ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.72.2011.2
sp. zn. 6 Tz 72/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 10. 2011 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. V., proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, takto:
Podle §275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému J. V. p ř e r u š u j e až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody, který mu byl na dobu 284 dnů uložen trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 2 T 166/2008, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008 .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 2 T 166/2008, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2008, byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. zák.“) a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Výkon tohoto trestu byl nařízen usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 40 Nt 1048/2008. Dne 16. 6. 2010 podala Probační a mediační služba ČR návrh na přeměnu trestu s tím, že obviněný odpracoval jen 16 hodin obecně prospěšných prací. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2010, byl obviněnému přeměněn nevykonaný zbytek z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin na trest odnětí svobody v trvání 284 dnů. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
Proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Namítl, že Okresní soud v Příbrami v posuzované trestní věci při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody - za situace, kdy byl trest obecně prospěšných prací uložen pravomocně za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, ale k rozhodování o přeměně trestu došlo až v době po 1. 1. 2010, tedy za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb. v platném znění (dále též „tr. zákoník“) - důsledně nedbal §2 odst. 1 tr. zákoníku, §45a odst. 4 tr. zák. a §65 odst. 2 tr. zákoníku a chybně postupoval při hodnocení, která právní úprava je pro obviněného příznivější. Poukázal přitom na skutečnost, že Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) schválil k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 13 To 147/2010, podle něhož: „Přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností není pro pachatele příznivější.“ Dodal, že stejným způsobem Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ve věci sp. zn. 4 Tz 76/2010. Na základě těchto skutečností shledal, že nesprávný postup Okresního soudu v Příbrami při rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody vedl k tomu, že místo nařízení výkonu trestu na dobu 142 dní byl obviněnému nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 284 dnů.
Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného J.V.
1. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku,
2. podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené obsahově navazující, pokud ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
3. dále postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Příbrami.
Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona, nelze vyloučit, že shora citované usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008, bude (z důvodů ve stížnosti pro porušení zákona uvedených) zrušeno. V takovém případě by se stal výkon trestu na podkladě tohoto rozhodnutí nepřípustným.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §275 odst. 4 věta druhá tr. ř. až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona obviněnému přerušil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl na dobu 284 dnů uložen trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 2 T 166/2008, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 166/2008.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2011
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý