ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.34.2011.1
sp. zn. 6 Tz 34/2011 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. května 2011 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. B . proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2009, č. j. 5 To 497/2009-15, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2009, č. j. 5 To 497/2009-15, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v ustanovení §147 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §36a odst. 2 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného P. B.
Napadené usnesení a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 T 152/2009-5 se zrušují .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karviné se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2009, č. j. 5 To 497/2009-15, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. B.podle §266 tr. ř. u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
V podané stížnosti pro porušení zákona poukazuje na to, že obviněný P.B. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 9. 1994, č.j. 3 T 58/1994-125, který nabyl právní moci dne 20. 10. 1994, odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 T 152/2009-5, byl návrh obviněného na obnovu řízení podle §286 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §283 písm. d) tr. ř. zamítnut. Stížnost obviněného podaná proti tomuto usnesení soudu prvního stupně byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2009, č.j. 5 To 497/2009-15, zamítnuta.
Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil přesvědčení, že postupem soudu druhého stupně došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, neboť v předmětné trestní věci nevzal soud druhého stupně při svém rozhodování v úvahu porušení práva na obhajobu soudem prvního stupně, ale sám se s tímto nezákonným postupem ztotožnil a stížnost obviněného paušálně zamítl. Podle ministra spravedlnosti takový postup krajského soudu je třeba posoudit jako porušení zákona v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Vzhledem k tomu, že podle mínění ministra spravedlnosti došlo nezákonným postupem soudů obou stupňů k závažnému porušení práva obviněného na obhajobu, když mu byla upřena zákonem stanovená obhajoba osobou práva znalou trestního práva, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2009, č. j. 5 To 497/2009-15, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §36a odst. 2 písm. b) tr. ř. a §147 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného, dále podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil též i další případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.
Podle §36a odst. 2 tr. ř. v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce – b) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 9. 1994, č. j. 3 T 58/1994-125, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 1994, sp. zn. 5 To 455/1994, byl obviněný P. B. odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 (§41 odst. 2 tr. zák.) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozeného podle §228 odst. 1 tr. ř.
Dne 10. 9. 2009 podal obviněný návrh na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 58/1994. O tomto návrhu na obnovu řízení rozhodl soud prvního stupně (Okresní soud v Karviné) dne 22. 10. 2009, pod č. j. 3 T 152/2009-5, tak že podle §286 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §283 písm. d) tr. ř. žádost obviněného o obnovu řízení zamítl s odůvodněním, že již dříve byly obviněným podány návrhy na obnovu řízení, které byly zamítnuty a v daném případě, tj. ve vztahu k důvodům, pro které byl návrh na obnovu řízení podán dne 10. 9. 2009, se jedná jen o opakování a odkaz na již dříve uplatněné důkazy a skutečnosti. Na přípis obviněného ohledně ustanovení obhájce reagoval soud prvního stupně (č.l. 7) tak, že obhájce v řízení o obnově řízení nebyl obviněnému ustanoven, neboť nekonkretizoval svůj požadavek na ustanovení obhájce. Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 19. 11. 2009, č. j. 5 To 497/2009-15, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl.
Ze shora uvedeného ustanovení §36a odst. 2 písm. b) tr. ř. vyplývá, že v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Obviněný byl odsouzen pro trestný čin podle §234 odst. 1 tr. zák. Na trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. byl stanoven trest v rámci trestní sazby od dvou do deseti let. Je zde tedy zcela jednoznačné, že jde o případ, na který pamatuje ustanovení §36a odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť horní hranice trestu převyšuje pět let. Z uvedeného tedy vyplývá, že výše uvedené ustanovení trestního řádu nebylo respektováno. Soud druhého stupně nedostál své přezkumné povinnosti [viz §147 odst. 1 písm. b) tr. ř.] a přes výše uvedenou vadu stížnost obviněného podanou proti rozhodnutí soudu prvního stupně zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Vzhledem k takto vymezenému rozsahu vysloveného porušení zákona, bylo nutno napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2009, č. j. 5 To 497/2009-15, kterým byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a dále i v řízení, které jeho vydání předcházelo v ustanovení §147 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §36a odst. 2 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného P. B. zrušit. Vzhledem k tomu, že bylo vysloveno porušení zákona také v řízení, které předcházelo vydání usnesení Krajského soudu, tj. zákon byl mj. porušen v ustanovení §36a dost. 2 písm. b) tr. ř. rozhodnutím Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 T 152/2009-5, bylo zrušeno také toto rozhodnutí. Zrušením těchto usnesení byla také zrušena všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soud v Karviné byla věc pro zrušení vrácena, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann