ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.52.2011.1
sp. zn. 6 Tz 52/2011-16
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného F. S. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 2 T 28/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 2 T 28/2010, byl v neprospěch obviněného F. S. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku.
Napadený trestní příkaz se zrušuje . Také se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 2 T 28/2010, byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť podle skutkového zjištění soudu:
ve F., ul. B., ve směru jízdy od zámku F. dne 2. 12. 2009 v 10.00 hodin jako řidič osobního motorového vozidla zn. Fiat Brava, v rozporu s ustanovením §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, když přehlédnul Z. S., jdoucí z jeho pohledu zády při pravém okraji vozovky, narazil do ní pravou přední částí vozidla, v důsledku čehož utrpěla zejména nitrolební krvácení, zhmoždění mozkového kmene, tříštivé zlomeniny žeber vpravo, zhmoždění pravé plíce, pravé ledviny, přerušení bederní páteře včetně míchy, tedy tzv. úrazový šok při polytraumatu, kterým téhož dne ve 13.45 hodin v Krajské nemocnici v L. podlehla.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a za užití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel v trvání čtyř roků.
Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 3. 5. 2010, jeho obhájci JUDr. Petru Rydvanovi dne 4. 5. 2010 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci dne 30. 4. 2010. Proti citovanému trestnímu příkazu nebyl podán v zákonné lhůtě odpor, takže podle soudu nabyl právní moci dne 12. 5. 2010 (správně měla být vyznačena právní moc dnem 13. 5. 2010).
Vůči uvedenému trestnímu příkazu, a to konkrétně proti výroku o uložení trestu obecně prospěšných prací, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. dne 26. 5. 2011 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. S., která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 31. 5. 2011.
V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti namítl, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), a to v neprospěch obviněného F. S. Konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že k vytýkanému protiprávnímu jednání došlo za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a okresní soud rozhodoval po 1. 1. 2010, tedy již za účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., věc proto posuzoval i z hlediska ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku, které upravuje jeho časovou působnost. V tomto směru soud dospěl k závěru (jak lze pouze nepřímo dovodit z citovaného trestního příkazu, a to při absenci bližšího označení příslušného trestního zákona), že nová právní úprava není pro obviněného ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku příznivější.
Ministr spravedlnosti poukázal na znění §3 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého lze pachateli uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje, tedy v době vyhlášení odsuzujícího rozsudku, v daném případě doručení trestního příkazu obviněnému. Zdůraznil, že toto ustanovení je výjimkou z ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku a ze zásady, že dřívějšího nebo nového zákona je třeba užít jako celku. Konstatovaná úprava má za účel přizpůsobit trest ukládaný sice za účinnosti nového trestního zákona, ale podle předpisů dříve účinných, novému systému trestů. Ze zmíněného ustanovení rovněž plyne, že při aplikaci dřívějšího souhrnu trestněprávních norem za podmínek §2 odst. 1 tr. zákoníku nelze uložit trest přesahující konečnou horní hranici sazby, kterou připouští pro příslušný druh trestu zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje. Proto nelze za účinnosti nového trestního zákoníku uložit trest obecně prospěšných prací nad 300 hodin, a to s odkazem na ustanovení §63 odst. 1 tr. zákoníku, jež vymezuje uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin. Ve srovnání s dřívější právní úpravou (§45a odst. 1 tr. zák.) byla snížena horní hranice tohoto trestu ze 400 hodin na 300 hodin. Na druhé straně ovšem už neplatí omezení podle §36 tr. zák.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti ministr spravedlnosti vytkl, že ustanoveními §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku se soud v případě obviněného F. S. neřídil, neboť mu uložil trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin, třebaže takový druh trestu, tj. trest v této výměře, nemohl podle trestního zákoníku účinného v době rozhodování soudu uložit, když byla překročena hranice 300 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací. Tím v neprospěch obviněného porušil zákon.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl:
- podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 4. 2010, č. j. 2 T 28/2010-93, byl v neprospěch obviněného F. S. porušen zákon v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku,
- podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, stejně i všechna rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rovněž dal Nejvyššímu soudu v úvahu postup podle §275 odst. 4 věty druhé tr. ř., neboť v současné době obviněný již vykonává uvedený trest obecně prospěšných prací.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §63 odst. 1 tr. zákoníku platí, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 300 hodin . Ustanovení §3 odst. 1 tr. zákoníku zakotvuje, že pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje .
Obviněný F. S. byl stíhán pro trestný čin spáchaný ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku a předmětným trestním příkazem bylo rozhodnuto dne 22. 4. 2010, tedy již za účinnosti nového trestního zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že použití nové právní úpravy by pro obviněného nebylo příznivější, soud správně použil základní pravidlo pro použití časové působnosti (§16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 tr. zákoníku) a obviněného uznal vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Při použití dřívější trestně právní normy však nelze uložit trest přesahující horní hranici sazby, kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, což vyplývá z citovaného ustanovení §3 odst. 1 tr. zákoníku.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Liberci tím, že obviněnému F. S. uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, porušil zákon ve výroku o ukládaném trestu v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin přesáhl o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákoníkem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 300 hodin (k dané problematice viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 61/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 4 Tz 86/2010).
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Nejvyšší soud v minulosti již vícekrát vyslovil, že je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 2 T 28/2010, byl v neprospěch obviněného F. S. porušen zákon v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a to v celém rozsahu. V daném případě totiž nelze u trestního příkazu oddělit vadný výrok o trestu od výroku o vině, byť naposledy zmíněný výrok ani nebyl mimořádným opravným prostředkem zpochybňován (srov. rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.). Současně lze odkázat na právní názor, který v tomto rozhodnutí ohledně ukládání trestu Nejvyšší soud vyslovil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k