ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1265.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1265/2011-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. října 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. – S. E. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. 10 To 3/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 7/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 41 T 7/2010, byl obviněný I. – S. E. uznán vinným ad 1) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona; ad 2-5) pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, dílem sám (pod body ad 2, 3), dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona (pod body ad 4, 5); ad 5) v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona mu byl také uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozených a podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození odkázáni se zbytkem nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného B. V. S.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný I. S. E. odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. 10 To 3/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku uvedeného pod bodem 1) rozsudku. Namítá, že k závěru o vině dospěl nalézací soud pouze na základě nepřímých důkazů. Odvolací soud se s tímto spokojil, přestože skutková zjištění byla založena na pachové stopě jako jediném důkazu. K tomu dovolatel odkazuje na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, z které vyplývá porušení základních práv a svobod, pokud je vina obviněného založena pouze na jediném důkazu, a to zvláště když se jedná o podpůrný důkaz pachovou stopou.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že přestože obviněný formálně namítá existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., opírá ji pouze o takové námitky, jež tento důvod nenaplňují, neboť namítá nesprávný postup soudů při hodnocení důkazů a při zjišťování skutkového stavu, když bylo ve vztahu k bodu 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně podle názoru dovolatele vycházeno pouze z jednoho nepřímého důkazu. Jen na okraj (s ohledem na obviněným citované závěry soudní praxe) uvedl, že soudy obou stupňů založily v daném rozsahu svá skutková zjištění na více důkazech, a to zejména na výpovědích svědků A. C. S. a T. P., na údajích o uskutečněném telekomunikačním provozu a současně i na závěrech odborného vyjádření z oboru kriminalistika, hodnotícího pachové stopy. O hodnověrnosti, důkazní použitelnosti a spolehlivosti těchto důkazů přitom nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Namítá-li obviněný v dovolání, že pro určení jeho viny u skutku pod bodem 1) rozsudku byla použita pouze pachová stopa jako jediný a přitom nepřímý důkaz, čímž podle něj nastala nedostatečná důkazní situace pro závěr o vině u tohoto skutku, nelze tuto námitku hodnotit jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, když tímto nenapadá nesprávné právní posouzení skutku, jak formálně uvádí v dovolání, nýbrž výhradně brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, a následně proti jejich skutkovým zjištěním. Neuvádí tak žádné námitky, které by mohly založily přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že se nelze ztotožnit s tvrzením obviněného, že u skutku pod bodem 1) rozsudku byla vina založena pouze na důkazu pachovou stopou. Jak již uvedl státní zástupce, vina obviněného byla prokázána i dalšími důkazy, a to výpověďmi svědků A. K. S. a T. P., a také vložením SIM karty s uživatelským číslem, které tehdy obviněný užíval, právě do odcizeného přístroje poškozeného. K podrobnostem dovolací soud odkazuje na str. 14 odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně. Nejvyšší soud proto ani neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Námitky uvedené v dovolání tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš