ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1200.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1200/2011 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. září 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. D. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 14 To 84/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 145/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 1 T 145/2010, byl obviněný J. D. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roky.
Odvolání obviněného proti rozhodnutí prvoinstančního soudu Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením se ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 14 To 84/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vadu obviněný spatřuje v nepřihlédnutí k namítanému rozporu zákonných ustanovení, jež byla použita při posouzení skutku jako zločinu ve smyslu §14 tr. zákoníku s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami, které mají přednost před zákonem. Dále v nepředložení věci k posouzení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru, případně Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení některých ustanovení, zejména §187 odst. 1 tr. zákoníku. Považuje toto ustanovení za protiústavní, protože je v rozporu se zásadou proporcionality, a z ní vyplývající zásady ultima ratio, kdy má trestní postih vystupovat jako krajní řešení. Poukazuje na ostatní ustanovení tr. zákoníku, které poskytují dostatečnou ochranu práv dítěte. Opakovaně uvádí, že uvedené jednání by nemělo být postihováno trestním právem, když jednáním nebyla způsobena jakákoliv újma. Dovolatel dále polemizuje s dopadem ustanovení §187 odst. 1 tr. zákoníku a považuje jej za nesmyslné a bezdůvodné, přičemž by trestnost jednání neměla být podle něj závislá na věku pachatele, ale na předpokladu možného poškození druhého. V daném případě byla poškozená fyzicky naprosto zralá, nijak jí neublížil a fyzické projevy vzájemné náklonnosti mezi zcela pohlavně dospělými jedinci, by měly mít možnost orgány činné v trestním řízení řešit alternativním způsobem.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby nově rozhodl tak, že za použití čl. 95 odst. 2 Ústavy předloží Ústavnímu soudu podle §64 odst. 1, 3 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení ustanovení §187 odst. 1 tr. zákoníku, případně též §60 a §62 tr. zákoníku a §309 tr. ř., a poté co Ústavní soud o takovém návrhu rozhodne, aby byl zproštěn obžaloby v celém rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že petit dovolání uváděný obviněným není realizovatelný. Dovolací soud není oprávněn v rámci zrušení rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí nařizovat soudu prvního či druhého stupně, jaké konkrétní rozhodnutí mají ve věci učinit, a již vůbec ne to, jakým způsobem mají věc meritorně rozhodnout. V tomto směru dovolatel očividně nedosti dobře chápe pojem závazného právního názoru a vůbec smysl ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. Obviněný uplatnil důvod dovolání popsaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., aniž by rozlišoval mezi jeho dvěma alternativami, které ovšem dopadají na zásadně odlišné právní situace. Pokud tvrdí, že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, žádné takové konkrétní procesní podmínky neuvádí a v tomto směru zůstalo jeho dovolání pouze prázdnou proklamací, nemluvě o tom, že odvolací soud měl pro své rozhodnutí vytvořeny všechny potřebné zákonné podmínky a taková námitka by byla zcela lichá. Pokud jde o druhou alternativu citovaného dovolacího důvodu, tj. že byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., dovolatel žádný z těchto konkrétně zákonem vymezených důvodů neuvádí. Operuje nesouladností zákona (ustanovení §187 odst. 1 tr. zákoníku a dalších) s ústavními předpisy ČR a mezinárodními právními instrumenty, ovšem takový důvod se mezi zákonem vymezenými důvody dovolání nenachází. Námitky vyjádřené v dovolání by měl obviněný směřovat nikoli Nejvyššímu soudu v rámci mimořádného opravného prostředku v trestním řízení, nýbrž Ústavnímu soudu v rámci řízení o ústavní stížnosti. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud k dovolání uvádí následující:
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v obou jeho alternativách. První alternativa, kterou obviněný namítá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, v daném případě nepřicházela vůbec v úvahu. Přezkoumával-li soud druhého stupně napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř., je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě (srov. NS 18/2002- T 423). Pokud tedy v posuzovaném případě odvolací soud věcně přezkoumal odvolání obviněného a následně ho podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné, nebylo možné uplatnit tento dovolací důvod v jeho první alternativě, pod který spadají pouze případy zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z tzv. procesních důvodů uvedených v ustanovení §253 odst. 1, 3 tr. ř.
Druhou alternativou dovolacího důvodu v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněný namítal, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že považuje ustanovení §187 odst. 1 tr. zákoníku za protiústavní a v rozporu s mezinárodními smlouvami, čímž namítá, že v případě jeho jednání se nejedná o trestný čin. Tuto námitku lze podřadit pod dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Touto námitkou, jakož i dalšími námitkami uváděnými v dovolání, se přitom zabýval již odvolací soud, který je nepovažoval za opodstatněné a neshledal ani důvody pro předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení §187 odst. 1 tr. zákoníku, což také náležité odůvodnil. Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožňuje, když rovněž neshledal důvody pro postoupení věci Ústavnímu soudu, a proto odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně. Vzhledem k výše uvedenému se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když jednání, jímž byl obviněný uznán vinným naplňuje všechny znaky zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, i potřebnou společenskou škodlivost, jak to konstatoval již soud odvolací.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš