ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.94.2011.1
sp. zn. 6 Tz 94/2011-13
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 8 To 136/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 8 To 136/2010, byl v neprospěch obviněného R. P. p o r u š e n z á k o n v ustanovení §54 odst. 3 věty druhé tr. zák.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek ohledně obviněného zrušuje , a to pouze v celém výroku o trestu. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 8 To 136/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného R. P. zrušen v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2010, č. j. 92 T 164/2009-888.
Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto a obviněný R. P. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil na základě skutkových zjištění popsaných v rozhodnutí pod body 1) - 4) výroku. Za tento trestný čin byl podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 60.000,- Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci majetkové hodnoty, a to 39.724,- Kč (poznámka ve výroku o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb.).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným a ve výši, jak je uvedeno na str. 6 výroku rozsudku.
Dále byl obviněný R. P. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 1 Zt 47/2009, pro skutek popsaný na str. 6 až 7 rozsudku, jenž byl obžalobou právně kvalifikován jako dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o odvolání obviněných M. Š. a M. K..
Výše připomenutý rozsudek nabyl právní moci dne 13. 4. 2010, přičemž dovolání nebylo ve věci podáno.
Do konstatovaného rozsudku, a to výroku o uložení peněžitého trestu, ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. P. . Vytkl, že tímto rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §31 odst. 1, §54 odst. 3 a §250 odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 140/1961 Sb., jakož i v §254 odst. 1 tr. ř., přičemž současně poukázal na zákonná znění těchto ustanovení. Rovněž připomněl, jak ve věci rozhodl rozsudkem Městský soud v Brně ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 92 T 164/2009, a v odvolacím řízení Krajský soud v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 8 To 136/2010.
Ministr spravedlnosti upozornil, že Krajský soud v Brně postupoval v rozporu s ustanovením §54 odst. 3 tr. zák., neboť trestní sazba v §250 odst. 2 tr. zák., podle které obviněnému R. P. ukládal trest odnětí svobody, představuje rozpětí šest měsíců až tři roky. Tento soud sice uložil obviněnému o tři měsíce nižší trest odnětí svobody, než mu byl uložen prvostupňovým soudem (třicet tři měsíců oproti původně třiceti šesti měsícům), avšak ve výroku o peněžitém trestu rozhodl stejně jako soud prvního stupně, a to o uložení náhradního trestu odnětí svobody na šest měsíců, čímž překročil horní hranici trestu odnětí svobody stanovenou v §250 odst. 2 tr. zák. Součet obou trestů odnětí svobody uložených odvolacím soudem totiž činí třicet devět měsíců, což jsou tři měsíce nad zákonnou trestní sazbu uvedenou v §250 odst. 2 tr. zák.. Takové rozhodnutí je podle ministra spravedlnosti zřejmým porušením ustanovení §54 odst. 3 tr. zák., jenž zakazuje překročení horní hranice trestní sazby při součtu náhradního trestu uloženého za peněžitý trest a primárního trestu odnětí svobody. Namítl, že Krajský soud v Brně, a to jako soud odvolací, řádně nedostál své přezkumné činnosti uložené v §254 odst. 1 tr. ř., když po zrušení rozsudku Městského soudu v Brně nevěnoval dostatečnou pozornost faktu, že jednání obviněného sice posoudil podle mírnější právní kvalifikace s nižší trestní sazbou, ovšem přesto vydal rozhodnutí, jímž překročil horní hranici výše trestu odnětí svobody stanoveného zákonem za čin, kterým obviněného uznal vinným.
Jak ministr spravedlnosti dodal, ze spisového materiálu plyne, že obviněnému R. P. byl již nařízen výkon peněžitého trestu, když byl vyzván, aby do 15-ti dnů od doručení platební výzvy zaplatil uložený peněžitý trest ve výši 60.000,- Kč. Obviněný postupně zaplatil z peněžitého trestu celkem 6.000,- Kč, přičemž jeho žádost o možnost hradit uložený peněžitý trest ve splátkách, byla usnesením Městského soudu v Brně, č. j. 92 T 164/2009-1095, podle §342 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario zamítnuta. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2011, č. j. 92 T 164/2009-1143, byl podle §344 odst. 2 tr. ř. obviněnému nařízen výkon poměrné části, konkrétně 162 dnů, z náhradního trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Ke stížnosti obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2011, č. j. 8 To 62/2011-1159, podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. toto usnesení zrušeno a prvostupňovému soudu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Dále ministr spravedlnosti zdůraznil, že podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Tím, že Krajský soud v Brně uložil obviněnému trest ve výměře nad horní hranici trestní sazby, uložil mu trest, který je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, čímž je dána i zákonem vyžadovaná podmínka pro podání stížnosti pro porušení zákona podle §266 odst. 2 tr. ř. v první alternativě. Napadeným rozsudkem byl tudíž v neprospěch obviněného porušen zákon ve výroku o uložení peněžitého trestu se stanovením trestu náhradního.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl:
- podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, č. j. 8 To 136/2010-966, byl v ustanoveních §54 odst. 3 a §31 odst. 1 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného R. P. ve výroku o uložení peněžitého trestu,
- podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený výrok tohoto rozsudku o uložení peněžitého trestu,
- podle §271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a neshledá-li podmínky pro takový postup, aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
U veřejného zasedání, které bylo Nejvyšším soudem konáno o podané stížnosti pro porušení zákona, se k věci vyjádřil obviněný R. P.. Uvedl, že při rozhodování prvostupňového soudu nebyly při ukládání peněžitého trestu zohledněny jeho majetkové poměry. Veškerá jeho hotovost byla zajištěna, neměl přístup k finančním prostředkům na svém účtu, který byl zajištěn ve prospěch poškozené městské správy sociálního zabezpečení. Nemohl ani nakládat se svým spoluvlastnickým podílem na nemovitostech v katastrálním území Ř.. Soudu muselo být předem zjevné, že trest bude nedobytný. Obviněný požádal Nejvyšší soud, aby peněžitý trest byl úplně zrušen, případně výrazně zmírněn, protože jeho majetkové poměry neumožňují rychlou úhradu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. platí, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání .
Trestní zákon (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, dále jen „tr. zák.“) stanoví na trestný čin podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák., jímž byl obviněný R. P. uznán vinným, trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitý trest.
Podle §54 odst. 3 tr. zák. platí, že ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na dvě léta. Náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby.
Ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. zakotvuje, že při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.), k možnosti nápravy a poměrům pachatele .
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Krajský soud v Brně dle výše citovaných zákonných ustanovení, jak důvodně vytýká i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný R. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2010, č. j. 92 T 164/2009-888, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle §250 odst. 3 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 60.000,- Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci majetkové hodnoty, a to 39.724,- Kč. Taktéž bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit škodu poškozeným a ve výši, jak je na str. 10 rozsudku uvedeno. Následně bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 8 To 136/2010, z podnětu odvolání obviněného R. P. ohledně jeho osoby rozhodnuto způsobem, jak bylo v úvodu tohoto usnesení popsáno.
Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Brně, a to jako soud odvolací, sice uložil obviněnému R. P. trest odnětí svobody v trvání třiceti tří měsíců, ale ve výroku o peněžitém trestu stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Je tudíž zjevné, že takto uložený trest je v rozporu se zněním §54 odst. 3 věty druhé tr. zák., neboť přesáhl o tři měsíce horní hranici trestu odnětí svobody stanovenou v §250 odst. 2 tr. zák. na trestný čin, jímž byl obviněný odvolacím soudem uznán vinným.
Ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. zakotvuje, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu .
Podle Nejvyššího soudu je trest, který byl uložen ve vyšší výměře, než kolik činí horní hranice trestní sazby za příslušný trestný čin, trestem, který je podle §266 odst. 2 tr. ř. „ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu“ .
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 8 To 136/2010, byl v neprospěch obviněného R. P. porušen zákon v ustanovení §54 odst. 3 věty druhé tr. zák., neboť v tomto směru lze shledat zásadní pochybení. Dále podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného zrušil, a to pouze v celém výroku o trestu. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.). Současně lze odkázat na právní názor, který v tomto rozhodnutí ohledně ukládání trestu Nejvyšší soud vyslovil (§270 odst. 4 tr. ř.). V souvislosti s dalším řízením je nutno taktéž zdůraznit, že při ukládání peněžitého trestu soud musí vycházet i z ustanovení §54 odst. 1 tr. zák., které zakotvuje, že při výměře peněžitého trestu přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele; peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný . Z odůvodnění napadeného rozsudku však není zřejmé, zda se soud při ukládání peněžitého trestu zabýval osobními i majetkovými poměry obviněného R. P. , jak na tuto skutečnost obviněný upozornil ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona. Z tohoto důvodu byl Nejvyšším soudem uplatněn postup podle §270 odst. 1 tr. ř. a nikoliv podle §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k