ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1342.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1342/2011-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. prosince 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. D. N. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 8 To 47/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 1/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 5 T 1/2011, byl obviněný T. D. N. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §145 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl také uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené MAXIMA POJIŠŤOVNY, a.s. v Praze. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený D. V. B. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného proti rozhodnutí prvoinstančního soudu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 8 To 47/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že soudy obou stupňů shromážděné důkazy správně nevyhodnotily a učinily nesprávné právní závěry. Uvádí, že nespáchal trestný čin na dvou osobách, když poškozeného P. C. D. napadl způsobem, který na něm nezanechal jakékoliv zranění a oděrka kůže na levém rameni nemusela být způsobena jeho jednáním. Podle výpovědi poškozeného se pak měl sekáček smeknout po vlasech, a kdyby tedy útočil ostrou stranou, rozhodně by v místech zásahu zanechal stopu. Jestliže tedy zaútočil tupou stranou, je zřejmé, že neměl v úmyslu způsobit mu těžkou újmu na zdraví. Obviněný je přesvědčen, že soud neměl žádné důkazy o tom, že se pokusil jmenovaného seknout do hlavy a způsobit mu tím minimálně těžkou újmu na zdraví. Tento útok vedl s rozmyslem, jenom jako pohrůžku bez velké intenzity, a bez jakéhokoliv úmyslu způsobit poškozenému újmu, když jej chtěl pouze postrašit, protože s ním měl v průběhu dne konflikt, a poškozený mu vyhrožoval, že si to s ním po návratu na ubytovnu vyřídí. Následný útok na dalšího poškozeného D. V. B. se podstatně lišil intenzitou i způsobem provedení od předchozího útoku a proto došlo k vážné újmě na zdraví. Stalo se tak ale po předchozích hrubých urážkách ze strany tohoto poškozeného, kdy se rozčílil a přestal se kontrolovat.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a pokud sám ve věci nerozhodne, přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že v konkrétní trestní věci je zřejmé, že soud vyšel nejen ze svědecké výpovědi poškozených P. C. D. a D. V. B., jež obviněného ze spáchání trestné činnosti usvědčují, nýbrž i ze svědecké výpovědi H. L. V., dále ze soudnělékařské expertízy a následně z vyjádření znalce MUDr. Miroslava Šafra k charakteru, rozsahu, následkům poranění poškozených a mechanismu vzniku zranění. V tomto směru je možno odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Je tedy zřejmé, že intenzita působícího násilí byla při vzniku zjištěných zranění nejméně středně velká. Dále podle státní zástupkyně nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, že nebyl prokázán úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu. Jak ze skutkové věty, tak i z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že při posuzování jednání obviněného přihlédly zejména k tomu, že obviněný si musel být a byl vědom toho, že s ohledem na způsob vedení útoku kuchyňským sekáčkem jednorázově i opakovaně, s přihlédnutím na četnost útoků zejména vůči poškozenému D. V. B., povahu a charakter použité zbraně, středně velký stupeň intenzity užitého násilí, směr útoků sekáčkem proti důležitým orgánům poškozených a motiv, že může poškozeným vzniknout vážnější zranění, což se také v případě poškozeného D. V. B. stalo. Byl tedy jednoznačně srozuměn s předpokládaným následkem, který může vést až ke zranění těžkému. Soudy věnovaly potřebnou pozornost objasnění intenzity útoku a důsledně byla vyjasněna i způsobená újma na zdraví poškozeného D. V. B. Proto státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z námitek obviněného je zřejmé, že nic nenamítá proti právnímu posouzení jeho následného jednání vůči poškozenému D. V. B. Zpochybňuje-li obviněný v dovolání způsob bezprostředně předcházejícího napadení poškozeného P. C. D. s tím, že soud neměl žádné důkazy svědčící o jeho útoku na hlavu poškozeného resp., že se jej pokusil seknout do hlavy, popírá spáchání tohoto útoku tak, jak je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně. Obviněný tedy nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení tak, jak to vyžaduje deklarovaný dovolací důvod, nýbrž výslovně brojí proti skutkovým závěrům nalézacího soudu, která nemůžou být předmětem přezkumu v řízení o dovolání, nakolik skutkové námitky nespadají nejen pod uplatněný, ale ani pod žádny jiný dovolací důvod taxativně uvedený v §265b tr. ř. Vyloženě skutková povaha argumentace obviněného vyplývá z námitky, že soud neměl dostatek důkazů pro závěr, že se pokusil poškozeného seknout do hlavy a způsobit mu tím minimálně těžkou újmu na zdraví, čímž zpochybňuje důkazní situaci a její vyhodnocení nalézacím soudem. Obviněný nabízí svojí verzi průběhu skutkového děje, že neútočil na hlavu poškozeného a ostrou stranou sekáčku s takovou intenzitou, že by to mohlo způsobit těžkou újmu na zdraví, ale útok vedl jenom jako pohrůžku bez velké intenzity. To je ale v přímém rozporu ze skutkovým zjištěním, ke kterému dospěl nalézací soud. Obviněný se tak primárně domáhá změny skutkového zjištění, že se pokusil poškozeného P. C. D. seknout kuchyňským sekáčkem do hlavy s vědomím, že s ohledem na intenzitu, směr a způsob útoku mu může způsobit těžkou újmu na zdraví, přičemž teprve sekundárně, po takto dosažené změně skutkových zjištění, by pak mělo dojít i ke změně právní kvalifikace jeho jednání. Vzhledem k tomu uvedené skutkové námitky nemohly založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nutno také poznamenat, že obviněný v dovolání uplatnil námitky, které byly podstatou jeho obhajoby v průběhu celého řízení a soudy nižších stupňů se s nimi patřičně vypořádaly.
Nejvyšší soud také zkoumal, zda nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů, který jediný umožňuje v řízení o dovolání mimořádný zásah do skutkových zjištění. Nezjistil však žádný, natož pak extrémní rozpor. Vina obviněného je spolehlivě prokazována hned několika důkazy, jak také poznamenal státní zástupce ve vyjádření k dovolání. Soud I. stupně přitom podrobně objasnil skutečnosti, které vzal za prokázané a náležitě se vypořádal také s obhajobou obviněného, přičemž hodnotil důkazy jak jednotlivě tak v jejich souhrnu. Nejvyšší soud se proto plně ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a odkazuje především na str. 13-18 odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, kde soud vyčerpávajícím způsobem rozvedl skutečnosti, na základě kterých dospěl k závěru o vině obviněného.
V dovolání obviněný rovněž zpochybnil subjektivní stránku trestného činu, když namítal, že útok nevedl v úmyslu způsobit poškozenému vážnou újmu na zdraví, nýbrž jako pohrůžku. Jedná se sice o námitku obecně hmotně právní, avšak v situaci, kdy jí obviněný zakládá na výše uvedených skutkových námitkách, kterými brojí proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu a nikoliv proti jejich právnímu posouzení, nelze ani tuto námitku shledat jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Subjektivní stránkou trestného činu se přitom podrobně zabýval již soud I. stupně, který na str. 15 - 16 odůvodnění rozhodnutí uvedl přesvědčivé okolnosti k předmětné otázce, s kterými se lze jednoznačně ztotožnit.
Protože námitky obviněného nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš