ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1123.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1123/2011-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. října 2011 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného F. R. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 1 To 3/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 11/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 1 To 3/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 53 T 11/2009, byl obviněný F. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 3 T 325/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 3 To 506/2010, podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest 30.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 3 T 325/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 3 To 506/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil trestného činu tím, že nejprve v přesněji nezjištěné době v měsíci listopadu nebo prosinci roku 2006 v L. B. B. v B. J. K. ml., trvale bytem T. , okr. B. , požádal obviněného F. R. o půjčku ve výši 10.000,- Kč, přičemž obviněný F. R. mu dal podepsat dvě bianco směnky s tím, že výše uvedenou finanční hotovost půjde obratem vybrat z bankomatu a poté mu ji půjčí, následně obviněný F. R. z baru odešel, a když se po chvíli vrátil zpět, tak J. K. ml. uvedl, že na svém účtu nemá dostatek finančních prostředků, a proto mu žádnou finanční hotovost půjčit nemůže s tím, že bianco směnky zničil. Poté se v přesněji nezjištěné době v měsíci lednu roku 2007 v obci T. , okr. B. , pokusil uvést v omyl poškozeného J. K. st., trvale bytem T. , okr. B. , v úmyslu získat pro sebe nejprve finanční částku ve výši 181.300,- Kč tím způsobem, že jednu směnku podepsanou J. K. ml., kde byla vypsána finanční částka ve výši 181.300,- Kč a datum 14. 1. 2007, obviněný F. R. a M. Š. , společně předložili poškozenému J. K. st. a po tomto požadovali, aby jim za svého syna J. K. ml. vyplatil oproti výše uvedené směnce finanční částku ve výši 181.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že poškozený J. K. st. odmítnul tuto finanční částku uhradit, tak se obviněný F. R. za použití druhé směnky podepsané J. K. ml., kde byla vypsána finanční částka ve výši 418.000,- Kč a datum 6. 1. 2007, snažil získat celkovou částku 599.300,- Kč na základě výše uvedených směnek prostřednictvím společnosti BRNOKONZULT, s. r. o., na pracovišti v B. , ul. D. , která se zabývá vymáháním dlužných pohledávek, což se mu však také nepodařilo a J. K. ml. ani poškozenému J. K. st. tak jednáním obviněného F. R. nevznikla škoda.
Proti výše uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání proti všem výrokům. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 1 To 3/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného F. R. uznal vinným pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 3 T 325/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 3 To 506/2010, uložil obviněnému podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře padesát denních sazeb po 600,- Kč celkem 30.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, na dobu jednoho roku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud dále tímto rozsudkem zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 3 T 325/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 3 To 506/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Ze skutkových zjištění soudu druhého stupně vyplývá, že obviněný se dopustil trestného činu tím, že v přesně nezjištěné době v měsíci lednu roku 2007 v obci T. , okr. B. , se pokusil uvést v omyl poškozeného J. K. st., trvale bytem T. , okr. B. , a získat pro sebe finanční částku ve výši 181.300,- Kč tím způsobem, že mu tvrdil, že jeho syn J. K. ml., si od něj půjčil peníze a podepsal směnku, kterou nechce zaplatit, což dokládá předložením směnky vypsané na finanční částku ve výši 181.300,- Kč s datem 14. 1. 2007, a požadoval, aby mu za svého syna vyplatil oproti uvedené směnce finanční částku ve výši 181.300,- Kč, ačkoli mu J. K. ml. žádné peníze nedlužil, neboť ve skutečnosti mu dvě bianco směnky podepsal v přesněji nezjištěné době v měsíci listopadu nebo prosinci roku 2006 v L. B. B. v B. v souvislosti s žádostí o půjčku ve výši 10.000,- Kč, kterou mu obviněný F. R. slíbil poskytnout z výběru finanční hotovosti z bankomatu, proto z baru odešel a když se po chvíli vrátil zpět, tak J. K. ml. uvedl, že na svém účtu nemá dostatek finančních prostředků, a proto mu žádnou finanční hotovost půjčit nemůže s tím, že bianco směnky zničil, avšak J. K. st. mu odmítl uhradit tuto finanční částku.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 1 To 3/2011 , podal včas dovolání nejvyšší státní zástupce s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že Krajský soud v Brně posuzoval jednání obviněného F. R. podle trestního zákona. Oproti tomu Vrchní soud v Olomouci jednání obviněného posuzoval podle trestního zákoníku. Uvedená odlišnost v právní kvalifikaci však nevyplynula z rozdílných závěrů obou soudů při aplikaci ustanovení o časové působnosti podle §2 tr. zákoníku, ale z odlišností týkajících se samotného právního posouzení skutku. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že za trestnou nelze posuzovat tu část jednání obviněného, kterou je mu kladena za vinu snaha o získání částky 599.300,- Kč ze směnek prostřednictvím společnosti BRNOKONZULT, s. r. o., neboť toto jednání nevykazuje znaky pokusu trestného činu, ale lze je označit pouze za jednání přípravné, neboť to, že uvedená společnost zaslala poškozenému dopis, že má k dispozici směnky, a že budou v případě nezaplacení vymáhány, není možné posoudit jako jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu. Uvedenou část popisu skutku spočívající ve snaze obviněného vymoci částku 599.300,- Kč prostřednictvím společnosti BRNOKONZULT, s. r. o., byla proto z popisu skutku vypuštěna, neboť se podle závěru odvolacího soudu nejednalo o samostatný skutek ve smyslu §12 odst. 12 tr. ř.
Odvolací soud jako trestné posoudil pouze jednání obviněného ve vztahu ke směnce znějící na částku 181.300,- Kč. Trestní odpovědnost obviněného F. R. vázal na skutečnost, že obviněný požadoval vyplacení částky 181.300,- Kč ze směnky po J. K. st. přesto, že žádný dluh ve skutečnosti neexistoval. Podle nejvyššího státního zástupce není možné souhlasit se závěry odvolacího soudu, neboť tyto úvahy odporují jak zásadám formální logiky, tak kritériím, na základě nichž je obecně chápáno vývojové stádium trestného činu označované jako pokus. Za jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu je třeba považovat takové jednání, kdy pachatel začal uskutečňovat jednání popsané v příslušné skutkové podstatě trestného činu, o jehož dokonání se pokouší, tedy začal naplňovat objektivní stránku trestného činu. Pojem bezprostředního směřování k dokonání trestného činu je třeba chápat tak, že pachatel již bezprostředně ohrožuje předmět svého útoku (srov. č. 20/1969 Sb. rozh. tr.). Bezprostředně však směřuje k dokonání trestného činu i takové jednání, které má bezprostřední význam pro dokonání trestného činu a je zpravidla v nejužší časové spojitosti s následkem, který měl nastat (tzv. časová určenost pokusu). Hranici mezi pokusem a přípravou je třeba posuzovat podle toho, kde se úmysl pachatele spáchat trestný čin promítá do jeho chování tak, že jeho úmysl přivodit určitý výsledek projevil způsobem rozeznatelným pro další osoby.
V dané trestní věci z toho podle nejvyššího státního zástupce vyplývá závěr, že obviněný F. R. tím, že uzavřel s agenturou BRNOKONZULT, s. r. o., smlouvu o inkasu pohledávek ze dvou směnek, první ve výši 181.300,- Kč, druhé ve výši 418.000,- Kč, učinil vše potřebné k tomu, aby poškozený J. K. st. provedl majetkovou dispozici v důsledku níž by se obviněný obohatil. Podvodný úmysl obviněného F. R. se tak stal zřetelným vzhledem k jeho záměru zmocnit se podvodně finančních prostředků, na které neměl žádný nárok. Stěžejním pro právní posouzení jednání obviněného je tedy to, že vědom si nepravdivosti údajů na předmětných směnkách, uzavřel s třetí osobou zabývající se v rámci své podnikatelské činnosti vymáháním pohledávek smlouvu, kterou byla tato třetí osoba jednoznačně pověřena vymožením částek z neexistujícího závazku. Úmysl obviněného spáchat trestný čin podvodu se projevil ve vnější realitě chováním, které bylo z hlediska jeho záměru rozeznatelným a ze stádia přípravy se trestný čin dostal do stádia pokusu. Za jednání přípravné bylo možno považovat pouze to jednání, když obviněný F. R. nevrátil J. K. ml. jím vyplněné bianco směnky a tvrdil, že tyto směnky zničil. V konečném důsledku je třeba dospět k závěru, že pokud obviněný F. R. ve snaze uvést v omyl poškozeného J. K. st. předložil vymáhací agentuře směnky deklarující skutečnost, že povinná osoba nesplnila svůj závazek, a to za situace, kdy takový závazek vůbec neexistoval, přičemž současně očekával, že agentura v rámci předmětu své činnosti bude vyvíjet iniciativu k tomu, aby mu ze strany J. K. st. byla vyplacena požadovaná částka, je třeba i toto jednání zahrnout do jednoho skutku, neboť i toto jednání obviněného naplňuje zákonné znaky pokusu trestného činu. Proto je třeba celé jednání obviněného F. R. , tak jak bylo popsáno v rozsudku soudu prvního stupně, právně posoudit jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť trestní sazba stanovená v §250 odst. 2 tr. zákona a v §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, které je třeba posuzovat v rámci konkurence obou právních úprav, je stejná, a čin je tedy třeba posoudit v souladu s ustanovením §2 odst. 1 tr. zákoníku podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 1 To 3/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí nejvyšší státní zástupce souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu nemůže změnit.
Odvolací soud v rozsudku napadeném dovoláním uvedl, že odlišně nahlíží na tu část jednání obviněného, kterou je mu kladena za vinu snaha získání částky 599.300,-Kč ze směnek prostřednictvím firmy (správně má být: společnosti) BRNOKONZULT, s. r. o. Podle závěru odvolacího soudu toto jednání nevykazuje znaky pokusu trestného činu, ale svojí povahou je lze označit za jednání přípravné, neboť to, že uvedená společnost zaslala poškozenému dopis, že má k dispozici směnky, a že budou v případě nezaplacení vymáhány, nelze označit jako jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu. Toto zjištění pak mělo podle něj dopad na užitou právní kvalifikaci z hlediska posuzování trestnosti činu podle zákona účinného v době spáchání činu a podle zákona účinného v době rozhodování soudu. K tomu však krajský soud nepřihlédl, ani nezaujal stanovisko v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tato skutečnost pak založila důvod ke zrušení napadeného rozsudku podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř.
Tento názor není správný. Podle §20 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3), zejména jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Podle §20 odst. 2 tr. zákoníku příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Pokusem je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle §21 odst. 2 tr. zákoníku pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin.
Pojem bezprostředního směřování k dokonání trestného činu je nutno chápat tak, že pachatel již bezprostředně ohrožuje předmět svého útoku (srov. č. 20/1969 Sb. rozh. tr.). Ze skutkové věty napadeného rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že obviněný „v přesněji nezjištěné době v měsíci lednu roku 2007 v obci T. , okr. B. , se pokusil uvést v omyl poškozeného J. K. st., trvale bytem T. , okr. B. , a získat pro sebe finanční částku ve výši 181.300,-Kč tím způsobem, že mu tvrdil, že jeho syn J. K. ml., si od něj půjčil peníze a podepsal směnku, kterou nechce zaplatit, což dokládal předložením směnky vypsané na finanční částku ve výši 181.300,-Kč s datem 14. 1. 2007, a požadoval, aby mu za svého syna vyplatil oproti výše uvedené směnce finanční částku ve výši 181.300,-Kč, ačkoli mu J. K. ml. žádné peníze nedlužil, neboť ve skutečnosti mu dvě bianco směnky podepsal v přesněji nezjištěné době v měsíci listopadu nebo prosinci roku 2006 v L. B. B. v B. v souvislosti s žádostí o půjčku ve výši 10.000,-Kč, kterou mu obž. F. R. slíbil poskytnut z výběru finanční hotovosti z bankomatu, proto z baru odešel a když se po chvíli vrátil zpět, tak J. K. ml. uvedl, že na svém účtu nemá dostatek finančních prostředků, a proto mu žádnou finanční hotovost půjčit nemůže s tím, že bianco směnky zničil“. Je zřejmé, že obviněný F. R. začal naplňovat znaky trestného činu podvodu tím, že poškozenému J. K. ml., který jej požádal o půjčku 10.000,-Kč, slíbil, že tuto částku mu poskytne poté, co ji vybere z bankomatu, avšak po návratu do baru mu řekl, že na účtu nemá dostatek finančních prostředků, a proto mu žádnou finanční hotovost nemůže půjčit a že bianco směnky zničil. Z těchto skutkových zjištění je zřejmé, že již v této době obviněný jednal v podvodném úmyslu, když tvrdil, že směnky zničil, přestože si je ve skutečnosti ponechal.
Z výpovědi svědka H. G. (č. l. 50-51, 420-424 spisu), pracovníka společnosti BRNOKONZULT, s. r. o., vyplývá, že obviněný dne 2. 2. 2007 uzavřel s touto společností smlouvu o inkasu pohledávek v celkové částce 599.300,-Kč ze dvou směnek. Obviněný se na společnost vícekrát, a to nejméně třikrát obrátil ve věci vymáhání zmíněné částky. Společnost zaslala dopis J. K. , který mu však nebyl doručen, a dále jednala s jeho otcem, J. K. , o zaplacení vymáhané částky. Obviněný se nakonec dohodl se společností na tom, že společnost uplatní plnění ze směnek u soudu. K tomu nedošlo jen proto, že obviněný nezaplatil částku na soudní poplatek, která činí 4 % z částky 599.300,-Kč, a ani nezaplatil společnosti fakturu za její služby v částce 5.000,-Kč plus DPH. Podle výpovědi svědka H. G. trval ke dni 24. 9. 2010, tj. ke dni jeho výslechu soudem, smluvní vztah mezi obviněným a společností BRNOKONZULT, s. r. o., Kampelíkova 20, Brno, podle něhož tato společnost bude vymáhat po J. K. , částku 599.300,-Kč. Četnost jednání společnosti dokumentuje její průběžná zpráva o stavu řešení pohledávky za dlužníkem ze dne 23. 9. 2010 (č.l. 428 spisu).
Odvolací soud pochybil, když za těchto okolností považoval jednání obviněného za přípravné jednání, které vztáhl k celkové částce 599.300,-Kč („odlišně nahlíží na tu část jednání obžalovaného, kterou je mu kladena za vinu snaha získání částky 599.300,-Kč ze směnek prostřednictvím firmy BRNOKONZULT, s. r. o.“), přičemž obviněného uznal vinným pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Zřejmý rozpor představuje názor, že odlišně nahlíží na jednání, jimiž se obviněný pokusil získat jak částku 418.000,-Kč, tak částku 181.300,-Kč, přičemž obviněného uznal vinným jen částí jednání, pokud jde o částku 181.300,-Kč, a jak uvedl dále v odůvodnění rozsudku: „Zbývající část popisu skutku spočívající ve snaze obžalovaného vymoci částku 599.300,-Kč (?) prostřednictvím firmy BRNOKONZULT, s. r. o., byla vypuštěna, neboť se podle závěru odvolacího soudu nejednalo o samostatný skutek ve smyslu §12 odst. 12 tr. ř.“
Obviněný F. R. podle skutkových zjištění soudu vymáhal plnění ze směnek, ačkoliv poškozený J. K. , mu nic nedlužil, neexistoval tedy žádný závazek vůči obviněnému. Odvolací soud také nesprávně posoudil žalovaný skutek. Jestliže se nejednalo o samostatný skutek, pokud jde o jednání obviněného, kterým se pokusil získat kromě částky 181.300,-Kč i částku 418.000,-Kč, neměl odvolací soud důvod k rozhodnutí o vypuštění části skutku (přes jeho problematické odůvodnění) a měl jednání obviněného posoudit jako jediný skutek.
Jestliže rozdíl mezi přípravou a pokusem spočívá v tom, že příprava je jednáním, kterým pachatel vytváří podmínky pro spáchání trestného činu, zatímco pokus je jednáním, které již bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, pak z toho vyplývá, že za přípravu nelze považovat jednání, jímž pachatel již naplnil některý ze zákonných znaků trestného činu.
V posuzovaném případě obviněný „uvedl jiného v omyl“ ve smyslu znaků trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku již tím, že J. K. ml. předstíral, že bianco směnky zničil, a tím se vyhnul povinnosti mu je vrátit. Za tohoto stavu jednání obviněného ohledně obou směnek dospělo do stádia pokusu, neboť ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný již tehdy jednal se záměrem použít obě směnky k neoprávněnému vymáhání peněžních prostředků. Konstrukce, na které založil Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku výrok o vině je chybná proto, že ve vztahu ke směnce znějící na částku 418.000,-Kč tento soud považoval jednání obviněného za relevantní až do doby, kdy se obrátil na společnost BRNOKONZULT, s. r. o., s požadavkem na uplatnění směnek u soudu a kdy tím dal podnět k tomu, aby tato společnost zaslala poškozenému J. K. st. dopis s výzvou k uhrazení směnek. V tomto stádiu však již byl J. K. ml. jednáním obviněného uveden v omyl ohledně existence směnek. Okolnost, že v tomto stádiu byla osoba uvedená v omyl odlišná od osoby poškozeného, nemá žádný význam z hlediska znaků trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. S touto odlišností jsou znaky uvedeného přečinu plně slučitelné.
Při správné aplikaci zákona by mělo být celé jednání obviněného týkající se obou směnek znějících na celkovou částku 599.300,-Kč posouzeno jako pokus zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, pokud by na posuzovaný případ měl být aplikován trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010.
Zásady týkající se rozdílu mezi přípravou a pokusem jsou plně aplikovatelné i v případě posouzení činu podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, tedy zákona účinného v době spáchání činu. Z toho důvodu je při aplikaci tohoto zákona namístě posoudit skutek jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Vzhledem k tomu, že ustanovení §209 odst. 4 tr. zákoníku není pro obviněného příznivější než ustanovení §250 odst. 3 tr. zák., není důvodu posuzovat skutek podle pozdějšího zákona.
Napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jak důvodně namítal nejvyšší státní zástupce.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud nesprávně použil ve výroku a opakovaně v odůvodnění napadeného rozsudku výraz „firma“ ve spojení se společností BRNOKONZULT, s. r. o. Ačkoliv slovo firma je běžně nesprávně používáno pro jakoukoliv společnost nebo podnik, dovolací soud připomíná, že podle §8 odst. 1 obchodního zákoníku obchodní firma (dále jen „firma“) je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku, přičemž podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Nelze proto zaměňovat název firma se společností s ručením omezeným.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 1 To 3/2011. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy znovu rozhodl o odvolání obviněného F. R. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 53 T 11/2009.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek