ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1041.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1041/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. srpna 2011 o dovolání obviněného L. P. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 3 To 171/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 64/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 11 T 64/2010, byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu, který mu byl podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen ve výměře sto denních sazeb po 350,- Kč, a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody Allianz pojišťovně, a. s., Praha 8, Ke Štvanici 656/3, částku 50.020,- Kč.
Obviněný napadl tento rozsudek odvoláním směřujícím proti výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 3 To 171/2011, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 3 To 171/2011, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že odvolací soud na základě nesprávných právních závěrů učinil nesprávné rozhodnutí týkající se výroku o trestu. Obviněný především poukázal na to, že trest uložený soudem prvního stupně není správný z hlediska jeho druhu a je přesvědčen, že mělo být přistoupeno k uložení trestu jiného druhu. Obviněný se konkrétně domáhá toho, aby bylo upuštěno od uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Argumentuje tím, že ke spáchání trestného činu se plně doznal, projevil účinnou lítost a dodal, že zaopatřuje čtyřčlennou rodinu, přičemž manželka a dcera jsou dlouhodobě nezaměstnané. Současně upozornil, že splácí dluh za tragicky zesnulého syna a hrozí mu exekuce na dům. S poukazem na tyto skutečnosti uvedl, že zákon umožňuje soudu ve výjimečných případech neuložit trest zákazu činnosti, což je podle něj jeho případ.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Zároveň souhlasil, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu nemůže změnit.
Dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, v dovolacím řízení lze proto přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v tom rozsahu, v jakém odvolací soud sám rozhodoval. Obviněný směřoval své odvolání proti rozsudku soudu prvního soudu výhradně proti výroku o trestu. V řízení o dovolání lze proto přezkoumat pouze výrok o trestu.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný v dovolání v podstatě namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný a neodpovídá jeho poměrům. Takové námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek