Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.05.2011, sp. zn. 6 Tdo 553/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.553.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.553.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 553/2011-40 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. května 2011 o dovolání obviněného J. K . , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2010, č. j. 10 To 536/2010-381, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 110/2009, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2010, č. j. 10 To 536/2010-381, byl z podnětu odvolání obviněných J. K. a M. Š. zrušen podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. ohledně těchto obviněných v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 5. 2010, č. j. 10 T 110/2009-330, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ohledně těchto obviněných znovu rozhodnuto; týmž rozsudkem bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného J. K., který byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 5. 2010, č. j. 10 T 110/2009-330, uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen podle §235 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, kdy výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2010, č. j. 10 To 536/2010-381, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného spočívá naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že „skutkový stav vymezený ve výroku o vině napadeného rozsudku a zjištěný v předcházejícím řízení neobsahuje některé potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci z hlediska jednotlivých znaků skutkové podstaty“. S ohledem na toto konstatování obviněného je pak podle jeho mínění nesprávný závěr soudu ohledně skutkového zjištění, kdy se podle něj jednalo o krátkodobé omezení osobní svobody, když další aktivity byly realizovány se souhlasem poškozeného. Dále poukazuje obviněný na porušení zásady materiální pravdy, zásady vyhledávací, volného hodnocení důkazů, když připomíná, že se soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí ve věci, přičemž ani odůvodnění rozhodnutí neodpovídá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Domnívá se, že nebyly objektivně hodnoceny důkazy, když jako věrohodné byly posouzeny výpovědi poškozeného a náhodných svědků. Podle obviněného bylo řízení, které předcházelo vydání rozsudků, zatíženo vadami, soud druhého stupně nekriticky převzal nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně, přičemž rozsudky obou soudů jsou ve své podstatě nepřezkoumatelné, nevyhovující základním kritériím stanovených zákonem pro rozsudky, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2010, č. j. 10 To 536/2010-381, a „dále postupoval podle §265 odst. 1 tr. ř“. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného poukázal na to, že námitky směřující proti skutkovému stavu nelze považovat za námitky právně relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], stejně jako tvrzení o neobjektivním vyhodnocení výpovědí svědků. Závěrem podaného vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03, IV. ÚS 60/06). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). K dovolacím námitkám charakteru „skutkový stav vymezený ve výroku o vině napadeného rozsudku a zjištěný v předcházejícím řízení neobsahují některé potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku…“, musí Nejvyšší soud uvést, že jde o námitky zcela nepřezkoumatelné, byť, jak je zákonem stanoveno, bylo dovolání podáno prostřednictvím obhájce. V této souvislosti odkazuje Nejvyšší soud pouze pro stručnost např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07, ze kterého mj. vyplývá, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu za situace, aniž by obviněný přímo uvedl, která skutečnost nebyla zohledněna; takové námitky svojí neurčitostí vyvolávají nepřezkoumatelnost, a nelze po Nejvyšším soudu požadovat, aby dovozoval, z jakých hledisek je třeba na námitky nahlížet. Z výše uvedené citace dovolání v kontextu s dalšími výhradami zmíněnými v dovolání nepřímo vyplývá, že obviněný soudům vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav. Pro tento závěr jednoznačně svědčí tvrzení obviněného, že došlo k porušení základních zásad uvedených v trestním řádu v §2, a to zásad materiální pravdy, vyhledávací, volného hodnocení důkazů, přičemž se soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci. Na tuto argumentaci navazují další části odůvodnění dovolání, ve kterých obviněný zmiňuje neobjektivně hodnocené výpovědi svědků, poškozeného, hodnocení důkazů pouze v neprospěch obviněného, neprovedení obhajobou navržených svědků apod., což vše ve svém důsledku podle obviněného muselo najít svůj odraz mj. také v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, která jsou obtížně přezkoumatelná. V této souvislosti musí Nejvyšší soud poukázat na to, že zjištění skutkového stavu o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V souvislosti se skutkovými námitkami obviněného je potřebné uvést, že soud prvního stupně ve svém rozsudku velmi podrobně rozvádí výpovědi jednotlivých svědků, stejně jako další důkazy, které byly v předmětné trestní věci provedeny. Z rozsudku je rovněž patrno, jakým způsobem soud reagoval na event. provedení dalších důkazů a proč tyto důkazy nebyly provedeny (viz str. 15 rozsudku). Hodnocení provedených důkazů je následně vyjádřeno na str. 16 rozsudku, kdy soud prvního stupně mj. rozvádí své hodnotící úvahy k důkazům, které byly provedeny, ať již jimi měla být potvrzována verze výpovědi obviněného či poškozeného. Poznamenat je třeba tu skutečnost, že s těmito hodnotícími úvahami k osobě obviněného J. K. se ztotožnil také odvolací soud ve svém rozsudku, kdy ohledně odvolání obviněného bylo postupováno podle §256 tr. ř. Námitkami obsahově shodnými s těmi, které uplatnil obviněný mj. také v dovolání, se zabýval také soud odvolací, který velmi podrobně na str. 5 – 6 svého rozsudku poukázal na podstatu trestného činu vydírání, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, hodnověrnost provedených důkazů a podíl obviněného J. K. na předmětné trestné činnosti. Pokud obviněný v podaném dovolání uvedené hodnocení důkazů soudem prvního stupně (event. soudu odvolacího) zpochybňuje a poukazuje na celou řadu porušení procesních norem, což ve svém důsledku vedlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu, nejde o nic jiného, než o námitky skutkové, jimiž obviněný zpochybňuje skutkové závěry soudů. V reakci na takto koncipované námitky je potřebné uvést, že pouze formalistické uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není z pohledu rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, možno považovat za právně relevantní uplatnění dovolacího důvodu. Ve zmíněném rozhodnutí Ústavní soud mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Z podaného dovolání je patrno, že obviněným je soudu předkládána vlastní verze průběhu skutkového děje, která však je vybudována na zcela odlišných skutkových zjištěních, než která učinily v předmětné trestní věci soudy. K problematice čl. 36 odst. 1 Listiny a obsahu námitek uplatněných obviněným k této jím vyjádřené problematice, považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Z podaných námitek je evidentní, že rozhodnutí soudů představám obviněného nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy, jejich hodnocení a hovoří o nedostatcích procesního charakteru a nedostatcích v rozsahu dokazování (k uvedené problematice se vyjádřil jednak soud prvního stupně na str. 15 svého rozsudku, ale také soud druhého stupně na str. 5 svého rozsudku). Všechny tyto námitky jsou však námitkami z pohledu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantními. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 25. května 2011 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:05/25/2011
Spisová značka:6 Tdo 553/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.553.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Dotčené předpisy:§235 odst. 1 tr. zák.
§235 odst. 2 tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25