ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.614.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 614/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. května 2011 o dovolání obviněného J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2010, č. j. 6 To 589/2010-213, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 87/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 10. 2010, č. j. 3 T 87/2009-184, byl obviněný J.H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009). Za tento trestný čin mu byl podle §247 odst. 1 tr. zák. a za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře osm měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to kovového nože černé barvy v délce 17 cm s 8 cm dlouhou čepelí s vyobrazením písmen GDR na čepeli. Podle §229 odst. 1, 2 tr. ř. a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 3 T 33/2010, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
K odvolání obviněného J. H. a státního zástupce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 12. 2010, č. j. 6 To 589/2010-213, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 10. 2010, č. j. 3 T 87/2009-184, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného L.T. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §247 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb. uložil trest odnětí svobody v trvání tří měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že soudy věc nesprávně právně posoudily. Tvrdí, že mu nebylo prokázáno, že by si přisvojil věc cizí. Prodej motocyklu panu M. si rozmyslel, proto je toho názoru, že je nadále jeho vlastníkem. Domnívá se, že pan M. nemohl nabýt vlastnictví motorky. Zdůrazňuje, že motorku neměl v úmyslu prodat, neobdržel za ni kupní cenu a panu M. ji ani nevydal. Nemohl tak spáchat trestný čin krádeže, protože motocykl, který si přivlastnil, nebyl cizí věcí, ale jeho vlastnictvím. I pokud se dovolací soud přiklonil k názoru, že pan L. M. skutečně nabyl vlastnictví motocyklu, poukazuje obviněný na to, že byl přesvědčen, že on je vlastníkem motocyklu. Domnívá se, že tento závěr mu nebyl bez jakýchkoliv pochybností prokázán. Jestliže tedy obviněný nevěděl, že není vlastníkem motocyklu, jednal v omylu, tj. neúmyslně a nemůže být odsouzen za úmyslný trestný čin krádeže, protože jeho jednání v omylu nebylo zaviněné. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky podle §265k odst. 1 tr. ř.
a podle §265 l tr. ř. zrušil a věc vrátil zpět k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že podstatou jeho námitek je tvrzení, že soudy učinily nesprávná skutková zjištění, pokud dospěly k závěru, že se skutek stal tak, jak je popsáno ve výroku rozhodnutí. Obviněný poukazuje na nesprávnost hodnocení provedených důkazů. Tyto námitky nemají povahu právně relevantních námitek, neboť se jimi dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů, než jak je hodnotil soud a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci. Opakuje v podstatě tytéž námitky jako v podaném odvolání. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich dovodil, jak postupoval při provádění dokazování a jeho rozsahu. K tomuto státní zástupkyně dodává, že na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního a druhého stupně se obviněný J.H. zmocnil na chodníku stojícího nastartovaného motocyklu ke škodě majitele motocyklu L. M., na motocykl nasedl, odjel s ním a ukryl jej do stodoly. Soudy jednoznačně prokázaly, že motocykl byl ve vlastnictví poškozeného L.M., tedy se ve vztahu k obviněnému jednalo o cizí věc. Obhajoba obviněného spočívající v tvrzení, že je motocykl stále jeho majetkem, neboť vlastnictví nikdy nepřevedl na poškozeného, byla spolehlivě vyvrácena provedenými důkazy. Především výpovědí svědka M., který uvedl, že podle dohody hradil sjednanou kupní cenu za motocykl postupně a motocykl převzal po úplném zaplacení ceny. Tato výpověď je v souladu se svědeckými výpověďmi J. M. a L. M., jež potvrzují, že poškozený postupně splácel kupní cenu. Dále svědkyně H.H. potvrzuje, že jí obviněný za přítomnosti poškozeného sdělil, že motocykl mu prodal a z toho důvodu po svědkyni žádal jeho vydání poškozenému, což se stalo následující den za přítomnosti policie. O vědomosti obviněného o tom, že motocykl je již ve vlastnictví poškozeného svědčí i chování obviněného po spáchání činu, o čemž vypovídal svědek B. Převzetím motocyklu poté co postupně uhradil kupní cenu, nabyl poškozený jeho vlastnictví a ve vztahu k obviněnému se jednalo o věc cizí. Tato skutečnost musela být obviněnému známa a rozhodně nejednal ve skutkovém omylu negativním, tedy že by nevěděl o skutečnosti, že byl motocykl v rozhodné době ve vlastnictví poškozeného, ale že by se domníval, že jde stále o jeho majetek. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně považuje právní kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. za správnou. Vzhledem k obsahu dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný v dovolání neuplatňuje námitky, které spadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Třebaže se obviněný snaží zpochybnit vlastnictví k motocyklu poškozeného L. M., je zřejmé, že jeho argumentace nevychází ze skutkového zjištění učiněným soudy v přecházejícím řízení a předestírá vlastní verzi skutkových událostí. Z hlediska nabytí vlastnického práva k movitým věcem je však rozhodná skutečnost, že poškozený L.M. nabyl vlastnictví k motocyklu předáním dne 4. 8. 2008 (srov. §133 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský zákoník). K předání motocyklu poškozenému L. M. došlo za asistence policie, což vyplývá z úředního záznamu Policie ČR na č. l. 32. Spáchal-li tedy obviněný skutek dne 19. 4. 2009, tj. více jak půl roku po předání motocyklu, lze jen stěží přisvědčit jeho námitkám, že nevěděl, že není vlastníkem motocyklu, když ho jednak po tuto dobu zcela zjevně neužíval a ani nenahlásil jeho ztrátu. Tyto skutečnosti jednoznačně svědčí o tom, že věděl, jak se ve skutečnosti věci mají, totiž že za prodej motorky mu bylo poškozeným L. M. zaplaceno a že vlastnické právo k motorce přešlo na poškozeného. Z uvedených důvodů nemohl Nejvyšší soud námitkám obviněného přisvědčit. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za přesvědčivá, že k nim není třeba ničeho dodávat a lze na ně v plném rozsahu odkázat.
Lze shrnout, že uplatněné námitky obviněného výlučně směřují do oblasti skutkového zjištění. Za daného stavu, tj. kdy obviněný brojí výhradně proti tomu, jaký závěr soudy učinily z provedených důkazů, Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze říci, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. Z tohoto pohledu by bylo možno zopakovat, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněného řádně vypořádaly. Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann