ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1263.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1263/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. října 2011 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného L.H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 3. 2011, č. j. 55 To 121/2011 - 19, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 5 T 74/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 3. 2011, č. j. 55 To 121/2011 – 19, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř zamítnuta stížnost státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě, podaná proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 1. 2011, č. j. 5 T 74/2010 – 7, kterým tento soud podle §231 odst. 1 tr. ř. a §223 odst. 1 tr. ř. pro okolnost uvedenou v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání obviněného, kvalifikované jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, kterého se měl obviněný dopustit tím, že v době od prosince 2006 do května 2007 v Č. L. a v N. B. nejméně v 10 případech prodal pervitin P. M. za celkovou částku 10.000,- Kč a nejméně v dalších deseti případech jmenovanému poskytl pervitin zdarma, přičemž P. M. pervitin užil nitrožilně, pro nepřípustnost zastavil, neboť dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu, který nebyl v předepsaném řízení zrušen.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 3. 2011, č. j. 55 To 121/2011 – 19, podal nejvyšší státní zástupce dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f), g), l ) tr. ř. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce podrobně rozvádí chronologii trestního stíhání obviněného v souvislosti s obžalobou, která na obviněného byla podána dne 17. 10. 2007 pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Dovolatel je toho názoru, že odkaz soudu druhého stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, je nepřípadné, neboť zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu řeší problematiku jen zdánlivě obdobnou a na dovolávanou věc ji nelze použít. Poukazuje na to, že usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, byla řešena otázka, zda jsou samostatnými útoky pokračujícího trestného činu prodeje drog na témže místě a v tutéž dobu ke každému jednotlivému odběrateli, jejichž totožnost byla upřesněna až v průběhu trestního stíhání a zda je tudíž třeba ve vztahu ke každému z těchto odběratelů zahajovat podle §160 odst. 5 tr. ř. trestní stíhání pro další skutek se závěrem, že nikoliv. Oproti tomu však v předmětné trestní věci byl obviněný od počátku veden jednotným záměrem vyrábět a distribuovat drogy a tento závěr svým jednáním také realizoval, prodej drog každému z odběratelů je dílčím útokem pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009), tak jak byl uznán vinným soudem prvního stupně. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, ale také tomuto usnesení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a Okresnímu soudu v České Lípě věc přikázal k novému projednání
a rozhodnutí.
Obviněný ve svém vyjádření pouze konstatoval, že se neztotožňuje se závěrem nejvyššího státního zástupce a jeho argumentací uvedenou v dovolání, ale naopak se domnívá, že na předmětnou trestní věc lze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, č. j. 7 Tdo 1480/2006, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl jako nedůvodné podle §265j tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle
§265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán v případě, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání,
o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
V souvislosti s podaným dovoláním lze uvést, že na obviněného L. H. byla podána obžaloba dne 17. 10. 2007 pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., když jeho jednání mělo spočívat v tom, že „v době od jarních měsíců r. 2006 do konce července 2007 na nezjištěných místech vyráběl psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin, tedy látku uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
a poté ji v P., Č. L., N. B. a S. poskytoval zčásti za úplatu, zčásti zdarma a zčásti za protislužbu následujícím osobám:
a) v době od června 2006 do července 2006 v N. B. v 5 a 7 případech prodal pervitin prostřednictvím nezjištěné osoby J. Š., za celkovou částku 2.000,- Kč, který pervitin s nezjištěnou osobou užil nitrožilně,
b) v době od jara 2006 do poloviny března 2007 ve S. a N. B. nejméně ve 20 případech prodal pervitin za částku nejméně 15.000,- Kč K.T., který drogu užil šňupáním,
c) v době od prosince do května 2007 v Č. L. a N. B. nejméně
v 10 případech prodal pervitin P. M. za celkovou částku 10.000,- Kč
a nejméně v dalších 10 případech jmenovanému poskytl pervitin zdarma, přičemž P. M. pervitin užil nitrožilně,
d) v době od konce června 2006 do 27. 7. 2007 v P. a na různých místech okresu Č. L. zčásti zdarma a zčásti za protislužbu nejméně v 15 případech poskytl pervitin J.H., který drogu užil nitrožilně“ .
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 1. 2008, sp. zn. 5 T 177/2007, byl obviněný uznán vinným trestným činem podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním uvedeným pod písm. b) podané obžaloby (viz shora). Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Jednání uvedená pod písmeny a), c), d) podané obžaloby byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. O skutcích popsaných pod písmeny a), d) podané obžaloby rozhodl Okresní soud v České Lípě pod sp. zn. 5 T 9/2010 tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 5 T 177/2007 a nově uznal obviněného vinným skutky uvedenými pod písmeny a), b), d) podané obžaloby, tj. přečinem podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Tento rozsudek byl k odvolání obviněného zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 55 To 542/2010, a to podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. a sám soud druhého stupně trestní stíhání obviněného pro jednání spočívající v prodeji drog J.Š. [písm. a) obžaloby] a J. H. [písm. d) obžaloby] podle §223 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006. Toto rozhodnutí soudu druhého stupně (sp. zn. 55 To 542/2010) bylo napadeno dovoláním, které v neprospěch obviněného podal nejvyšší státní zástupce, avšak usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2011, pod sp. zn. 6 Tdo 585/2011, bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
Z uvedené chronologie vyplývá, že předmětem dovolání nejvyššího státního zástupce se stalo rozhodnutí soudů, které se týká jednání popsaného pod písm. c) původní obžaloby. Ze shora uvedeného vyplývá, že ohledně jednání, které bylo popsáno pod písm. a) a d) obžaloby, bylo podáno nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 55 To 542/2010, s obdobnou argumentací jako v předmětné trestní věci, avšak toto dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. S ohledem na tuto skutečnost musí Nejvyšší soud konstatovat, že se plně ztotožňuje se závěry, které byly vyjádřeny v usnesení Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 6 Tdo 585/2011.
V této souvislosti je potřebné odkázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 6 Tdo 585/2011, kde tento uvedl, že je však nutno zdůraznit, že v předložené trestní věci nebyl obviněnému kladen za vinu toliko prodej pervitinu, ale že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjádřených ve skutkové větě výroku o vině (odpovídajících podané obžalobě) obviněný též na nezjištěných místech metamfetamin vyráběl. Především a právě výroba drogy obviněným byla v posuzovaném případě spojujícím faktorem (viz zjištění, podle něhož „v době od jarních měsíců roku 2006 do konce července roku 2007 na nezjištěných místech vyráběl psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin, tedy látku uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a poté ji v P., N. B. a S. poskytoval zčásti za úplatu, zčásti zdarma a zčásti za protislužbu“ ). Ta byla primární a na ni přímo navazovala (od ní se odvíjela) ve stejném období další protiprávní (trestná) aktivita obviněného (nakládání s pervitinem). Přitom je evidentní, že stran výroby skutkové zjištění již vůbec neumožňuje specifikovat jednotlivé relativně samostatné dílčí akty, jež by tvořily dílčí skutky pokračujícího trestného činu. Celé jednání obviněného tak je třeba posuzovat z hlediska hmotně právního i procesně právního jako jediný skutek.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann