ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1241.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1241/2011-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2011 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. K proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 4 To 271/2011, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 54/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 3 T 54/2005, bylo podle §283 písm. d) tr. ř. rozhodnuto tak, že „se návrh ods. Ing. J. K., ze dne 18. 5. 2009 na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 1. 9. 2005, č.j. 3 T 54/2005-172, z a m í t á, neboť nebyly shledány důvody obnovy podle §278 odst. 1 tr. ř.“
O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal obviněný Ing. Jiří Kadlec (dále jen „obviněný“), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 4 To 271/2011, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 10. 5. 2011 [§140 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Citované rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích následně obviněný napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Argumentaci předmětného podání však není zapotřebí s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podrobně rozvádět.
K tomuto dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Přitom zdůraznila, že usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení podle §283 tr. ř. nebo podle §284 tr. ř. v tomto výčtu obsaženo není a nelze je tedy považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Z výše uvedeného důvodu, nelze dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích v dovolacím řízení přezkoumávat.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení §265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat usnesení soudu druhého stupně, kterým v dané věci byla zamítnuta stížnost obviněného směřující proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo podle §283 písm. d) tr. ř. rozhodnuto o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, ani toto rozhodnutí nalézacího soudu (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 438/2002, publikované pod č. 36/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení, jimiž bylo soudy obou stupňů rozhodnuto ve věci obviněného výše popsaným způsobem, mezi nimi uvedena nejsou.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného podle ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý