ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1213.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1213/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. října 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. J. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 12 To 163/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 70/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 2 T 70/2010, byl obviněný Ing. J. R. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradit podle svých sil způsobenou škodu poškozeným. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě škody poškozeným S. E. a V. K. a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený S. E. se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 12 To 163/2011, bylo odvolání obviněného proti rozhodnutí soudu I. stupně podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že v průběhu trestního řízení nebyly provedeny důkazy, které by jednoznačně prokazovaly naplnění skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž došlo k pominutí základní zásady trestního řízení „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Pochybnosti vznikly především v tom, zda to byl právě on, kdo se dopustil uvedeného trestného jednání. Rovněž jsou podle něj pochybnosti, zda skutečně vznikla poškozenému S. E. škoda, když na fotografiích dodaných policii elektronickou poštou nemusí být skutečně ty pneumatiky, které byly útokem poškozeny. K znaleckému posudku obviněný uvádí, že znalec se vyjádřil pouze v obecné rovině, že pneumatiky jsou opravitelné, tím tedy i po opravě splňují podmínky pro použití v silničním provozu. Následně brojí proti závěrům soudů ohledně vyšetřovacího pokusu a skutkových okolností. Na závěr dovolatel uvádí, že pokud by soudy postupovaly v souladu se zákonem a rovněž zákonným způsobem hodnotily a prováděly důkazy, mohlo by být jeho jednání toliko přestupkem.
Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky, kterými obviněný brojí proti rozsahu a hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, a také poukazuje na rozpor se zásadou „in dubio pro reo“, nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, když se jedná výhradně o námitky proti skutkovým zjištěním, nikoliv proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Rovněž další výhrady, kterými dovolatel zpochybňuje závěry odvolacího soudu ohledně vyšetřovacího pokusu, a také to, zda na fotografii dodané policii jsou skutečně pneumatiky poškozené trestním jednáním, nemohly založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když se opět jednalo o námitky, kterými obviněný pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů nalézacím soudem, jakož i se skutkovými zjištěními tohoto soudu. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů, který je jediným důvodem mimořádného zásahu do skutkových zjištění v řízení o dovolání. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s jejich závěry, a proto odkazuje zejména na str. 4 a 5 odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, který podrobně rozvedl skutečnosti, na základě kterých pak dospěl k závěru o vině obviněného.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu byla námitka, kterou obviněný obecně zpochybnil stanovení výše škody tvrzením, že ze znaleckého posudku a vyjádření znalce vyplynulo, že pneumatiky jsou opravitelné. Tímto se dovolatel zřejmě domáhá, aby výše škody byla stanovena podle ceny opravy pneumatik, resp. podle nákladů na uvedení věci v předešlý stav. Podle §137 tr. zákoníku při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě. Z výše uvedeného vyplývá, že uvedení věci v předešlý stav, v daném případě oprava poškozených pneumatik, je alternativou pro stanovení výše škody vedle účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, která přichází v úvahu teprve poté, co nelze zjistit cenu za kterou se poškozená věc v době a v místě činu obvykle prodává. Pneumatiky poškozené obviněným daným způsobem, narozdíl například od automobilu na kterém byl poškozen a je opravitelný lak karoserie, nejsou předmětem maloobchodního prodeje. Podle znalce je takto poškozená pneumatika, i přes možnost její opravy, po této opravě neprodejná a její cena je nulová, přičemž v případe poškození kordu může být i neopravitelná a záleží na jejím vlastníku, zda provedené opravě věří. Je tedy zřejmé, že z hlediska použitelnosti propíchnuté pneumatiky je tato nejen bezcenná ale její používání je značně rizikové v silničním provozu, zvláště pak, když předmětné pneumatiky jsou určeny pro použití až do rychlosti 210 km/hod. Pneumatika je tak individuální konstrukční celek automobilu u kterého je třeba vycházet z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné věci podle uvedeného ustanovení §137 tr. zákoníku, přičemž takto poškozené pneumatiky se také projeví na prodejnosti a prodejní ceně celého automobilu. Tyto náklady na obstarání stejné věci, kterou lze v tomto případě obstarat pouze jej koupí, tj. koupí nové pneumatiky, se tak rovnají prodejní ceně nové pneumatiky, kterou znalec stanovil v určitém rozpětí a soud ve prospěch obviněného vycházel z její nejnižší dolní hranice. Znalec přitom zohlednil i stav pneumatik a proběh kilometrů. Vzhledem k uvedenému byla výše škody stanovena v souladu s ustanovením §137 tr. zákoníku a tato námitka je proto zjevně neopodstatněná.
Protože námitky obviněného zčásti neodpovídaly uplatněnému důvodu dovolání, a další námitku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš