezkoumatelný, neboť v něm absentuje vymezení konkrétního plátce daně z obratu, včetně jeho oprávnění k nákupu zboží bez daně. Pokud je obviněnému kladeno za vinu jednání směřující ke zkrácení daně, nelze mu současně klást za vinu porušení ustanovení §3 odst. 4 zák. o dani z obratu a odst. 13 a 14 Sazebníku, které zkrácení daně vylučuje.
K tomuto okruhu námitek Nejvyšší soud předně poznamenává, že obviněnému je kladeno za vinu jednání, podle nějž právě k vývozu zboží do zahraničí nedošlo, a proto není nutné, aby byla skutková věta nad rámec již uvedeného dále rozšiřována o okolnosti související s nerealizovaným prodejem zboží do zahraničí. Bezpředmětné by právě s ohledem na tento závěr také bylo zabývat se oprávněními k zahraniční podnikatelské činnosti, ustanovením osob oprávněných k zakoupení alkoholických nápojů bez daně a tím, že z popisu jednotlivých faktur od dodavatelů nelze pro právní posouzení skutku dovodit nákup alkoholu pro účely jeho vývozu do zahraničí. Právě proto, že k dalšímu prodeji do zahraničí nedošlo, nenastala situace předpokládaná ustanovením §3 odst. 4 zák. o dani z obratu, podle nějž obrat z prodeje zboží do zahraničí nepodléhá dani, přičemž současně obviněný JUDr. M. P. porušil i odstavce 13 a 14 Sazebníku, když bylo prokázáno, že žádný ze zúčastněných subjektů ve vztahu k předmětným alkoholickým nápojům reálně neprováděl zahraničně obchodní činnost (potom okolnost, zda měl někdo oprávnění k takovéto činnosti pozbývá významu). Nejvyšší soud již shora uvedl, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí určil, že podle §2 odst. 1 písm. c) zák. o dani z obratu plátcem daně z obratu byly mimo jiné i fyzické osoby (podnikatelé), které byly zapsány do podnikového rejstříku, a proto P. L. a Ing. M. H. jako fyzické osoby podnikající pod obchodními jmény LAUKO PETR a HORYNA měly způsobilost být subjektem daně. Jelikož v daném případě byly použity odstavce 13 a 14 Sazebníku, kdy si odběratel může vyžádat pro účely vývozu nákup bez daně, podle odstavce 14 a 16 Sazebníku pak odpovědnost za fakturaci bez daně má odběratel, neboť nákupem bez daně se přenesla odpovědnost z dodavatele na odběratele. Z výše uvedeného vyplývá, že plátci daně z obratu v případě nesplnění povinnosti vývozu a dalšímu prodeji zdanitelného zboží v tuzemsku byli odběratelé P. L. a Ing. M. H. To však nic nemění na závěrech ve vztahu k otázce trestní odpovědnosti dalších osob (srov. str. 29 až 30 rozsudku odvolacího soudu). V důsledku toho jsou také nedůvodné další námitky dovolatele, podle nichž, pokud měl naplnit formální znaky souzeného trestného činu společně se dvěma osobami, je postrádáno vypořádání se s otázkou, které konkrétní fyzické či právnické osobě vznikla v případě nákupu alkoholu od výrobce povinnost odvést daň (k tomu srov. znění skutkové věty „jako soukromý podnikatel zajistil s osobami P. L. a Ing. M. H. prostřednictvím firem LAUKO PETR a HORYNA odběr …“) a v jaké výši (k tomu viz níže) a že ze závěru skutkové věty vyplývá, že dovolatel sám způsobil porušení vyjmenovaných předpisů upravujících daň z obratu, aniž by byla zřejmá jakákoliv účast dalších osob na tomto jednání. K této poslední části námitek Nejvyšší soud dodává, že skutkovou větu je podstatné vnímat a chápat jako celek a ve vzájemných souvislostech, neboť skutková věta je logicky vystavěná tak, že nepopírá účast dalších osob na trestném jednání obviněného JUDr. P., ale naopak tuto předpokládá a popisuje, což je pak blíže rozvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu. Navíc soudy jsou vázány zásadou obžalovací, a proto rozhodují o vině a trestu, a to bez ohledu na případné spolupachatelství, jen u těch osob, na které státní zástupce podal obžalobu (srov. §2 odst. 8 tr. ř.).
Pokud dovolatel dospěl k závěru, že z právních předpisů lze dovodit, že ve vymezeném časovém období bylo umožněno oprávněným osobám realizovat nákup alkoholu od výrobce za cenu bez daně pro další prodej zboží, a to jak v tuzemsku, tak v zahraničí, pokud si nákup za cenu bez daně domluvily a že zprávu Finančního úřadu v Trutnově zpochybňuje Vyhláška a zejména opatření Federálního ministerstva financí č. j. XIII/1-9100/92, které s účinností od 1. 4. 1992 zakazovalo prodávat lihoviny bez daně z obratu, a to do tuzemska i zahraničí, což odvolací soud hmotně právně nehodnotil, Nejvyšší soud k tomuto poznamenává, že prvně uvedené okolnosti z předpisů platných v rozhodné době nevyplývají, přičemž druhá část námitek dopadá na období, které v daném případě nebylo zahrnuto do stíhaného období (dovolatel se měl trestného jednání dopouštět od 28. 1. 1992 do 31. 3. 1992).
Dovolatel dále uvedl, že pokud se týká jednotlivých vymezených faktur a přihlédneme-li ke znění ustanovení §3 odst. 2 písm. a) Vyhlášky, poté jsou dovolateli kladeny za vinu odběry, které byly ve vztahu k dovolateli uskutečněny dříve, aniž by ke zdanitelnému plnění došlo (např. faktura č. …). Také tato námitka je zcela bez významu, neboť odvolací soud správně vycházel z data uvedeného na faktuře, kterou vystavil původní dodavatel DYNYBYL Říčany, HOBÉ Pardubice nebo BRILANT NOVA Mochov pro odběratele LAUKO PETR nebo HORYNA Ing. H., a právě data těchto faktur ohraničují časové období, kdy se měl dovolatel dopouštět trestného jednání, za které byl poté odsouzen.
Jedna z posledních dovolatelem uplatněných námitek se týkala nepřezkoumatelnosti výroku v otázce, zda celkový odběr 174.680,80 litrů skutečně odpovídá množství 69.119,90 litrů (pozn. ve výroku rozsudku je správně uvedeno 69.199,90 litrů) čistého lihu, přičemž toto množství čistého lihu při sazbě 220,- Kč/litr čistého lihu neodpovídá výši způsobené škody vyjádřené ve výroku napadeného rozsudku.
Odvolací soud uvedl, že v novém řízení na základě závazného pokynu Nejvyššího soudu po provedeném doplnění dokazování skutkovou větu dále oproti svému prvnímu rozhodnutí ve věci upravil, když jednak ve výroku dále pominul i ty faktury s odběry alkoholických nápojů, u kterých není následně fakturačně doložen jejich nákup právě obviněným JUDr. M. P. a dále zohlednil i to, že obviněný v některých případech podle vystavených faktur neodebral celé množství alkoholických nápojů z faktur vystavených ve zmíněných likérkách (srov. str. 26 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud opatřil prostřednictvím Finančního úřadu v Trutnově nový výpočet daně z obratu, včetně výpočtu množství litrů absolutního alkoholu, přičemž tento výpočet uložil stanovit z množství lihových nápojů uvedených ve výroku rozsudku zrušeného usnesením Nejvyššího soudu. Zmíněný listinný materiál byl předmětem dokazování u odvolacího soudu. Tento postup odvolací soud zvolil s vědomím, že v případě dalších úprav bude tato částka poměrně snižována s ohledem na důkazní situaci, což se v důsledku započtení odběrů jen těch alkoholických nápojů, které skutečně fakturačně obviněný převzal a dál prodával, též stalo. Dalším vypuštěním faktur odvolací soud dospěl k závěru, že odběrem alkoholických nápojů bez daně z obratu s tím, že tyto oproti sjednané kupní smlouvě ve skutečnosti nebudou vyvezeny, ale budou rozprodány v tuzemsku, nebyla odvedena daň z obratu z čistého lihu v celkové výši 69.199,90 litrů, což podle sazebníku při sazbě 220,- Kč za litr čistého lihu představuje zkrácení daně z obratu ve výši 15.223.910,40,- Kč (srov. str. 27 rozsudku). Nejvyšší soud přezkoumal znění skutkové věty odvolacího soudu, který u každé jednotlivé faktury uvedl, kolik litrů nezdaněného absolutního alkoholu bylo celkově odebráno firmou P., přičemž dospěl k číslu 69.199,90 litrů. Toto množství je oproti výpočtu finančního úřadu ponížené o faktury č. …, které odvolací soud vyřadil (srov. str. 27 rozsudku odvolacího soudu) a dále o množství absolutního alkoholu, které oproti původnímu odběru u dodavatele LAUKO PETR firma P. skutečně odebrala (srov. faktury č. … ve výroku rozsudku). Jelikož sazebník pod položkou 784000 s názvem výrobku lihoviny uvádí, že sazba daně je 220,- Kč/1 litr, potom tento údaj násobený množstvím absolutního alkoholu 69.199,90 litrů správně činí částku 15.223.978,- Kč na neodvedené dani z obratu. Oproti tomu odvolací soud došel k výsledku 15.223.910,40,- Kč, tedy dospěl k částce nižší. Jelikož chybný výpočet odvolacího soudu je dovolateli ku prospěchu, nemá tato jeho námitka týkající se výše způsobené škody žádnou relevanci, neboť k jeho dovolání již nelze toto pochybení napravit z důvodu zákazu reformationis in peius (zákazu změny k horšímu) stanovenému v §265p odst. 1 a §265s odst.2 tr. ř.
Konečně také dovolatel uplatnil námitky směřující do druhu a výše trestu, kdy v daném případě bylo podle jeho názoru nezbytné zohlednit úvahy o ukládání druhu a výše trestu, jak k délce trestního řízení, tak i ke skutečnosti, že samotná délka trestního řízení přesahuje délku promlčecí doby u souzeného trestného činu. Dovolatel považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, navíc již za dobu trestního řízení vykonal trest odnětí svobody v délce 9 měsíců a 7 dnů, aniž by k této skutečnosti odvolací soud při úvaze o výši druhu trestu jakkoliv přihlédl. Odvolací soud také nepřihlédl k osobní charakteristice dovolatele, když si neopatřil nový výpis rejstříku trestů, ale ani si nevyžádal nové zprávy. Dovolatel nepřiměřenost trestu spatřuje i v uloženém peněžitém trestu, který mu byl uložen účelově, neboť částka 500.000,- Kč byla složena na depozitu soudu, přičemž nebylo vzato v úvahu, že tuto částku nesložil dovolatel.
Odvolací soud, který postupoval v souladu s uloženými pokyny Nejvyššího soudu, nově dovolateli uložil podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu stanovil zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil peněžitý ve výši 500.000,- Kč, se stanovením náhradního trestu podle §54 odst. 3 tr. zák. v trvání 3 měsíců, pokud by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Tento svůj postup následně odůvodnil na stranách 33 až 34 rozsudku. Přitom vzal v úvahu, že odsouzeného jednání se dovolatel dopustil před více než 17 lety a upozornil na řadu průtahů v řízení, které nebyly způsobeny jeho vinou. Pokud v této souvislosti nevyjádřil vztah k promlčecí době, nelze toto považovat za takový nedostatek, který by měl vést ke zrušení napadeného rozsudku ve výroku o trestu, zejména pokud pracoval se správně určenou délkou rozhodné doby. Následně odvolací soud také upozornil na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Přihlédl rovněž ke zdravotnímu stavu dovolatele. Odvolací soud na jedné straně dospěl k závěru, že je na místě použití ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., na druhé straně však dospěl k závěru, že obviněný se trestné činnosti, byť před osmnácti lety, dopustil v úmyslu trestnou činností získat majetkový prospěch. Jeho záměr byl naplněn a je třeba, aby i po tak dlouhé době byl postižen majetkovou sankcí. Proto dovolateli uložil opětovně též trest peněžitý ve výši 500.000,- Kč. Odvolací soud se v tomto řízení již nezabýval dobytností takto uloženého peněžitého trestu, neboť z trestního spisu zjistil, že tento trest byl již uhrazen, a to z částky finančních prostředků použitých ze složené peněžité záruky (srov. str. 34 rozsudku odvolacího soudu). S ohledem na tuto argumentaci odvolacího soudu dospěl Nejvyšší soud k přesvědčení, že výše a druh dovolateli uložených trestů nejsou v rozporu se zákonem, zjištěnými skutečnostmi a vyhovují požadavkům Nejvyššího soudu, jak je vyjádřil ve svém předchozím rozhodnutí. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že otázku již vykonaného dříve uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody nelze řešit při ukládání podmíněného trestu odnětí svobody, který byl obviněnému správně vyměřen v napadeném rozsudku, ale následně při případném postupu podle §38 odst. 2 tr. zák. (§92 odst. 2 tr. zákoníku) v případě, že by obviněný zavdal důvod k výkonu uloženého podmíněného trestu odnětí svobody, neboť vykonaný trest odnětí svobody lze vždy započítat do nově uloženého trestu odnětí svobody, a to bez ohledu na to, jaký způsob výkonu tohoto trestu byl v obou případech stanoven.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 4 T 5/2004, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě zvážil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání rozsudku nalézacího soudu a obsahu spisu na základě odvolání obviněného a státní zástupkyně, jakož i v návaznosti na zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 Tdo 71/2010-I., a pokyny z něho vyplývající, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného JUDr. M. P. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s provedením úkonů, jejichž provedení mu Nejvyšší soud ve svém dřívějším rozhodnutí nařídil, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného JUDr. M. P. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2011
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.