ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.243.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 243/2011-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. března 2011 o dovolání obviněného P. N . , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 5. 2010, č. j. 55 To 35/2010-233, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 105/2009, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 5. 2010, č. j. 55 To 35/2010-233, zrušuje , a to pouze ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku a v celém výroku o trestu.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 5. 2010, č. j. 55 To 35/2010-233, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 33 T 105/2009, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §187a odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, dále bylo podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. rozhodnuto o propadnutí věcí (specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně), a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §285 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, když podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen test propadnutí věcí (specifikovaných ve výroku rozsudku soudu druhého stupně); týmž rozsudkem byl pak obviněný zproštěn pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (jímž byl uznán vinným soudem prvního stupně – viz shora), neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 5. 2010, č. j. 55 To 35/2010-233, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání s odkazem na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání obviněný především zpochybňuje důkazy, které byly provedeny v souvislosti s příkazem státního zástupce k prohlídce nebytových prostor, který byl podle mínění obviněného vydán v rozporu s Listinou základních práv a svobod a trestním řádem a v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 3/09, který byl vyhlášen pod č. 219/2010 Sb. V další části své argumentace poukazuje na tu skutečnost, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že rostlinu pěstoval proto, že se jedná o jeho koníček, nikoli k pěstování a užívání jako omamné a psychotropní látky. Vzhledem k tomu, že „šlo o jednu rostlinu a nebylo zdůvodněno proč je jeho jednání protiprávní a v jakém směru, domnívá se, že nebyly naplněny všechny znaky uvedeného trestného činu ani přečinu, když nebylo prokázáno, že zajištěnou rostlinu pěstoval za účelem protiprávního jednání“. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se k dovolání obviněného vyjádřila, považuje argumentaci obviněného k otázce legálnosti důkazu prohlídky jiných prostor z pohledu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za irelevantní, neboť se jedná o námitku procesní. Za právní námitku považuje s jistou mírou tolerance pouze argumentaci obviněného, že jeho jednání nemělo být vůbec označeno za trestné, a to proto, že vypěstoval pouze jednu rostlinu konopí. Vzhledem k tomu, že obviněný vypěstoval pouze jednu rostlinu konopí, pak uvedené jednání nemohlo být kvalifikováno podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že uvedená rostlina byla až dodatečně usušena, nelze ani při zjištění, že obsahovala 76,19g až 84,21g čistého ∆ 9 THC, jednání obviněného posoudit jako trestné. S ohledem na tato zjištění navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil nejen rozsudek soudu druhého stupně, ale také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v České Lípě a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V daném případě bylo nutno vycházet ze skutkového zjištění soudu druhého stupně, ze kterého vyplynulo, že obviněný „nejméně od srpna 2008 do dne 17. 10. 2008 v obci V. n. P. v kůlně na parcele pěstoval bez povolení rostlinu konopí, která po usušení vážila 630g a obsahovala 76,19g – 84,21g čistého ∆ 9 THC, přičemž ∆ 9 THC je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách“. V právní větě pak soud druhého stupně uvedl, že obviněný neoprávněně pro vlastní potřebu pěstoval rostlinu konopí a čin spáchal ve větším rozsahu. Z popsaného skutkového zjištění nevyplynulo, že by obviněný pěstoval rostlinu konopí pro vlastní potřebu a pokud v odůvodnění svého rozsudku na str. 5-6 poukazuje tento soud na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a sám dospívá k závěru, že „podle názoru krajského soudu právě dikce ustanovení §285 přiléhavě vystihuje zjištění, která soud prvního stupně v rámci dokazování učinil“, pak je třeba uvést, že soud prvního stupně dospěl ke shodnému skutkovému zjištění, kdy podle právní věty bez povolení přechovával psychotropní látku a čin spáchal ve větším rozsahu, přitom v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně mj. uvedl, že „s rostlinou bylo účelně ve prospěch minimálně obžalovaného nakládáno..“(viz str. 8 rozsudku soudu prvního stupně). S ohledem na závěry, které odvolací soud učinil ohledně právní kvalifikace a použití nového trestního zákoníku na jednání obviněného, není možno souhlasit, neboť soud druhého stupně přehlédl nařízení vlády č. 455/2009 Sb., které nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2010. V uvedeném nařízení vlády, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku, je v seznamu rostlin a hub (viz příloha 1, A. Rostliny) pod bodem 1. uvedeno Rostliny konopí (Cananabis sp.) – všechny druhy a odrůdy, které obsahují více než 0,3% látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů z celkové hmotnosti rostliny. V příloze 2, označené jako Hodnoty určující množství větší než malé u rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku pro účely trestního zákoníku, je u rostlin uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení uvedeno více než pět rostlin. V rozhodnutí soudu druhého stupně není tímto soudem zmíněno, kolik rostlin konopí bylo u obviněného zajištěno. Skutkové zjištění používá pojmu „pěstoval rostlinu konopí“, což by odpovídalo počtu jednoho kusu, jak uvádí po celou dobu na svoji obhajobu obviněný. Za takto vzniklé situace by nebylo naplněno ustanovení §285 odst. 1 tr. zákoníku, které uvádí, „kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje rostlinu konopí v množství větším než malém“. Uvedené ustanovení tedy bude dopadat na případy, kdy u takového pachatele bude zajištěna pěstovaná rostlina, (resp. rostliny) v množství více než pět rostlin. Pokud odkazuje soud druhého stupně na skutková zjištění soudu prvního stupně, tak z odůvodnění jeho rozhodnutí (soudu prvního stupně), stejně jako rozhodnutí soudu druhého stupně vyplývá, že soudy se nezabývaly počtem rostlin, ale množstvím čisté látky, přičemž jak vyplývá z pořízené fotodokumentace, mělo jít o rostoucí rostlinu(y). Za tohoto stavu, při zjištění rostoucí rostliny (rostlin), byla správná úvaha soudu druhého stupně o aplikovatelnosti §285 tr. zákoníku. Použitím tohoto ustanovení však také odvolací soud vyslovil závěr, že šlo o pěstování rostliny (rostlin) obsahujících omamnou nebo psychotropní látku pro vlastní potřebu v množstvím větším než malém.
Počet rostlin zmiňuje Nejvyšší soud záměrně, neboť jejich počtem se soudy podrobněji nezabývaly v odůvodnění svých rozhodnutí a ve skutkovém zjištění je uváděno „pěstoval bez povolení rostlinu konopí“. Z předložené fotodokumentace přitom nelze jednoznačně určit počet rostlin konopí a rovněž tak neurčitě vyznívá protokol o ohledání na čl. 140, či zpráva na čl. 137 – hovořící o 10 kusech odnoží, zpráva na čl. 141 – ve třech přepravkách se zeminou 4 kusy vzrostlých rostlin konopí, které jsou nad úrovní zeminy rozvětveny, či „následným ohledáním zajištěných rostlin konopí v počtu 10 ks, bylo po provedeném měření zjištěno, že tyto jsou vzrůstu 80-180 cm“. Z rozhodnutí soudu druhého stupně není patrno, zda vzhledem ke znění §285 odst. 1 tr. zák. se zabýval počtem rostlin konopí, jak vyplývá ze zmíněného ustanovení zákona v souvislosti s nařízením vlády č. 455/2009 Sb., či pouze vycházel z hodnot již předem stanovených po usušení rostliny (rostlin) konopí. Pokud by obviněný neoprávněně přechovával pro vlastní potřebu v množství větším než malém omamnou látku konopí pak by mohlo přicházet v úvahu použití §284 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkového zjištění však vyplývá, že o takovou situaci se nejednalo, neboť obviněný konopí pěstoval.
Vzhledem ke shora uvedenému musel Nejvyšší soud rozhodnutí soudu druhého stupně zrušit, a to pouze v odsuzující části a vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Pokud došlo ke zrušení výroku o vině trestným činem podle §285 odst. 1 tr. zákoníku, musel být zrušen také výrok o trestu odnětí svobody a o trestu propadnutí věci (beze změny zůstal výrok, kterým byl obviněný zproštěn skutku kvalifikovaného jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.).
Po zrušení a vrácení věci k novému projednání bude povinností soudu druhého stupně v rámci skutkového zjištění jednoznačné zjištění, zda v daném případě jednání obviněného vykazuje znaky §285 odst. 1 tr. zákoníku, a to i s ohledem na již zmíněné nařízení vlády č. 455/2009, či vykazuje znaky jiného trestného činu a zda je třeba ve věci provést dokazování přesahující rámec odvolacího řízení (např. přibrání znalce k otázce pěstování konopí a event. zásahu do podstaty lodyhy apod.). V rámci nového řízení je nutno respektovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann