ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1252.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1252/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. října 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného P. K ., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2011, č. j. 10 To 186/2011-63, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 16/2011, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2011, č. j. 10 To 186/2011-63, zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2011, č. j. 10 To 186/2011-63, byl z podnětu obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2011, č. j. 3 T 16/2011-38, kterým byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání, podaného pro skutek, jehož se měl obviněný dopustit tím, že dne 13. 1. 2011 ve 21. 27 hodin v Hradci Králové – Slatině, na ulici P. a K., řídil motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 306, červené barvy, přestože mu trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 3 T 131/2009, který nabyl právní moci téhož dne, byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání dvou let, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2011, č. j. 10 To 186/2011-63, podal nejvyšší státní zástupce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle dovolatele spočívá naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že se „odvolací soud chybně domníval, že beztrestnými se od 1. 1. 2010 staly všechny skutky, dosud kvalifikované jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., aniž by přitom rozlišoval případy, kdy pachatel řidičský průkaz nikdy nevlastnil či kdy se tzv. vybodoval (příp. kdy o řidičský průkaz jiným způsobem přišel)“. V této souvislosti poukazuje na Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Tpjn 302/2010, ze kterého vyplývá, že postup soudu druhého stupně nebyl správný. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Především je třeba uvést, že podle skutkového zjištění spočívalo jednání obviněného v tom, že „dne 13. 1. 2011 ve 21. 27 hodin v H. K. – S., na ulici P. a K., řídil motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 306, červené barvy, přestože mu trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 3 T 131/2009, který nabyl právní moci téhož dne, byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání dvou let.
V odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje soud druhého stupně mj. na to, že „pokud by totiž okresní soud pravomocně rozhodl, že obviněný nevykoná zbytek trestu zákazu řízení motorových vozidel, uložený mu ve věci sp. zn. 3 T 131/2009, nemohl by se obžalovaný nyní projednávaného skutku vůbec ani dopustit, a nemohl by být tedy ani vůbec trestně stíhán, natož postaven před soud“. Dále poukazuje na rozhodnutí č. 1/2011 Sb. rozh. tr., část III., věta druhá, podle kterého, jestliže pachatel byl odsouzen za řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., pak vzhledem k dekriminalizaci tohoto činu trestním zákoníkem je třeba postupovat podle ustanovení §419 tr. zákoníku, tj. rozhodnout o tom, že uložený trest za tento trestný čin, popř. jeho dosud nevykonaný zbytek, se nevykoná. Rovněž zmiňuje stanovisko pod bodem II., kdy i vybodování pachatele zakládá trestní odpovědnost podle ustanovení o přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud však v této souvislosti vyslovil názor, že k pozbytí řidičského oprávnění tímto způsobem musí dojít až za účinnosti trestního zákoníku, avšak v předmětné trestní věci k tzv. vybodování obviněného došlo ještě za účinnosti trestního zákona.
S ohledem na již zmíněné Stanovisko Nejvyššího soudu, které bylo publikováno pod č. 1/2011 Sb. rozh. tr., ale také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 751/2010, sp. zn. 4 Tdo 825/2010, se nemohl Nejvyšší soud se závěry, které vyslovil Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 10 To 186/2011, ztotožnit. Pouze ve stručnosti je možno uvést, že na str. 27-28 Sb. rozh. tr. k rozhodnutí č. 1 bylo uvedeno, že „Trestní kolegium Nejvyššího soudu pokládá za správný a zákonu odpovídající postup těch soudů, které v těchto případech aplikují ustanovení §419 tr. zákoníku tak, že učiní rozhodnutí o tom, že odsouzený nevykoná (popř. zbytek trestu) uložený mu za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., pokud podle nového trestního zákoníku takový čin již není trestným činem (srov. k tomu bod II. tohoto stanoviska)“. V návaznosti na odkaz k právní větě pod bodem II. je potřebné odkázat nejen na tuto právní větu (stejně jako v případě věty III. – viz shora), ale také na odůvodnění těchto právních vět, které podstatu těchto vět vysvětlují. Lze tedy odkázat na str. 25 Sb. rozh. tr. č. 1/2011, kde Nejvyšší soud uvedl, že „účelem ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je bezpochyby zájem na tom, aby nebyla vykonávána určitá činnost osobou, které výkon této činnosti byl zakázán či sankčně ztratila způsobilost tuto činnost vykonávat. Toto ustanovení trestního zákoníku nahlížené účelem zákona o silničním provozu zajišťuje, aby činnost, která může ohrozit veřejný zájem na bezpečnosti silničního provozu, byla vykonávána jen osobami k tomu způsobilými. Na základě shora uvedeného je nutno konstatovat, že odnětím příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu je nutno rozumět i pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu, z čehož vyplývá, že řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění z důvodu dosažení dvanáctibodové hranice je trestné i po
1. 1. 2010 jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku“.
S ohledem na shora uvedené Stanovisko Nejvyššího soudu, ale také rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 6 Tdo 751/2010, 4 Tdo 825/2010, nejsou závěry vyjádřené soudem druhého stupně v jeho rozsudku v souladu se závěry v těchto rozhodnutí vyslovenými, a proto musel Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2011, č. j. 10 To 186/2011-63, zrušit. Současně musela být také zrušena další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Krajskému soudu v Hradci Králové bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann