ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.670.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 670/2011-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. května 2011 o dovolání obviněného V. D . , proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 11. 11. 2010, č. j. 6 To 480/2010-276, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 206/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 11. 11. 2010, č. j. 6 To 480/2010-276, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 T 206/2007-248, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §185 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, dále bylo podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. rozhodnuto o uložení trestu propadnutí věcí (uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně).
Proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 11. 11. 2010, č. j. 6 To 480/2010-276, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle mínění obviněného dán tím, že „zjištěným skutkovým stavem, provedenými důkazy a dalšími skutečnostmi nebylo zjištěno a prokázáno, že skutek spáchal obviněný“. V této souvislosti namítá neprokázání subjektivní stránky trestného činu – zavinění, neboť skutkový stav věci, který je podkladem pro právní kvalifikaci skutku, nebyl provedenými důkazy dostatečně objasněn. Podle názoru obviněného bylo jeho odsouzení vybudováno toliko na nepřímém důkazu, přičemž on popírá, že by doličná zbraň byla jeho vlastnictvím. V další části svého dovolání poukazuje na to, že chybí přímý důkaz k prokázání jeho viny, a pokud jde o důkazy nepřímé, tyto netvoří ucelený řetězec důkazů, jednoznačně svědčící o jeho vině. Dále hodnotí jednotlivé důkazy v řízení provedené a z nich dovozuje své závěry (výpověď svědka H., F., DNA apod.). Soudům vytýká, že se adekvátně nezabývaly rozpory ve výpovědích jednotlivých policistů ohledně místa nálezu, závěry soudů nemají podle obviněného svůj podklad ve skutkovém zjištění, ale jsou pouhou domněnkou, a jsou v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem a jsou nelogické. Podle názoru obviněného měl odvolací soud s ohledem na shora uvedená pochybení ve věci rozhodnout za použití zásady in dubio pro reo. Dále obviněný namítá, jak již shora uvedeno, existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. K dovolacímu důvodu podle
§265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvádí, že jej uplatňuje ve vztahu k jeho druhé alternativě, kdy tvrdí, že již v řízení před soudem prvního stupně byl dán důvod dovolání uvedený
v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc po zrušení přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k novému projednání
a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že námitky uplatněné obviněným nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod, a proto shledává dovolání zjevně neopodstatněným a navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podán prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s námitkami, které obviněný v dovolání uplatnil, je potřebné uvést, že jde o obsahově totožné námitky, kterými se soudy prvního i druhého stupně zabývaly na základě obhajoby obviněného, ev. uplatněné v odvolacím řízení. V souvislosti s námitkou, že mělo být postupováno v souladu se zásadou „in dubio pro reo“, musí Nejvyšší soud konstatovat, že jde v tomto směru o námitku procesního charakteru. Tak, jak obviněný námitky uplatnil, je nepochybné, že se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem na základě provedených a hodnocených důkazů. Toho dokladem je zpochybňování výpovědí svědků (policistů, kteří prováděli ohledání či svědka F., biologické expertízy DNA apod.). V souvislosti s otázkou hodnocení důkazů je potřebné uvést, že zjištění skutkového stavu o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Zpochybňuje-li obviněný ve svém dovolání výše uvedené hodnotící úvahy, jedná se o námitky skutkové, které jsou z pohledu jím uplatněného dovolacího důvodu irelevantní. Zde je nutno uvést, že soud prvního stupně ve svém rozsudku na str. 2-3 rozvádí důkazy, které byly v řízení shromážděny a na straně str. 4-5 pak rozvádí své hodnotící úvahy k důkazům provedeným. Vzhledem k tomu, že obdobné námitky, které byly obviněným uplatňovány v řízení před soudem prvního stupně, se staly také předmětem přezkumu soudem druhého stupně (ve své obsahové podobě byly uplatněny i v podaném dovolání), je vhodné zmínit, že také soud druhého stupně na ně reagoval a velmi pečlivě se jim věnoval. V tomto směru lze plně odkázat na jím vyslovené úvahy na str. 3-5 jeho usnesení, když s uvedenými závěry, které plně odpovídají ustanovení §134 tr. ř., se Nejvyšší soud ztotožňuje.
V podaném dovolání obviněný poukazuje také na tzv. extrémní nesoulad či rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením. Zde považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že Ústavní soud ve své judikatuře cituje nutnost svého zásahu, pokud tak neučinil již Nejvyšší soud, existuje-li extrémní rozpor - ve smyslu ustálené judikatury, či svévole na straně obecných soudů. Za této situace připouští Ústavní soud možnost zásahu za striktně vymezených důvodů. Nejvyšší soud však v celé řadě svých rozhodnutí mj. také uvádí, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu, stejné závěry vyplývají také z níže uvedených rozhodnutí Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07). V návaznosti na výše uvedené je potřebné uvést, že nejen soud prvního stupně, ale také soud odvolací si byly plně vědomy důkazní situace a velmi pečlivě přistupovaly k hodnocení jednotlivých důkazů a jejich odůvodnění. Činí-li i přes shora uvedené skutečnosti obvinění kroky ke zpochybnění těchto skutkových závěrů, které vycházejí ze zákonu odpovídajícího hodnocení důkazů, pak je třeba uvést, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní. V této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.
Jak již bylo shora konstatováno, obviněný podal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., správně prostřednictvím jeho druhé alternativy. Ta uvádí, že v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Pokud jde o dovolací důvod k §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k tomuto se již Nejvyšší soud podrobně vyjádřil (viz shora).
Z podaných námitek je evidentní, že rozhodnutí soudů představám obviněného nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy, jejich hodnocení a hovoří o nedostatcích procesního charakteru a nedostatcích v rozsahu dokazování. Všechny tyto námitky jsou však námitkami z pohledu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantními.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann