ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1090.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1090/2011-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. srpna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. Z. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 4 To 530/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 66/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 9. 2010, sp. zn. 3 T 66/2010, byl obviněný M. Z. ve výroku ad I. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, které spáchal společně se spoluobviněným P. R. V bodě ad V. výroku o vině pak byl uznán sám vinným pokusem přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) a §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle §173 odst. 1, §43 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost k náhradě škody způsobené trestnými činy.
K odvolání obviněného M. Z., a v jeho prospěch podaného odvolání státního zástupce, Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 4 To 530/2010, mj. zrušil citovaný rozsudek soudu I. stupně ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), d), odst. 2 tr. ř. toliko ve výroku o trestu. Nově pak uložil M. Z. podle §173 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 6 roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný M. Z. řádně a včas podaným dovoláním, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání směřuje výhradně proti výroku o vině ad I. rozsudku soudu I. stupně, ohledně kterého namítá, že tento soud opřel svá skutková zjištění především o výpověď svědka L. K., která je ale zcela osamocená a soud neprovedl žádné další relevantní důkazy, které by jeho účast na tomto skutku potvrzovaly. Osobu L. K. ale považuje za značně pochybnou, která je závislá na psychotropních látkách, které také distribuuje. I z tohoto důvodu, že chtěl L. K. kontaktovat právě na daném místě, ale tam zjistil, že tento je zcela nekomunikativní a nepochybně pod vlivem psychotropních látek. Proto společně s P. R. zajistili jeho převoz do nemocnice ve S., aby ochránili jeho život a zdraví. Pokud by se společně s P. R. měl dopustit zločinu, jímž byl uznán vinným, bylo by toto jejich jednání směřující k zajištění odborného lékařského ošetření L. K. zcela nelogické, neboť by mohlo vést k identifikaci pachatelů. Na jedné straně je tak výpověď obviněného a spoluobviněného P. R. a naproti tomu stojí výpověď poškozeného L. K. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu I. stupně, a příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k podanému dovolání nebudou věcně vyjadřovat.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu citovaného dovolání vyplývá, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by ve smyslu výše uvedených požadavků odpovídala uplatněnému důvodu dovolání. Obviněný totiž nenamítá nesprávné právní posouzení napadeného skutku (ad I. výroku o vině), ale popírá jeho spáchání s tím, že výpověď poškozeného je nevěrohodná vzhledem k jeho drogové závislosti a o jeho vině nejsou k dispozici žádné relevantní důkazy. Obviněný tak namítá porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. týkajících se zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů, což lze namítat v řízení o odvolání, nikoliv však v dovolání jako mimořádném opravném prostředku. Shodné námitky přitom obviněný v odvolání také uplatnil, ale odvolací soud je neshledal důvodnými. V tomto směru postačí proto odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 10 – 11. Jen na doplnění lze uvést, že pravdivost výpovědi poškozeného potvrzuje i výpověď svědkyně L. P. Ta uvedla, že cestou zpět ze S. poškozený („L.“) říkal v autě, že „jsou to frajeři, ve spánku na někoho naběhnout a zmlátit ho“, přičemž na druhý den jí říkal, že „předešlého dne ho měl zmlátit M. Z. a též dostal pěstí od P. R., a to na chatě u něho v oboře“. K obviněným namítanému důvodu odvozu poškozeného do nemocnice k ošetření, tak již soud I. stupně dospěl k správnému závěru, že se tak stalo proto, že fyzické napadení bylo natolik razantní, že nakonec sami obvinění měli obavu o jeho život a rozhodli se ho odvézt do nemocnice k ošetření.
Protože námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému důvodu dovolání, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš