ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.145.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 145/2011-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. dubna 2011 o dovolání obviněného Mgr. M. G. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 7 To 405/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 57/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. M. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. 3 T 57/2010, byl obviněný Mgr. M. G. uznán vinným trestným činem podávání alkoholických nápojů mládeži podle §218 tr. zák. a trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání tří roků.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 7 To 405/2010, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 7 To 405/2010, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a sice předsedkyně senátu JUDr. Marie Večeřová, která v přípravném řízení rozhodla o jeho stížnosti proti rozhodnutí o vazbě a poté později rozhodovala ve veřejném zasedání konaném Krajským soudem v Brně o jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. 3 T 57/2010. Jméno předsedkyně senátu bylo sice uvedeno na předvolání k veřejnému zasedání dne 16. 9. 2010, stejně tak však bylo uvedeno na předvolání k veřejnému zasedání o odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 18. 12. 2009, které se konalo dne 18. 3. 2010. V tomto případě zasedal v senátu JUDr. Jiří Šoukal jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání, avšak ve vyhotovení usnesení bylo chybně uvedeno jméno JUDr. Marie Večeřové. Na tomto základě obviněný namítl, že je možné argumentovat určitou ,,očekávatelnou předvídatelností“ rozhodování soudů, neboť mohl v dobré víře i tentokrát očekávat, že bude rozhodovat místo JUDr. Marie Večeřové jiný soudce, což se však nestalo.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že v popisu skutku pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu chybí okolnosti, které by odpovídaly všem znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Konkrétně uvedl, že ve skutkové větě není vyjádřeno, jakým způsobem a v jakém rozsahu měl podávat alkoholické nápoje poškozeným L. Š. a K. F. a není ani specifikováno, jak měl umožnit přístup poškozené K. F. k alkoholu. Popis skutku ohledně této okolnosti se týká pouze poškozené L. Š. Obviněný poukázal na řadu nesrovnalostí, pokud jde o skutečný původ podnapilosti poškozené K. F. Podle obviněného existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, které z hlediska logiky nevyplývají z provedeného dokazování. Ke skutku pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obviněný namítl, že z jeho popisu není patrná intenzita jednání. Není proto možné dovodit, zda šlo skutečně o intenzívnější zásahy do pohlavní sféry poškozené L. Š. Dodal, že soudy nižších stupňů se nedržely pokynů Nejvyššího soudu České republiky vyplývajících z jeho usnesení ve věci sp. zn. 7 Tdo 420/2009. Obviněný je přesvědčen, že se soudy nevypořádaly ani s materiálním znakem trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 7 To 405/2010, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. 3 T 57/2010, ve všech výrocích s tím, aby byla zrušena také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že jej nelze použít, pokud okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, byla dovolateli známa již v původním řízení a nebyla jím namítnuta před rozhodnutím soudu druhého stupně. Vysvětlení obviněného, proč nereagoval na obsílku k veřejnému zasedání o odvolání podepsanou předsedkyní senátu JUDr. Marií Večeřovou, by bylo možno akceptovat jen za situace, pokud by obviněný a jeho obhájkyně nebyli u veřejného zasedání osobně přítomni a neměli tak možnost reagovat na situaci přímo v jednací síni. Uplatněné námitky jsou proto podle nejvyššího státního zástupce zjevně neopodstatněné. K další část dovolání uvedl, že skutkovými zjištěními, které učinily soudy nižších stupňů, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán jen tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího vyplývají všechny rozhodující skutečnosti potřebné pro naplnění skutkových podstat trestných činů s tím, že další údaje jsou zřejmé z odůvodnění rozsudku. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu jsou ve skutkové větě rozhodnutí významné zejména údaje o chování obou poškozených i to, že množství alkoholu v krvi poškozené L. Š. činilo 1,8 g/kg. Pokud jde o skutek pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu by podle jeho názoru osahávání a líbání na obnažených prsou poškozené L. Š. mohlo být akceptovatelné v případě nevýznamného věkového rozdílu mezi obviněným a poškozenou, což však nebylo splněno. Právní kvalifikace skutku se proto jeví jako přiléhavá. Nejvyšší státní zástupce proto považuje dovolání i v této části za zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Mgr. M. G. je ve svém celku zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Nejvyšší soud rozhoduje podruhé o dovolání obviněného Mgr. M. G. v téže trestní věci po té, co v předchozím dovolacím řízení zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů. Předmětem přezkumu v tomto dovolacím řízení je pouze ta část řízení, která proběhla po rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 7 Tdo 420/2009.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný také uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., s tím, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Namítl, že veřejného zasedání o odvolání se účastnila předsedkyně senátu JUDr. Večeřová, která také vynesla unesení o zamítnutí odvolání. Obviněný je přesvědčen, že předsedkyně senátu byla ve smyslu §30 odst. 2 tr. ř. vyloučena z rozhodování o jeho odvolání, neboť dříve v přípravném řízení rozhodla v senátě o jeho stížnosti proti rozhodnutí o vazbě usnesením sp. zn. 9 To 115/2008.
Nejvyšší soud České republiky ze spisu zjistil, že odvolání obviněného Mgr. M. G. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. 3 T 57/2010, projednal dne 16. 9. 2010 senát Krajského soudu v Brně složený z předsedkyně senátu JUDr. Marie Večeřové a soudců JUDr. Jaroslava Pálky a Mgr. Petra Hlaviny. Dále zjistil, že v tomto senátě zasedala JUDr. Marie Večeřová jako předsedkyně senátu přesto, že v přípravném řízení rozhodla usnesením ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 9 To 115/2008, o stížnosti obviněného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2008, sp. zn. 70 Nt 3522/2008, o vzetí obviněného Mgr. M. G. do vazby.
Podle §30 odst. 2 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze uplatnit za předpokladu, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 16. 9. 2010 na č. l. 132 spisu vyplývá, že obviněný Mgr. M. G. i jeho obhájkyně JUDr. Zdeňka Válková byli přítomni u veřejném zasedání. Přesto obviněný nenamítl, že o jeho odvolání rozhoduje vyloučený orgán, přičemž mu byla známa okolnost, že předsedkyní senátu byla JUDr. Marie Večeřová, která v přípravném řízení rozhodovala v senátě o stížnosti obviněného proti rozhodnutí, na něhož byla poté v téže trestní věci podána obžaloba. Obviněný přesto nenamítl podjatost této soudkyně. Vzhledem k této okolnosti nelze v řízení o dovolání použít důvod, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán a tedy úspěšně namítat skutečnost, že v řízení o odvolání rozhodl vyloučený orgán.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil trestných činů tím, že:
1. dne 18. 1. 2008, ve večerních hodinách, v B., na ulici S., v přízemním bytě rodinného domu, kde bydlel, podával poškozeným L. Š. a K. F., nezjištěné alkoholické nápoje, ačkoli si byl vědom věku poškozených, které ještě neměly ani 15 let, a umožnil zejména poškozené L. Š., aby si alkohol opakovaně brala a konzumovala sama, čímž způsobil, že poškozená K. F. se dostala do podnapilého stavu, kdy se jí motala hlava a ztrácela rovnováhu a poškozená L. Š. zvracela už v bytě a následně cestou trolejbusem na M. náměstí v B., kde po vystoupení upadla na zem a musela být RZP odvezena do Fakultní nemocnice v Brně na ulici Černopolní 9, kde byla hospitalizována s diagnózou intoxikace alkoholem až do 21. 1. 2008 a bylo u ní zjištěno množství alkoholu v krvi 1,8 g/kg,
2. dne 18. 1. 2008, ve večerních hodinách, v B. na ulici S., v přízemním bytě rodinného domu, kde bydlel, pohlavně zneužil L. Š., a to tak, že poté, co ji přivedl do podnapilého stavu, svlékl ji z trička a podprsenky, líbal ji, osahával a líbal ji na prsou, přičemž na pravém prsu a na krku jí způsobil hematomy, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že si byl vědom jejího věku, tedy, že poškozená nedovršila ještě věku 15-ti let.
Trestného činu podávání alkoholických nápojů mládeži podle §218 tr. zák. se dopustí ten, kdo soustavně nebo ve větší míře podává osobám mladším než osmnáct let alkoholické nápoje. Trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije.
Obviněný stručně řečeno namítl, že tzv. skutková věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje dostatečně detailní popis jednání, aby bylo možné dospět k závěru o naplnění všech znaků uvedených trestných činů. Nejvyšší soud České republiky zjistil, že popis skutku pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obsahuje popis všech okolností k naplnění všech znaků trestného činu podávání alkoholických nápojů mládeži podle §218 tr. zák. Podstatné je, že obviněný si byl vědom věku poškozených dívek, přesto jim umožnil konzumaci alkoholických nápojů, což vedlo ke značné podnapilosti obou poškozených a v případě poškozené L. Š. i k hospitalizaci s diagnózou intoxikace alkoholem. Stejně tak i popis skutku pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obsahuje všechny podstatné okolnosti pro závěr o spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Popis jednání obviněného odpovídá znaku „jiným způsobem pohlavně zneužije než souloží“, a to spáchaný na osobě mladší patnácti let, čehož si byl obviněný vědom.
Nejvyšší soud uvádí k námitce obviněného, že v popisu skutku pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu není zahrnuto, jakým způsobem a zejména v jakém rozsahu měl podávat poškozeným alkoholické nápoje, že pojem podávání nebo poskytnutí alkoholu ve větší míře je třeba posuzovat především vzhledem k věku a vyspělosti dítěte. Nelze proto stanovit nějakou obecně platnou hranici větší míry a je třeba brát v úvahu nejen objemové množství podávaných alkoholických nápojů, ale i obsah alkoholu v konkrétně podávaných nápojích. Podávání alkoholu ve větší míře soudy spatřují v případech, kdy šlo o požití nápojů obsahujících alkohol v takovém množství, že mělo zpravidla určité nepříznivé účinky jako např. ztrátu rovnováhy, zvracení apod. (srov. č. 11/1984 Sb. rozh. tr.), k čemuž došlo v posuzované věci. K naplnění znaku poskytnutí alkoholických nápojů mládeži přitom postačí jakýkoli způsob jednání, kdy je mládeži umožněna neomezená konzumace alkoholu. Nelze proto přisvědčit ani námitce obviněného, že v popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně chybí konkretizace způsobu jeho jednání.
Obviněný dále namítl, že svým jednáním nenaplnil materiální znak trestného činu pohlavního zneužití podle §242 odst. 1 tr. zákona, neboť nešlo o intenzivnější zásah do pohlavní sféry poškozené. Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že za „jiný způsob pohlavního zneužití“ jsou důvodně považovány pouze intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk . Za „jiný způsob pohlavního zneužití“ se v praxi mimo jiné považuje i ohmatávání a líbání prsou nebo jiných intimních partií poškozené osoby. Obviněný se svým jednáním dopustil společensky nebezpečného činu, neboť jednoznačně došlo k narušení pohlavní nedotknutelnosti osoby mladší patnácti let.
Námitka obviněného, že soudy nižších stupňů nerespektovaly pokyny Nejvyššího soudu České republiky vyplývajících z předchozího usnesení o dovolání, není důvodná. Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně vyhověl pokynům vyplývajícím z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 7 Tdo 420/2009, provedl všechny potřebné důkazy, které hodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a své závěry náležitě odůvodnil, přičemž s těmito závěry se ztotožnil odvolací soud.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Mgr. M. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek