ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1355.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1355/2011-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. prosince 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. L. , stíhaného v řízení proti uprchlému, které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 11 To 203/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 92/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 2. 2011, sp. zn. 1 T 92/2010, byl obviněný uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona, a podle §250b odst. 4 a §35 odst. 2 tr. zákona byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 51 T 143/2009, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo také rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., na náhradu škody.
K odvolání obviněného, podanému jeho ustanoveným obhájcem, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 11 To 203/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně pouze ve výroku o náhradě škody, a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. znovu v rozsahu zrušení ve věci rozhodl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. k), d) a l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje v tom, že v rozsudku „nebylo nikterak rozhodnuto o tom, zda se ostatní výroky soudu prvního stupně (zejména pokud jde o výrok o vině a na něj navázaný výrok o uložení trestu) potvrzují, či zda se na základě podaného odvolání zrušují. Je proto namítáno, že „naprosto chybí výrok“ o tom, jak odvolací soud rozhodl o zbytku rozhodnutí soudu I. stupně.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení i ve veřejném zasedání, je spatřován v tom, že bylo konáno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Ze spisu vyplývá, že obviněný se i s celou rodinou odstěhoval do USA (stát Florida), kde doposud žije, a orgány činné v trestním řízení z toho dovodily, že se vyhýbá trestnímu řízení, aniž by zjišťovaly, zda účelem jeho pobytu v cizině a motivem, je právě probíhající trestní řízení. Soud se spokojil s tím, že se obviněný dlouhodobě nezdržuje na dostupných a známých adresách, a svým postupem mu odňal základní práva, která mu v trestním řízení přísluší. Zejména právo být přítomen hlavnímu líčení a náležitě se hájit.
Existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak spatřován v tom, že provedenými důkazy nebylo prokázáno předání částky 3 mil. Kč společností Decker, s. r. o., zpět obviněnému, který si ji následně ponechal. Pokud by při sjednávání úvěrové smlouvy měl úmysl ponechat si tuto částku, není jasné, proč tyto peníze posílal na účet společnosti Decker, s. r. o., když si nemohl být jist tím, že mu tato společnost bude ochotna následně přeposlat peníze zpět z důvodu nevydání stavebního povolení. Je také namítáno, že jedním ze dvou provedených důkazů o převodu peněz společností Decker, s. r. o., do rukou obviněného, byl výslech tehdejšího jednatele této společnosti R. N., jehož věrohodnost je ale otázkou, když se mu vyplatí tvrdit předání peněz, přestože se tak nestalo. Dalším důkazem je pak směnka, jíž se společnost H. A. P. s. r. o., zavázala zaplatit společnosti Decker, s. r. o., částku 3 mil. korun, aniž by bylo zřejmé za co. Soudy přitom jako nadbytečné zamítly návrhy na provedení výslechu správce konkurzní podstaty společnosti obviněného H. A. P., s. r. o., jejímž byl obviněný jednatelem, ke zjištění, zda existují dokumenty potvrzující převzetí předmětné částky obviněným, a o jejím zaevidování v účetnictví společnosti, na provedení výslechu stávajícího jednatele společnosti Decker, s. r. o., D. S. ke zjištění, zda došlo k výplatě částky uváděné svědkem R. N., a také na výslech p. L., která byla v dané době rovněž jednatelkou společnosti H. A. P., s. r. o. Nebyl tak zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností a o předání předmětné částky nebylo dosaženo praktické jistoty.
V závěru dovolání bylo navrženo, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, včetně vadného předcházejícího řízení, a přikázal soudu I. stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný byl vyslechnut ještě před zahájením trestního stíhání, a nepochybně tedy věděl o tom, že záležitost použití předmětného úvěru je předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení. Za této situace se nezdržoval na žádné v úvahu přicházející adrese a stal se tak pro tyto orgány naprosto nedosažitelný. Z obsahu vydaného příkazu k zatčení přitom vyplývá, že příslušné orgány činné v trestním řízení měly informaci o tom, že se obviněný údajně zdržuje v USA, přičemž on sám, ani prostřednictvím obhájce, nikdy soudu nesdělil konkrétní informaci o místě svého pobytu v zahraničí. Státní zástupce proto považuje podmínky pro řízení proti uprchlému za splněné.
K námitce ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce uvedl, že rozsudek odvolacího soudu netrpí absencí nebo neúplností některého výroku, když se o odvolání rozhoduje jako o celku a nikoli zvláštním výrokem ve vztahu ke každému výroku napadeného rozhodnutí. Nebylo tak povinností odvolacího soudu rozhodovat samostatným výrokem o odvolání ve vztahu k výrokům, ohledně kterých neshledal odvolání důvodným.
K námitkám v rámci uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tyto směřují výlučně proti hodnocení důkazů a úplnosti provedeného dokazování, takže se s tímto dovolacím důvodem zcela míjejí. Protože ale státní zástupce shledává námitky obviněného ohledně dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d) a k) tr. ř. zjevně nedůvodnými, navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
II.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, pokud v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný existenci tohoto důvodu dovolání spatřuje v tom, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o tom, jak soud rozhodl ohledně výroku o vině a trestu z rozsudku soudu I. stupně, které byly rovněž napadeny odvoláním, resp., že o těchto výrocích nebylo rozhodnuto.
O chybějící výrok se ale v této trestní věci nejedná. Jak uvedl již státní zástupce ve vyjádření k dovolání, soud v trestním řízení rozhoduje o odvolání jako o celku. Shledá-li proto odvolání směřující proti všem výrokům rozhodnutí soudu I. stupně důvodným pouze ohledně některého z oddělitelných výroků, jakým byl v tomto případě výrok o náhradě škody, a v ostatních výrocích (o vině a trestu) žádné vady nezjistí, nejedná se o částečně důvodné nebo částečně nedůvodné odvolání, ale o odvolání jako celek důvodné. Námitka obviněného je zjevně motivována praxí soudů v občanskoprávním řízení, která se ale v trestním řízení neuplatní, protože soud postupuje v tomto řízení podle trestního řádu, který namítaný postup neumožňuje. Odvolací soud proto postupoval správně, pokud zrušil pouze oddělitelný výrok o náhradě škody, který shledal vadným a v rozsahu zrušení pouze ohledně náhrady škody znovu rozhodl. Výroky o vině a trestu z rozsudku soudu I. stupně, jako správné tak zůstaly beze změny v platnosti, a rozhodnutím odvolacího soudu nabyly rovněž právní moci, aniž by ohledně těchto nedotčených výroků bylo podle trestního řádu nutno činit nějaký zvláštní, samostatný výrok. Nejvyšší soud proto shledal námitky obviněného ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zjevně neopodstatněnými.
Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud také ohledně námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Pod tento důvod dovolání spadají námitky obviněného proti konání řízení proti uprchlému podle §302 a následujících trestního řádu, ač pro takové řízení neměly být splněny zákonné podmínky.
Podle §302 tr. ř. lze konat řízení proti uprchlému proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
Z trestního spisu vyplývá, že proti obviněnému jako uprchlému bylo zahájeno trestní stíhání doručením usnesení o jeho zahájení ustanovenému obhájci dne 13. 4. 2010. V souladu s ustanovením §305 tr. ř. pak po podání obžaloby rozhodl soud I. stupně o konání řízení proti uprchlému usnesením ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 1 T 92/2010 (č. l. 222 tr. spisu). Téhož dne byl soudem vydán také příkaz k zatčení obviněného.
V příkazu k zatčení soud uvedl, že obviněnému nebylo možno doručit usnesení o zahájení trestního stíhání a žádným možným způsobem jej nebylo možno ani předvolat k výslechu. Policií ČR bylo zjištěno, že se obviněný údajně zdržuje v USA, v místě bydliště jej nelze zastihnout a jeho pobyt není znám.
V usnesení o vedení řízení jako proti uprchlému, pak soud uvedl, že obviněný byl stíhán jako uprchlý již Obvodním soudem pro Prahu 10 pro jiný trestný čin (trestní příkaz tohoto soudu ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 51 T 143/2009), nezdržuje se v místě trvalého ani přechodného bydliště, jiná jeho adresa nebyla zjištěna a Policií ČR je po něm stále pátráno.
Po zahájení úkonů trestního řízení dne 9. 6. 2008 pro daný trestný čin, obviněný k věci téhož dne podal vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. jako podezřelý a byl si tak plně vědom, že ve věci probíhá šetření orgány policie. Od tohoto okamžiku se stal obviněný pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelný, na jím uvedených adresách zásilky nepřebíral. Bezvýsledné bylo také šetření policie na těchto adresách. Z šetření ale vyplynulo, že se obviněný i s rodinou nachází v USA, jak vyplynulo z dokladů v jiném trestním stíhání obviněného vedeném rovněž jako proti uprchlému. Z úředního záznamu policie (č. l. 191 tr. spisu) vyplývá, že také matka obviněného telefonicky potvrdila jeho odstěhování i s rodinou do USA s tím, že nemá na něj kontakt. Z uvedených skutečností vyplývá, že ve věci byly dány důvody pro konání řízení proti uprchlému podle §302 tr. ř., neboť obviněný se vyhýbal trestnímu řízení pobytem v cizině a tato námitka je zjevně neopodstatněná. Přitom Nejvyšší soud poukazuje také na ustanovení §306a odst. 2 tr. ř., podle kterého po pominutí důvodů řízení proti uprchlému, může obviněný do 8 dnů od doručení rozsudku navrhnout, aby byl rozsudek zrušen, což soud k návrhu obviněného učiní a hlavní líčení provede znovu.
Další námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. již pod tento, ani žádný jiný, uplatněný dovolací důvod nelze podřadit, protože se týkají výhradně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Obviněný tak dovoláním napadá správnost skutkového zjištění soudu I. stupně, o kterém jsou podle jeho názoru důvodné pochybnosti. Námitky proti správnosti skutkových zjištění lze ale uplatnit pouze v odvolání jako řádném opravném prostředku, což se také v této trestní věci stalo, ale odvolací soud je neshledal důvodnými. Dovolání ale není dalším odvoláním, a řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku proti již pravomocnému rozhodnutí soudu II. stupně, se řídí přísnějším režimem, kdy přezkumná povinnost dovolacího soudu může být založena pouze námitkami odpovídajícími důvodům dovolání taxativně uvedeným v ustanovení §265b tr. ř. Mezi těmito důvody dovolání ale není uvedena nesprávnost skutkových zjištění, nebo neúplnost dokazování či nesprávné hodnocení důkazů. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním soudů v řízení a je oprávněn přezkoumávat pouze správnost právního posouzení skutku.
Výjimečný zásah do skutkových zjištění až v řízení o dovolání, může odůvodnit pouze existence tzv. exrémního rozporu (nesouladu) mezi provedenými důkazy a na základě jejich hodnocení učiněnými skutkovými zjištěními soudu, který se ve svém důsledku mohl projevit také v nesprávném právním posouzení skutku. Takovýto rozpor ale není v dovolání namítán a ani Nejvyšší soud jej ve věci nezjistil. Shodnými námitkami proti skutkovému stavu se přitom podrobně zabýval odvolací soud na straně 2 napadeného rozsudku a Nejvyšší soud na tuto část odůvodnění plně odkazuje, když se s názorem odvolacího soudu ztotožnil. Již soud I. stupně, zejména na základě výpovědí svědkyň J. Š. a JUDr. M. S., podrobně objasnil okolnosti uzavření úvěrové smlouvy, které potvrzují, že obviněný po vyčerpání účelově vázaného úvěru, krátce po jeho poskytnutí, neplnil podmínky úvěru, nereagoval na výzvy poskytovatele úvěru a stal se nekontaktní. Způsob převzetí částky 3 mil. Kč formou půjčky v hotovosti, jak jej potvrzuje svědek R. N., včetně vystavení směnky obviněným, zadlužení obchodní společnosti N. A. P., s. r. o., a výpověď nájemní smlouvy daných prostor pronajímatelem poprvé již dne 26. 6. 2006 pro neplacení nájemného, potvrzují závěr soudu, že bez souhlasu věřitele si obviněný tuto část úvěru ponechal, použil ji na jiný účel a způsobil tím značnou škodu ve smyslu trestného činu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona. Nelze přitom přisvědčit námitce, že pokud obviněný měl při sjednávání úvěrové smlouvy s poškozenou úmysl ponechat si částku 3 mil. Kč, není jasné, proč tyto peníze posílal na účet společnosti Decker, s. r. o., když neměl jistotu, že tato společnost bude ochotna přeposlat mu peníze následně zpět. Předně obviněný nebyl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 tr. zák., u kterého se vyžaduje existence podvodného úmyslu od počátku, tj. již v době uzavírání úvěrové smlouvy. I když zjištěné okolnosti případu nasvědčují možné existenci tohoto úmyslu, byl obviněný uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 2 tr. zák., kde není nutný uvedený úmysl a postačí použití úvěru bez souhlasu věřitele na jiný než určený účel. Poskytnutý úvěr přitom podle úvěrové smlouvy nemohl čerpat obviněný v hotovosti, ale na základě předložených smluv o dílo, faktur či jiných daňových dokladů, musel dávat příkazy k úhradě. Obviněný tak podle podmínek čerpání úvěru (čl. III úvěrové smlouvy) nutně potřeboval jinou obchodní společnost, která se měla podílet na činnostech, k jejichž financování byl úvěr účelově určen a na jejíž bankovní účet mohl dávat příkazy k převodu peněžních prostředků (viz též „Obchodní podmínky...“, bod III. čerpání úvěru).
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš